Školní třída diag inter prev

Název předmětu: Školní třída – diagnostika, intervence a prevence

Vyučující: PhDr. Lidmila Valentová, CSc.; PhDr. Veronika Pavlas Martanová, PhD.

Odborný garant předmětu: PhDr. Lidmila Valentová, CSc.

Cíle předmětu:

 

Školní výchovní poradci se teoreticky orientují v pedagogická-psychologických charakteristikách školní třídy jako sociální skupiny. Zdokonalují své profesionální dovednosti ve vedení sociální skupiny a seznamují se teoreticky i prakticky s alternativní formou práce při optimalizaci třídního klimatu s využitím prvků zážitkového učení. Získávají informace o možnostech dlouhodobé práce se třídou tzv. třídní setkávání, která patří mezi efektivní preventivní metody vzniku nežádoucího chování, ale jsou i příležitostí k posilování sociálního rozvoje žáků a studentů.

 

Tematická osnova:

 

1) Školní třída jako sociální skupina         

  • význam klimatu školní třídy pro žáky a učitele
  • věkové charakteristiky tříd

 

2) Pedagogicko-psychologické charakteristiky školní třídy jako sociální skupiny

  • nezávislé činitele
  • pozice žáků podle výkonnosti, vlivu, obliby a náklonnosti

 

3) Práce se školní třídou z hlediska sociálního klimatu

  • metody rozhovoru a pozorování
  • diagnostika třídního klimatu
  • možnosti využití diagnostických údajů o třídě

 

4) Alternativní možnosti diagnostiky a intervence – práce se třídou

  • hry-aktivity, pravidla
  • zadávání aktivit a jejich reflexe

 

5) Třídní setkání – nová forma práce se třídou

  • strategie vedení třídního setkání
  • metodický postup při vedení třídního setkání
  • skupinová diskuze

 

 

Klíčová témata:

 

1)      Význam klimatu školní třídy pro osobnostní rozvoj žáků a pedagogickou činnost třídního učitele.

Školní třída ovlivňuje individuální i skupinové chování žáků, rozvíjí nebo komplikuje rozvoj sociálních dispozic: děti získávají zkušenosti v navazování interindividuálních vztahů, v řešení dětských konfliktů, prožívají zkušenosti s vedením, podřízeností, spoluprací, tolerancí i odpovědností. Třída jako sociální skupina se rozvíjí a strukturuje v souvislosti s obecně vývojovými charakteristikami. Ve výkladu se též zaměřujeme na význam a odlišnosti vrstevnických skupin v jednotlivých věkových obdobích: v počátečních třídách, ve středním a starším školním věku.

 

Z hlediska učitele je třída jako skupina náročné dynamické pracovní prostředí, může být zdrojem tvořivosti i možných komplikací. Porozumění sociálnímu klimatu třídy, rozkrytí sítě sociálních vztahů, to vše zvyšuje profesionální dovednosti učitele jako řídícího pracovníka, zvyšuje jeho citlivost při poznávání osobnosti každého žáka, při aplikaci vhodných pedagogických či poradenských postupů v problémových třídách, při konstituování nově vzniklé třídy aj.

 

2) Pedagogicko-psychologické charakteristiky školní třídy jako sociální skupiny

Nezávislé činitele, ovlivňující vývoj třídy

  • Početnost třídy, odlišné strategie vedení třídy podle její velikosti.
  • Vyrovnanost dívčí a chlapecké populace ve třídě, vytváření dívčích a chlapeckých  „subkultur“ a jejich význam pro identifikaci s mužskou a ženskou rolí.
  • Sociální složení žáků podle vzdělání rodičů a jejich zájmu o školní kariéru dětí, žáci menšinových etnických skupin .
  • Úroveň třídy z hlediska rozvoje rozumových schopností jednotlivých žáků.

 

Pozice a role žáka ve třídě podle výkonnosti, vlivu, obliby a individuální náklonnosti.

Pozice žáka podle vlivu poukazuje na jeho záměrné – někdy i nezáměrné – ovlivňování chování ostatních žáků třídy. Žáci, kteří jsou v čele hierarchie třídy, jsou zdatnější z hlediska norem a hodnot třídy. Z osobnostních charakteristik lze u vlivných žáků předpokládat tendenci k sociální extraverzi a dominanci (ve smyslu řízení), u výrazně nevlivných různé problémy v sociálním vývoji, popř. nezájem o sociální kontakt.

