Název předmětu: Repetitorium vývojové psychologie a variability vývoje

Vyučující: PhDr. PaedDr. Anna Kucharská

Odborný garant předmětu:  PhDr. Lidmila Valentová

Cíle předmětu:

V pregraduálním studiu některých učitelských oborů (učitelství pro 1. stupeň, učitelství pro MtŠ, speciální pedagogika) je vývojová psychologie a variabilita vývoje dobře časově dotována. V jiných učitelských oborech tak tomu však zpravidla není (zejm. učitelství 2. a 3. stupně – VVP). Přitom mezi frekventanty specializačního studia pro výchovné poradce je velké zastoupení právě učitelů 2. a 3. stupně. Ve funkci výchovného poradce budou tito odborní poradenští pracovníci vystaveni požadavku důkladné znalosti vývojové psychologie a variability vývoje, která je základnou jak pro přípravu preventivních programů, tak pro řešení některých problémů u žáků základních a středních škol či pro konzultační a metodickou činnost, kterou budou poskytovat svým kolegům, žákům nebo jejich rodičům.

Nemůže se přitom jednat pouze o praktickou vývojovou psychologii a variabilitu vývoje – tj. o znalost jednotlivých vývojových etap, případných úskalí a problémů v nich. Je třeba, aby byly znalosti zakotveny do širšího teoretického rámce.

Proto je cílem předmětu kladení pozornosti základním teoretickým aspektům vývojové psychologie a variability vývoje. Následným těžištěm jsou pak specifika vývoje a variability vývoje v jednotlivých vývojových etapách, kdy je největší důraz kladen zejména na vývoj emoční, sociální a morální – zde je patrná souvislost s problémy, kterými se výchovní poradci budou zabývat ve školní poradenské praxi.

Po absolvování předmětu by se tak student měl orientovat jak v teoretických přístupech k vývojové psychologii a variabilitě vývoje a základní terminologii, která se na tuto oblast váže, tak by měl mít širší přehled o typických vývojových obtížích žáků mladšího a staršího školního věku. Měl by být schopen rozumět zprávě z PPP – psychologickým charakteristikám problémů, které souvisejí s vývojem žáka, případně jeho vývojovými obtížemi; dále by měl mít přehled o možnostech intervence v případě konkrétních vývojových obtíží žáka, ať už jsou méně závažné a mohou být řešeny školními poradenskými službami či vyžadují při jejich překonávání spolupráci školy a školního poradenského pracoviště s dalšími odbornými pracovišti.

Tématická osnova:

1. 1.    Vývojová psychologie, její definice, příbuzné a spolupracující obory
2. 2.    Základní pojmy a principy vývoje a variability vývoje
3. 3.    Determinanty psychického vývoje a variability vývoje
   1. 4.      Periodizace duševního vývoje od prenatálního období až do období dospívání

5. Problémy ve vývoji v jednotlivých etapách

 

Klíčová témata:

V prvních třech okruzích jsou probírány teoretické aspekty vývoje a variability vývoje.

1. Vývojová psychologie, její definice, příbuzné a spolupracující obory

–       předmět vývojové psychologie (fylogeneze psychiky, antropogeneze psychiky, ontogeneze, “aktuální geneze”),

–       dílčí oblasti ontogenetické psychologie (pedopsychologie, adultopsychologie, gerontopsychologie),

–       vztah k ostatním disciplínám a praktický význam pro aplikované psychologické  disciplíny (pedagogická, poradenská, klinická, sociální aj.),

–       význam vývojové psychologie pro pedagogiku.

 

2. Základní pojmy a principy vývoje a variability vývoje

–          duševní vývoj (proces vzniku, postupných změn a rozvoje psychických procesů, vlastností a integrace osobnosti,  jeho základem jsou vrozené dispozice, které se rozvíjejí pod vlivem prostředí),

–          vývoj v čase a prostoru,

–          vývoj v oblasti tělesné, psychické a sociální (ne vždy ve stejnou dobu, přesto ale celistvost procesu),

–          modely průběhu vývoje (konstantní, akcelerovaný, retardovaný, konkávní, konvexní, negativní vývojový trend),

–          proces vývoje není plynulý – diskontinuita, střídání období rychlejších a pozvolných změn, změn kvantitativních a kvalitativních, kvantitativní změny – růst,

