Historie katedry

Několik momentů z historie katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze

Vysokoškolské studium učitelství hudební výchovy úzce souvisí se vznikem pedagogických fakult, kdy podle zákona z 9. dubna 1946 byly při tehdejších univerzitách v Praze, v Brně a v Olomouci ustaveny pedagogické fakulty. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze byla slavnostně otevřena 15. listopadu 1946; do tohoto období také spadá vznik pražské katedry hudební výchovy, čímž bylo zahájeno vysokoškolské studium učitelství hudební výchovy, což představuje v dějinách naší hudební výchovy významný mezník.

Předchozí vývoj úsilí o zkvalitnění pedagogické přípravy učitelů hudební výchovy na všeobecně vzdělávacích školách od zavedení tohoto předmětu jako povinného v roce 1869 byl mnohotvárný jak po stránce organizační, tak i obsahové, konečně základní problém této přípravy je stálý až do dnešních dnů: jak v malé (a většinou nedostatečné) časové – hodinové dotaci skloubit přímé praktické (umělecké) studium hudby (hra na nástroj, zpěv sólový a sborový, dirigování, intonace) s předměty spíše naukovými (dějiny a poslech hudby, hudebně skladebné nauky) a pedagogickými (didaktika oboru, psychologie, pedagogická praxe aj.). Velké diskuse na toto téma probíhaly také těsně před zřízením pedagogických fakult, kdy například přicházela v úvahu a částečně se snad i zkoušela kombinace studia na dosavadním pedagogickém oddělení konzervatoře s přednáškami na univerzitě, popřípadě se navrhovalo zřízení tohoto studia na Akademii múzických umění.

Hudební život na přelomu 40. a 50. let se sice hojně zaměřoval na amatérské hudebněvýchovné aktivity (pěvecké kroužky, instrumentální soubory, komentované rozhlasové hudební pořady, výchovné koncerty pro děti), avšak samotná „školská“ hudební výchova byla stále více upozaďována (viz školská reforma z roku 1953 – 1hod./týden pouze pro 1.–7. ročník). Tato neuspokojivá situace vyvolala zejména v 2. polovině 50. let hnutí široké hudební a kulturní veřejnosti a představitelů vrcholných hudebních institucí ve prospěch zajištění patřičného postavení hudební výchovy na školách a jejího náležitého ocenění.

Na veškeré této činnosti se samozřejmě výrazně podíleli i členové pražské katedry hudební výchovy. Patřil k nim i Adolf Cmíral (1882–1963), který se v první polovině 20. století velmi zasloužil o rozvoj hudebně pedagogického oddělení pražské konzervatoře a o hudební výchově publikoval řadu závažných statí. Jeho kolegy byli zkušení hudebníci a pedagogové z různých oblastí hudební praxe, např. František Sýkora (1900–1959), někdejší profesor učitelského ústavu.

Prvním vedoucím katedry byl jmenován Antonín Sychra (1918–1969), muzikolog a estetik, který předtím působil v hudebním oddělení Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. O problematice hudební výchovy napsal několik pozoruhodných studií a katedře dal do vínku vyšší vědecký nadhled k její solidní hudebně pedagogické činnosti. Z několika studentů vytvořil debatní kroužek, do nějž patřil např. estetik Miloš Jůzl  (1928–1996), hudební teoretik a pedagog Luděk Zenkl (1926–2012), který později na katedře také vyučoval, nebo redaktorka Pravdomila RůžičkováEtlíková (1928). Druhým vedoucím katedry se záhy stal Josef Plavec (1905–1979), hudební kritik, pedagog, sbormistr a skladatel, jenž se obětavě a neohroženě angažoval v boji za hudební výchovu.

K dalším tehdejším pedagogům katedry se řadí i hudební teoretik Eduard Herzog (1916–1997). Z jeho diplomantů připomeňme např. sbormistryni Věru Kubečkovou-Sokolovou nebo historika a pozdějšího vysokoškolského pedagoga Jaroslava Mihuleho (1930). K dalším absolventům katedry patřila autorka učebnic hudební výchovy Olga Salfická-Pragrová nebo pozdější vysokoškolská pedagožka Olga Čenčíková (metodika poslechu hudby).

Protože za nacistické okupace byly české vysoké školy uzavřeny, studovali na katedře v jejích prvních letech studenti věkově starší, zato však obohacení zkušenostmi z praxe, což se příznivě projevovalo zvláště v hudebně pedagogických seminářích. Z namátkou uvádíme hudebního pedagoga Ladislava Daniela (1922) nebo pedagoga a redaktora Vratislava Beránka (1926–2012), sbormistry Josefa Pazderku (1916–1979), Vlastimila Kobrleho (1928) nebo muzikologa Bohumila Duška (1923–1981).

Také František Sedlák (1916–2002) a Jaroslav Herden (1931–2010), oba pozdější vedoucí pražské katedry hudební výchovy, patří k jejím absolventům, rovněž tak Vlastimil Kobrle (1928), Tomáš Fiala (1933) nebo Josef Říha (1934), všichni tři pozdější vedoucí katedry hudební výchovy Pedag. fakulty v Ústí nad Labem.

Z dalších osobností, které pedagogicky působily na pražské katedře: Jiří Laburda (1931), Ivan Poledňák (1931–2009), Jiří Kolář (1932), Eva Jenčková (1949) a další…

Převzato a upraveno z článku prof. Luďka Zenkla K 60. výročí založení pražské katedry hudební výchovy (in KONTEXTY HUDEBNÍ PEDAGOGIKY I, Praha: PedF UK, 2008)

Vedoucí katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze:

  • 1948–1953 prof. PhDr. Antonín Sychra, DrSc., muzikolog, estetik, hudební kritik, pedagog – více o něm
  • 1953–1970 prof. PhDr. Josef Plavec, DrSc., hudební kritik, pedagog, sbormistr a skladatel – více o něm
  • 1970–1982 doc. PhDr. František Sedlák, CSc., hudební psycholog, pedagog – více
  • 1982–1990 – doc. PhDr. Oldřich Kadlec, CSc.
  • 1990–2001 prof. PaedDr. Jaroslav Herden, CSc., hudební teoretik, pedagog a skladatel  – více o něm
  • 2001–2007 – prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr., hudební teoretik a pedagog – více o něm
  • 2007–2018 – doc. MgA. Jana Palkovská, klavíristka, pedagožka – více o ní
  • 2018–dosud – MgA. et Mgr. Marek Valášek, Ph.D., sbormistr a pedagog více o něm

Další významní pedagogové, kteří působili na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze:

  • prof. Adolf Cmíral, hudební teoretik, skladatel, publicista a pedagog – více o něm
  • dr. Eduard Herzog, muzikolog, hudební teoretik, pedagog – více o něm
  • prof. PaedDr. Luděk Zenkl, CSc., muzikolog, hudební teoretik a pedagog – více o něm
  • Prof. PhDr. Jaroslav Mihule, CSc., muzikolog, skladatel, pedagog – více o něm
  • prof. PhDr. Ivan Poledňák, DrSc., muzikolog, publicista, pedagog – více o něm
  • PhDr. Jiří Laburda, skladatel a pedagog – více o něm
  • prof. PaedDr. Jiří Kolář, sbormist a pedagog – více o něm
  • doc. PhDr. Václav Drábek, CSc., muzikolog a pedagog – více o něm
  • prof. PhDr. Eva Jenčková, CSc., muzikoložka a hudební pedagožka – více o nÍ