 

Pozice žáka podle obliby je komplexní jev, proto stejná pozice může vycházet z různých zdrojů např.: pozitivní citová vazba na lidi, ochota plnit očekávání druhých, ale i zdatnost a kompetence (obdobně jako u vlivu) vytváří lepší předpoklady pro pomoc druhým, je-li však vlivný žák ochoten pomáhat, sexuální přitažlivost aj. Určitý vhled do individuální struktury obliby nám dávají žákovské interpretace sympatií. Je však zapotřebí citlivé a kritické úvahy nad žákovskými výroky. Ve třídě mohou působit postojové stereotypy, do nichž je žák zařazen, a ne vždy umějí zvláště mladší žáci sdělit důvody sympatií. U odmítaných se často objevuje negativní až nepřátelská reakce na spolužáky nebo se jejich sociální kontakt projevuje neadekvátním chováním (určitou „sociální slepotou“) aj.

 

Pozice podle náklonnosti je do určité míry ukazatelem subjektivního uspokojení ze vztahů ke spolužákům. Okrajoví žáci pozitivními volbami často vyjadřují potřebu uspokojivějšího přijetí, popř. sociální nezralost v interindividuálních vztazích. Vlivní žáci bývají svobodnější a kritičtější při vyjadřování vlastních pocitů, projevuje se zde i míra konformismu.

 

3) Práce se školní třídou z hlediska sociálního klimatu

Technika práce s manuálem SO-RA-D. Sociometricko-ratingový dotazník, autor: Hrabal, Vl. – priručka T-118.

  • Studující jsou seznámeni se zadáním dotazníku i s ukázkou nenáročného statistického zpracování – ve formě matice. Diskutujeme o motivování žáků ke spolupráci, o způsobu zadávání dotazníku i o způsobu informování žáků o výsledcích šetření.
  • Analýza samostatného šetření struktury interpersonálních vztahů ve třídě s následnou interpretací. Studující se učí analyzovat, interpretovat jednotlivé indexy vlivu, obliby a náklonnosti ve vzájemných kombinacích. Práce ve skupinách nad konkrétními materiály profesionálně zpracovaných dotazníků SORAD.

 

Poradci získají kontakt na možnost vyškolení v nové upravené verzi SORADU a Třídního kompasu – počítačová verze – autor V. Hrabal, ml.

  • Studenti jsou seznámeni s dalšími technikami měření třídního klimatu, jako  dotazníky R. Brauna B3, B4. Ukázkově je analyzován dotazník MCI jako technika vhodná pro mladší žáky /3.-6. třída/ a dotazník CES.

 

 Získané údaje o třídě lze systematicky využít:

  • k zjišťování klimata školní třídy,
  • při individuální diagnostice žáka – jeden ze zdrojů informací,
  • při restrukturaci problémové třídy, při administrativním spojování tříd, při poradenské intervenci v zájmu konkrétního žáka či skupiny žáků.

 

Cílem uvedeného tematického bloku je naučit pracovat školní poradce s diagnostickými daty o třídě, se sociometrickými ratingovými technikami, které umožňují vhled do klimatu třídy. Identifikují status jednotlivých žáků a tím i výchovně rizikové a sociálně zdatné žáky. Bez této znalosti je obtížné výchovné vedení i prevence sociálně nežádoucího chování. Na kvalitní analýzu dat o třídě může a měla by navazovat intervence s využitím latentní pozitivní „sociální síly“ jednotlivých žáků i třídní skupiny. Výchovný poradce pak může uplatnit svoji odbornou kvalifikaci jednak přímou aplikací poradenské intervence např. v problémové třídě, dále může poskytovat odborné konzultace třídním učitelům.

 

4) Alternativní možnosti diagnostiky a intervence – práce se třídou

  • hry-aktivity a jejich dělení podle druhu zážitků, zadávání pravidel, která poskytují bezpečný prostor a umožňují korigovat chování v přátelské atmosféře.
  • reflexe aktivit k pochopení významu hry pro skupinu i žáka, sdílení zpětné vazby probíhá též podle pravidel / každý se vyjadřuje sám za sebe, má právo na svůj názor/,

lektor- učitel debatu o aktivitě řídí, koriguje a vyjadřuje některé ze svých pocitů.

 

5) Třídní setkání – nová forma práce se třídou

 

Strategie vedení třídního setkání

Z analýzy praktických zkušeností se ukazuje jako vhodné využít některých komunitních principů i při práci se školní třídou:

  • aktivní podíl žáků na dění třídy,
  • otevřená komunikace na všech úrovních (mezi spolužáky, učitelem a třídou, učitelem a jednotlivým žákem), zvýšení rovnoprávnosti v rozhodování o dění ve třídě,
  • využívání forem zážitkového učení s využitím principu: evokace- uvědomění-reflexe

 

Etapy vedení školní třídy:

Cílem první etapy je vzájemné poznávání studentů, třídního učitele i ostatních pedagogických pracovníků a vytvoření předpokladu pro postupný vývoj třídy jako pozitivní neformální skupiny. Realizace: formou adaptačního kurzu /AK/ nebo prvého třídního setkání, které bude realizováno přímo ve škole –  využití družiny, tělocvičny, místního sportovního areálu aj. Program je koncipován na  2-4 dny.