–          kvalitativní změny – uzlové body, vývojový mezník,

–          přechod mezi fázemi – vývojová krize, překonání rozporu – vývojový skok,

–          senzitivní období ve vývoji, vývojové úkoly,

–          zákonitý sled jednotlivých etap, periodizace duševního vývoje (prenatální – perinatální – postnatální období, kojenecké období, batolecí období, předškolní věk, mladší školní věk (prepubescence), starší školní věk (puberta), adolescence, dospělost (časná, střední, pozdní), stáří (počáteční, pokročilé, krajní),

–          normalita, variabilita a patologie vývoje – činitele, mechanismy,

–          variabilita vývoje interindividuální, intraindividuální,

–          pohledy na normalitu osobnosti (statistické pojetí, funkční pojetí, ideálová norma, dílčí norma, subjektivní norma pozorovatele),

–          normalita v dětství, ritéria normality v dospělosti.

 

3. Determinanty psychického vývoje a variability vývoje

–       determinace vývoje vnitřními a vnějšími podmínkami – otázka dědičnosti genotyp, vlohy, fenotyp) a vlivu prostředí (prostředí přírodní i společenské, ekonomika, kultura, rodina)

–       procesy utváření a vývoje osobnosti – zrání a učení

–          teorie vývoje (exogenistické, endogenistické, teorie konvergence, interakční),

–       činitele a mechanismy variability a patologie vývoje (dědičnost, vliv prostředí, psychogenní činitele aj.).

 

4. Periodizace duševního vývoje od prenatálního období až do období dospívání

Čtvrtý okruh poskytuje posluchačům poznatky vývojové psychologie zaměřené na hlavní vývojové úkoly v jednotlivých etapách v souladu s tzv. biodromální psychologií a s důrazem na nové poznatky o emočním, sociálním a mravním vývoji: 

 

Kojenecké a batolecí období:

–       bazální důvěra (Erikson),

–       osobnostní charakteristiky a rozdíly mezi dětmi (Chess, Birch, Thomas),

–       emoční vývoj a teorie tzv. attachmentu (Spitz, Mahlerová, Bowlby, Ainsworthová),

–       socializace v kojeneckém a batolecím věku (vztah k matce, otci, užší a širší rodině),

–       vztah k vrstevníkům – fyzická blízkost, paralelní hra,

–       vývojové problémy – negativismus, období tzv. vzdoru.

 

Předškolní věk:

–       Erikson: iniciativa proti vině,

–       socializace – úloha MŠ,

–       vztahy mimo rodinu – učitelka MŠ, vrstevníci,

–       osvojování sociálních dovedností, vrstevnické vztahy – zapojení do skupiny, společné činnosti, reciprocita aktivit.

–       osobnostní charakteristiky a rozdíly mezi dětmi (adaptace, reaktivita, emotivita),

–       morálka předškolního dítěte (heteronomní, předkonvenční – Piaget, Kohlberg),

 

Mladší školní věk:

–       Erikson: snaživost proti méněcennosti, školní výkon jako prostředek rozvoje sebepojetí,

–       nové požadavky na dítě a adaptace na ně,

–       osobnost dítěte v mladšího školního věku,

–       vývoj sociálních vztahů, vrstevnické vztahy (oboustranné partnerství, kamarádské dvojice, sympatie),

–       morálka dítěte mladšího školního věku – morálka tzv. hodného dítěte.

 

Střední školní věk:

–       zmenšující se vliv dospělých, zvyšující se vliv dětské skupiny – společenství, soudržnost skupiny, vývoj skupiny, vývoj hodnot ve skupině, skupinové normy a sankce.

–       morálka svědomí a autority.

 

Starší školní věk (puberta, adolescence):

–       vývojové proměny v oblasti tělesné, psychické, sociální,

–       osobnost dospívajícího,

–       Erikson: identita proti zmatení rolí,

–       význam vrstevnické skupiny, kamarádství, přátelství, partnerství.

–       postkonvenční morálka ve starším školním věku.

 

5. Problémy ve vývoji v jednotlivých etapách

Pátý okruh je věnován problémům ve vývoji. Završením tématu je práce ve skupinách – mapování konkrétních vývojových obtíží od předškolního věku až do období adolescence, které jsou předmětem diagnostiky, intervence a terapie jednotlivých článků výchovného poradenství (tj. výchovného poradce, metodika prevence, školního psychologa, školního speciálního pedagoga, PPP a SPC, SVP).

