Poradenství a školní poradenské služby

Název předmětu:  Poradenství a školní poradenské služby

Vyučující: PhDr. Lidmila Valentová, CSc.

Odborný garant předmětu: PhDr. Lidmila Valentová, CSc.

Cíle předmětu:  

 

Zmapování historického vývoje poradenské profese v zahraničí i v československém období.

Získání základních poznatků z teorie a praxe poradenství.

Získání informací o školních poradenských službách v ČR a současné legislativě.

 

 

Tematická osnova: 

 

1. Vymezení poradenství jako profese, cíle poradenství:

  • Usnadnit změny chování
  • Zvýšit adaptivní dovednosti
  • Zvýšit kvalitu rozhodování
  • Zlepšit vztahy
  • Pomoci rozvinout klientův potencionál

 

2. Školní poradenské služby – struktura

 

  • Školy ZŠ,SŠ  – školní poradenské pracoviště
  • Regionální úroveň

PPP – Pedagogicko – psychologické poradny

SPC- Speciálně pedagogické centrum pro zdravotně znevýhodněné děti a mládež

SVP – střediska výchovné péče

  • Národní ústav pro vzdělávání  – oddělení pro rovné příležitosti  ve vzdělávání, PPP a prevenci

 

3. Hlavní cíle školního poradenského pracoviště

 

4. Historie poradenství

 

  • Vývoj      poradenství v Evropě a USA – počátek 20. století
  • Vývoj      poradenství v ČSR

60. léta – Pedagogicko – psychologické poradny – výchovný poradce na školách

70. léta – Diagnostické ústavy – linky důvěry

90. léta – Speciálně pedagogická centra, – Střediska výchovné péče

 

5. Zásady poradenství podle autorů:

  • Victor Drapela:

            1. Svoboda klienta

            2. Respekt ke klientovi

            3. Důvěrnost poradenských kontaktů

  • Zdeněk Matějček:

            1. Navození spolupráce

            2. Pravda s perspektivou

            3. Optimistický výhled do budoucnosti

 

6. Osobnost poradce 

  • odborné kompetence:

            – Vzdělání

            – Komunikační dovednosti

            – Znalost právních norem

  • osobnostní charakteristiky:

            – Empatie

            – Tolerance

            – Stabilita a odolnost osobnosti

            – Etická a morální úroveň, spolehlivost a čestnost

 

7. Poradenský proces a jeho etapy

 

Klíčová témata:

 

1. Vymezení poradenství jako profese.

Poradenství je aplikovaná teoretická i praktická disciplína, která vznikla z potřeby pomáhat lidem v nesnázích. Poradenství je relativně krátkodobá, interpersonální a o teorii se opírající profesionální aktivita- respektující etické a legislativní standardy. Soustřeďuje se na pomoc klientům, kteří jsou v zásadě psychicky zdraví, takže jsou schopní- i když s obtížemi- řešit své vývojové či situační problémy. Poradenská aktivita je proces, který se utváří fázově v jednotlivých etapách. Pomáhá řešit osobnostní, sociální profesní a edukativní problémy.

 

2. Školní poradenské služby.

Poradenské služby ve škole jsou zajišťovány výchovným poradcem a školním metodikem prevence, případně školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem ; na jejich poskytování však participují i další pedagogové školy.

Za poskytování poradenských služeb ve škole zodpovídá ředitel školy případně jím pověřený pracovník. Součástí školního vzdělávacího programu školy by měla být i strategie či program školního poradenství, jehož východiska by měl tvořit odst. 2 §7 vyhlášky č. 72/2005 Sb., který specifikuje obsah poradenských služeb ve škole.

 

3. Hlavní cíle školního poradenského pracoviště

  • zkvalitnit sociální klima školy,
  • zavést do školství novou koncepci kariérového poradenství,
  • poskytovat metodickou podporu učitelům při aplikaci psychologických a speciálně pedagogických aspektů vzdělávání do rámcových vzdělávacích programů
  • pracovat se všemi subjekty školy a vytvořit tak širokou základnu primární prevence školní neúspěšnosti a sociálně problémových jevů,
  • připravit podmínky a rozšířit možnosti integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných a talentovaných,
  • vybudovat příznivé sociální klima pro integraci kulturních odlišností na škole
  • posílit průběžnou a dlouhodobou péči o žáky s neprospěchem a vytvořit předpoklady pro jeho snižování,
  • sledovat účinnost preventivních programů aplikovaných školou a vytvořit metodické zázemí pro jejich vytváření a realizaci,
  • prohloubit a zlepšit spolupráci a komunikaci mezi školou a rodiči
  • zlepšit koordinaci poradenských služeb poskytovaných školou se službami specializovaných poradenských zařízení, zejm. PPP, SPC, SVP a IPS úřadů práce.

