(CZ) Autonomie dospívajícího jedince: složitý proces, nejistý výsledek
(EN) The Autonomy of the Adolescent: The result of learning autonomy

Teoretická studie se věnuje tématu, které v české pedagogice a pedagogické psychologii nebývá hlouběji rozpracováno. V první části předkládá sedm pojetí autonomie člověka v psychologii. Autonomii jako svrchovanost, nezávislost, zranitelnost, separaci, odcizení se, projev aktérství a projev specifické nezávislosti. Ve druhé části studie diskutuje tři rozdílné úrovně, na nichž se dá zkoumat autonomie při výchově a vzdělávání žáků. Jsou to: úroveň vzdělávacího systému a školy jako instituce, úroveň interakce učitel−žáci a úroveň žáků samotných. Hlouběji se věnuje právě úrovni žáků a předkládá model adaptibilního učení, který pracuje se žákovskou autonomií. Poslední část přehledové studie se soustřeďuje na cílené rozvíjení autonomie žáků ve škole. Přibližuje různé stránky autonomie (otevírání prostoru pro volbu možností, relevantnost učiva a učení, respekt k žákům). Charakterizuje prostředky, jimiž lze autonomii žáků rozvíjet v rámci autonomie organizační, procedurální, kognitivní a emoční. Výkladem prolíná vývojový zřetel, zejména pak specifičnost autonomie žáků a studentů v období vynořující se dospělosti.

This overview study is concerned with a theme that is not very deeply explored in Czech education and educational psychology (as compared to the situation abroad). In the first part it builds on the work of Ježek (2014) and presents seven concepts of the autonomy of the individual in psychology. From the perspective of differential psychology this means the concept of autonomy as self-governance, independence and vulnerability. From the point of view of developmental psychology there is then a distinction between autonomy as separation, detachment, expression of agency, and the expression of specific independence. The account is based on this developmental-psychological definition of autonomy: it is a developmental task facing every individual in the period of adolescence. This task involves thee growth of self-regulation of own emotions and own behaviour, greater independence in decision-making, the acquisition of greater rights and acceptance of greater responsibilities in the
framework of the given society.
In the second part of the study there is a discussion of the three different levels on which autonomy in the upbringing and education of pupils may be investigated. These are as follows: the level of the educational system (and schools as educational institutions), the level of teacher-pupil interaction and the level of the pupils alone. It is with the level of the pupils that the study is more deeply concerned; it presents a model of adaptable learning (Boekaerts, 1996), which works with pupil autonomy. It has the following parts: the task and its context, the knowledge and skills of the pupil, self, assessment; strategies of learning that lead to the acquisition of competence (the so-called mastery mode) and strategies of coping, which lead to the achievement of subjective well-being.
The final part of the overview focuses on the targeted development of the autonomy of pupils in the school. It describes different sides of autonomy (the opening up of room for the choice of possibilities, the relevance of curriculum and learning, respect for pupils). It characterises the means whereby the autonomy of pupils can be developed in the framework of organisational, procedural, cognitive and emotional autonomy. Running through the exposition is attention to the developmental aspect, particularly the specificity of the autonomy of pupils and students in the phase of emerging maturity.