Výchovný by se měl zapojit do práce systému pedagogicko – psychologického poradenství (v prostředí školy pak do v rámce tzv. školního poradenského pracoviště) a spolupracovat s dalšími odbornými pracovníky při řešení potíží dětí mladšího a staršího školního věku (a mít povědomí o poradenských aktivitách u předškolních dětí).

Konkrétní obtíže v jednotlivých vývojových obdobích jsou vyhledávány z tří zorných úhlů:

a)      ve vztahu k vývoji osobnosti dítěte,

b)      ve vztahu k rodinnému systému,

c)      ve vztahu ke škole.

 

Předškolní věk

– např. nerovnoměrný psychický vývoj, opožděný vývoj řeči, nevyhraněná lateralita, emoční problémy a neurotické projevy (zadrhávání, pomočování aj.), problémy v rodině, sourozenecká rivalita, adaptační problémy v MŠ, školní zralost, nadané děti a časní čtenáři aj.,

 

Mladší školní věk

– např. adaptační problémy v 1. třídě, zvýšená úzkostnost a psychická labilita, neprospěch u dětí na 1. stupni, LMD a specifické poruchy učení, nadaní žáci, integrovaní žáci, problémy rodin (dysfunkce) a patologie v rodině (např. sy CAN), problémy ve vrstevnické skupině a vrstevnických vztazích, kulturní a etnické odlišnosti, sociokulturní handicap aj.

 

Starší školní věk

– pubertální problémy, konflikty mezi dítětem a rodičem, mentální anorexie a další vývojové potíže, poruchy chování (záškoláctví, agresivita, závislosti aj.), problémy ve vrstevnických vztazích, šikanování, sociální klima tříd, profesní poradenství, adaptace na střední školu, změna střední školy aj.).

 

Požadované vstupní znalosti studenta

• Základní znalosti z vývojové psychologie
• Orientace v systému pedagogicko-psychologického poradenství

Integrované předměty

Předmět souvisí s:

• Patopsychologií
• Poradenskou psychologií a diagnostikou
• Pedagogicko-psychologickým poradenstvím

 

Výukové metody

• výklad, přednáška
• diskuse – předcházející výkladu a navazující na výklad
• seminář – skupinová práce: mapování vývojových obtíží v oblasti emoční, sociální a morální v jednotlivých etapách vývoje od předškolního věku až k věku staršímu školnímu
• samostudium doporučené literatury

 

Doporučená literatura

1. Základní  literatura:

Břicháček, V. Raný vztah matky s dítětem. In Dunovský. J. a kol.: Sociální pediatrie. Praha: Grada, 1999.

Dunovský, J. Socializace dítěte. In Dunovský. J. a kol.: Sociální pediatrie. Praha: Grada, 1999.

DSM III – Diagnostický a statistický manuál duševních poruch Americké psychiatrické společnosti. Praha: VÚP Bohnice, Zprávy sv. 74 1989.

Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, 1997.

Langmeier, J., Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006.

Langmeier, J. – Balcar, K. – Špitz, J. Dětská psychoterapie. Praha: Portál, 2010.

Matějček, Z., Klégrová, J. Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: Portál, 2011.

Matějček, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN, 1992.

Matějček, Z. Socializační proces. In Dunovský. J. a kol.: Sociální pediatrie. Praha: Grada, 1999.

Mareš, J. a kol. Sociální opora u dětí a dospívajících II. Hradec Králové: Nucleus, 2002.

Piaget, J., Inhelderová, B. Psychologie dítěte. Praha: Portál, 2000.

Říčan, P. – Krejčířová, D. Dětská klinická psychologie. Praha, Grada, 2009.

Říčan, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2006.

Syřišťová, E. a kol. Normalita osobnosti. Praha: Avicenum, 1972.

Vágnerová, M. Variabilita a patologie psychického vývoje. Praha: UK, 1993.

Vágnerová, M. Psychologie školního dítěte. Praha: UK HTF, 1995.

Vágnerová, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospívání. Praha: Karolinum, 2012.

Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2012.

Vágnerová, M. – Hajd Moussová, Z. – Štech, S. Psychologie handicapu. Praha: UK, 1992.

Vágnerová, M., KLÉGROVÁ, J. Poradenská psychologická diagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál, 2006.

Vágnerová, M. – Valentová, L. Psychický vývoj a jeho variabilita. Praha: UK, 1991.