 

 

4. Historie poradenství

Historie poradenství je téma natolik rozsáhlé, že by bylo možno věnovat mu celý kurs. Proto se zde omezujeme pouze na stručný přehled vývoje kariérového a pedagogicko- psychologického poradenství především u nás. Vznik poradenství pro volbu povolání – v současnosti označovaného jako kariérové poradenství – souvisí s prudkým rozvojem průmyslu na konci 19. a ve 20. století. Hlavní impuls přicházel z USA, ale i v Evropě, včetně Československa se začaly tvořit instituce poradenství pro volbu povolání. Zlom nastal po roce 1948 a proto se o dalším rozvoji pedagogicko psychologického a kariérového poradenství dá hovořit až těsně na konci 50. a dále v 60. a následujících letech. Moderní pojetí pedagogicko – psychologického poradenství u nás formovaly významné osobnosti, především Zdeněk Matějček v oblasti dětského poradenství a Vladimír Hrabal st., který se soustředil na pedagogicko psychologické poradenství jako služby škole. V tomto duchu vznikaly funkce výchovných poradců a následně i pedagogicko – psychologické poradny. Tento historický základ je rozvíjen ve vzdělávání výchovných poradců a dalších poradenských pracovníků v oblasti školství.

 

5. Zásady poradenství

 Svoboda klienta: poradce na klienta nesmí vyvíjet přímý ani nepřímý nátlak, aby se rozhodl určitým způsobem. Respekt ke klientovi: bezvýhradná akceptace a psychologické bezpečí. Důvěrnost: obsah poradenských rozhovorů bude ze strany poradce považován za důvěrný. Pravda s perspektivou: sdělovat pravdu šetrně a zároveň pomáhat otevřít perspektivu do budoucna. Optimistický výhled do budoucna: poradenská pomoc by měla přinášet optimismus otevřené budoucnosti (ne ovšem nepravdivý, přehnaný).

6. Osobnost poradce

 Žádoucí vlastnosti a struktura osobnosti potřebné pro efektivní poradenskou práci: prosociální orientace, empatie, schopnost adaptace, vysoká odolnost k frustraci, optimistické ladění. Stabilita a vyváženost osobnosti. Vyspělý charakter a morální hodnoty.

Profesionální kompetence  – poznatky a vědomosti z oblasti psychologie a dalších potřebných oborech, ochota rozšiřovat své vzdělání. Schopnost objektivně hodnotit a interpretovat pozorované jevy a chování klienta. Schopnost jasně a srozumitelně formulovat sdělení klientovi. Znalost právních a etických norem. Poradenské dovednosti- komunikační a sociální dovednosti, vytváření a udržování mezilidských vztahů. Dovednost pozitivního ovlivňování a poskytování podpory klientovi.

7. Poradenský proces

Obecný průběh poradenského procesu, epigenetické fáze.

1.fáze – Seznámení. Získání základních informací o klientovi. Vytvoření vztahu důvěry.

2.fáze – Diagnóza. Identifikace problému, diagnostika, prožívání problému klientem. Sdělení diagnózy.

3.fáze – Volba cíle a alternativ řešení. Obecný a konkrétní cíl, návrh alternativ konkrétních a specifických řešení.

4.fáze – Klientovo rozhodnutí. Rozhodnutí závisí výhradně na klientovi, poradce musí pravdivě informovat o výhodách alternativ řešení i o možných negativních důsledcích (např. časová náročnost, nutnost překonávat zábrany apod.)

5.fáze – Podpora klienta poradcem. Učení se technikám, sledování a emocionální podpora klienta ze strany poradce. Postupné osamostatňování klienta.

 

Požadované vstupní znalosti studenta:

– Základní znalosti z psychologie osobnosti a vývojové psychologie,

– Orientace v systému pedagogicko – psychologického poradenství

 

Integrované předměty:

Předmět souvisí s:

Pedagogicko psychologickým poradenstvím

Poradenskou diagnostikou

Psychologií osobnosti, sociální psychologií

 

Výukové metody:

– Přednášky, výklad, následné diskuse

– podpůrné texty v systému moodle

 

Doporučená literatura

  1. 1.       Základní literatura:

 

VALENTOVÁ L. a kol. Školní poradenství I. a II. Praha: Pedagogická fakulta UK 2013

Autorský kolektiv Výchovné poradenství Praha: Wolters Kluver ČR 2009

DRAPELA V. Teorie osobnosti Praha: Portál 2011

MATĚJČEK Z. Praxe dětského psychologického poradenství Praha: Portál 2011

LAZAROVÁ B.: Základy pedagogicko-psychologického poradenství pro učitele. Elektronický studijní text. Brno: FF MU 2002. dostupné na http://www.ulozto.cz/xorT8WF/lazarova-b-zaklady-pedagogicko-psychologickeho-poradenstvi-pro-ucitele-kniha-pdf

Opekarová O.: Kapitoly z výchovného poradenství. Praha: UJAK 2007

ŠTECH S., ZAPLETALOVÁ J. Úvod do školní psychologie. Praha: Portál 2013

VALENTOVÁ L.: Poradenské služby škole. Dostupné na http://www.euroguidance.cz/cz/clanky/l-valentova-poradenske-sluzby-ve-skole.html

ZAPLETALOVÁ J.: Návrh koncepce poskytování poradenských služeb ve škole. Projekt RŠPP-VIP II. 2011. dostupné na http://www.ippp.cz/rspp/images/vystupy/koncepce.pdf‎

 

Poradenství jako specifický druh psychologické pomoci. Materiál programu Investice do rozvoje vzdělávání ESF. dostupné na http://cms.netnews.cz/files/attachments/810160/15336-18-Modul-8.pdf