Studie se zabývá problematikou nedostatku učitelů a faktory, které ovlivňují profesní dráhu pedagogických pracovníků, jejich pracovní spokojenost a rozhodování o setrvání v učitelské profesi. Studie usiluje o porozumění tomu, jak školy pracují s rizikem nedostatku učitelů, jaké strategie používají při jejich získávání a udržení a jak se tyto procesy promítají do každodenního fungování školy.
Výzkum vychází z předpokladu, že personální otázky jsou úzce propojeny s organizačním a institucionálním kontextem školy, a proto sleduje perspektivu vedení i učitelů, včetně různých cest vstupu do profese.
Studie byla realizována jako kvalitativní výzkum založený na komparativních případových studiích tří základních škol, které se výrazně liší ve výsledcích žáků v testech Kalibro (nadprůměrné, průměrné a podprůměrné výsledky v testech). Kontrastní výběr škol umožnil sledovat, jak se odlišné výkonnostní a institucionální podmínky promítají do personální politiky, řízení lidských zdrojů a profesních zkušeností učitelů. Empirická data byla získána prostřednictvím 28 polostrukturovaných rozhovorů s vedením škol a s učiteli vyučujícími testované žáky. Tyto rozhovory poskytly detailní vhled do každodenní reality práce učitelů a vedení škol.
Analýza rozhovorů ukazuje, že nedostatek učitelů představuje jednu z nejzásadnějších výzev současných základních škol. Tento problém je napříč školami vnímán jako strukturální a dlouhodobý. Nejvýrazněji se projevuje v matematice, fyzice, informatice a na 1. stupni, kde je nabídka kvalifikovaných uchazečů výrazně omezená. Vedení škol upozorňuje, že dostupné náborové nástroje mají nízkou účinnost a školy často nemají reálnou možnost volby mezi uchazeči.
Z výpovědí respondentů vyplývá, že formální kvalifikace sama o sobě není považována za postačující kritérium kvality učitele. Za klíčové jsou označovány osobnostní předpoklady, motivace, vztah k žákům a schopnost pracovat s třídním kolektivem. Odborné znalosti jsou vnímány jako nezbytný základ profese, avšak stejně důležitou roli hrají pedagogické a sociální dovednosti, schopnost zvládat náročné situace a adaptovat výuku potřebám žáků. Rozdíly mezi absolventy učitelských a neučitelských studijních programů se projevují zejména v oblasti didaktické připravenosti a zkušeností s praxí, přičemž respondenti zdůrazňují význam podpory po vstupu do školy.
Významným tématem studie je profesní připravenost učitelů v počátcích kariéry. Mnozí učitelé popisují první měsíce ve škole jako náročné období spojené s vysokou pracovní zátěží a nejistotou vyplývající z nedostatečného propojení teorie s praxí během studia. Z rozhovorů však zároveň vyplývá, že kvalitní adaptační podpora, zejména role uvádějících učitelů, hospitace, tandemová výuka a postupné navyšování pracovního úvazku, významně přispívají k profesní jistotě začínajících pedagogů a snižují riziko jejich předčasného odchodu z profese.
Rozhodování učitelů o setrvání v profesi ovlivňují především vztahy na pracovišti, podpora vedení a pracovní klima. Dobré kolegiální vztahy jsou učiteli opakovaně označovány jako jeden z hlavních zdrojů profesní spokojenosti. Finanční ohodnocení je sice často hodnoceno jako nedostatečné, nicméně samo o sobě není jediným determinantem profesních rozhodnutí. Učitelé zároveň poukazují na nízký společenský status profese, vysokou psychickou náročnost práce, časovou vytíženost a nedostatek systémové podpory duševního zdraví, které představují významná rizika profesního vyhoření.
Přestože se všechny tři školy potýkají s obdobnými personálními výzvami, výrazně se liší v míře systematičnosti jejich řešení. Nejstabilnější prostředí vykazuje škola 1 díky rozvinutému systému profesní podpory a spolupráce, zatímco škola 2 stojí především na dobrých vztazích a autoritě vedení. Ve škole 3 je podpora méně systematická a více závislá na individuální iniciativě učitelů, což se může promítat do vyšší profesní nejistoty. Studie ukazuje, že rozdíly ve stabilitě sborů a vzdělávacích výsledcích nelze vysvětlit pouze vnějšími podmínkami, ale spíše kvalitou řízení, mírou podpory učitelů a vztahovou kulturou školy, tedy faktory, které mají školy ve značné míře ve svých rukou.
V závěru studie jsou doporučení pro decizní sféru, která směřují k zavedení systémových opatření zaměřených na posílení praktické přípravy učitelů, podporu začínajících pedagogů, rozvoj mentoringu, zlepšení pracovních podmínek a vytvoření dlouhodobé strategie řešení nerovnoměrné dostupnosti učitelů. Důraz je kladen rovněž na snižování administrativní zátěže, podporu duševního zdraví a udržitelný profesní rozvoj učitelů v průběhu celé kariéry.
Studie ke stažení: