(CZ) Je těžiště dobrého vzdělávání v učení se myslet?
(EN) Is Good Education about Learning to Think?

Tato stať začíná vysvětlením pojmu dobré vzdělávání, přičemž vychází z Biestova pohledu na účel a smysl vzdělání a z Ricœurova přístupu k základním lidským schopnostem. Poté přesouvá pozornost na rozbor myšlení jako kolektivní praxe zahrnující interakce, v nichž se účastníci rozmluvy zabývají kladením otázek a nalézáním odpovědí. K tomu dochází, jak je v článku argumentováno, když člověk pochopí vztah mezi lidskou schopností imaginace, fantazie, a realitou. Jak ve své analýze reflektivního myšlení dokazuje Dewey, myšlení vyžaduje čas a prostor. Dobré vzdělání si tudíž žádá čas a prostor, aby se myšlení mohlo rozvinout prostřednictvím základních lidských schopností – mluvení, jednání a vyprávění, skrze něž lidé rozvíjejí svou způsobilost převzít odpovědnost za sebe samé a i za druhé.

Based upon perspectives from Biesta about the purpose of education and Ricoeur’s approach to basic human capabilities, this article begins with an exploration of good education. It then moves on to discuss thinking as a collective practice, involving interactions in which interlocutors are engaged in sequences of asking questions and finding answers. This happens, it is argued, when the relationship between the human capacity for imagination and fantasy and its relationship with reality is understood. As Dewey argues in his analysis of reflective thinking, thinking needs time and space. Therefore, good education requires time and space for thinking to develop through the basic human capabilities; speaking, acting, and telling, through which people develop capacities to take responsibility for themselves and others.