 

Ve druhé etapě se jedná o pravidelná třídní setkávání vedené třídním učitelem případně školním poradcem, která navazují na program AK. Projekt třídních setkání by měl být připraven již před adaptačním kurzem. Témata třídních setkání: pravidla soužití ve třídě, vzájemné sebepoznávání a sebeprezentace, konflikty a jejich řešení, asertivita a dovednost kultivovaně obhajovat svá stanoviska, dospívající a autority, rizika v chování dětí i dospívajících, hodnocení školního roku z hlediska prospěchu, třídního i školního klimatu včetně návrhu změn.

Realizace: Třídní setkávání celoročně zakomponované do školního rozvrhu v rozsahu 2-3 vyučovacích hodin.

 

Ve třetí etapě by žáci a studenti měli postupně převzít zodpovědnost a vést třídní setkávání ve větší míře samostatně. Záleží na věku studentů a vývoji školní třídy. Na základní škole se jedná o deváté třídy, na středních školách o třetí a čtvrté ročníky. Mění se též role třídního učitele, umožňuje žákům, aby budovali vlastní autoritu, hraje spíše roli prostředníka mezi třídou, vyučujícími a vedením školy, je mediátorem při řešení třídních problémů.

Realizace: Témata třídních setkávání jsou v režii třídní samosprávy

 

Uvedené tří etapy jsou modelem programu dlouhodobé práce se třídou jako sociální skupinou. Třídní setkávání je založeno na demokratickém způsobu řízení. Všichni žáci mají mít možnost ovlivňovat dění ve třídě, komunikovat otevřeně se spolužáky i učiteli, vyjadřovat bez obav svůj názor. Systematické vedení třídy předpokládá nové profesní kompetence a školní poradci by měli metodicky podporovat práci třídních učitelů


 

Požadované vstupní znalosti:

 

  • Základní znalosti z vývojové psychologie
  • Základní znalosti ze sociální psychologie
  • Orientace v systému školního poradenství a legislativě

 

Integrované předměty:

 

  • Sociální psychologie, variabilita psychického vývoje
  • Sociálně psychologický výcvik v komunikačních dovednostech
  • Pedagogická a poradenská diagnostika

 

Výukové metody:

 

  • Přednášky, výklad
  • Demonstrace, ukázky diagnostických postupů – dotazníky k měření klimatu třídy
  • Analýza sociálně psychologických her a její reflexe
  • Samostatná práce- diagnostika konkrétní třídy s využitím sociometrických technik a následnou analýzou nezávislých činitelů působících v konkrétní třídě

 

Doporučená literatura

 

  1. 1.    Základní literatura:
  • ČAPEK, R. Třídní klima a školní klima. Praha: Grada 2010.
  • HERMOCHOVÁ, S. Skupinová dynamika ve školní třídě. Kladno: AISIS o.s. 2005.
  • HRABAL, V. Jaký jsem učitel. Praha: SPN 1988.
  • HRABAL, V. Sociální psychologie pro učitele. Praha: UK PedF 2002.
  • VALENTOVÁ, L. Třída jako sociální skupina. In Bendl, S, Kucharská  A.: Kapitoly ze školní pedagogiky a školní psychologie. Praha: UK PedF 2008, s. 67-73.
  • VALENTOVÁ,L. a kol. Školní poradenství II. Praha: UK PedF 2013, s. 143 -170.

 

2)    Doplňující literatura:

  • CANGELOSI, S. C. Strategie řízení třídy. Praha: Portál 1994.
  • GAJDOŠOVÁ, E.;  HERÉNYIOVÁ, G. Rozvíjení emoční inteligence žáků. Praha: Portál 2006.
  • JEŽEK, S. (ed.) Psychosociální klima školy I., II. Brno 2004
  • KAMSOVÁ, M. Jak budovat dobrý vztah mezi učitelem a žákem. Praha: Portál 1995.
  • KLUSÁK, M. Vědět jak zacházet s klimatem ve třídě. Pedagogika, 44, 1994, č.1, s. 6 -10
  • KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál 1997.
  • KYRIACOU, CH. Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál 2005.
  • ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha: Portál, 2002.
  • VALENTA, J. Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik, Praha: ISV 1999.
  • VALIŠOVÁ, A. Komunikace a vzájemné porozumění. Praha: ISV 2005.