Vedení rozhovoru

Název předmětu:  Vedení rozhovoru

Vyučující:  PhDr. Josef Duplinský, CSc., PhDr. Zuzana Hadj Moussová

Odborný garant předmětu: PhDr. Lidmila Valentová, CSc.

Cíle předmětu:

Rozhovor je základní metodou diagnostiky a intervence nejen v poradenství. Výchovný poradce musí tuto metodu ovládat, protože prakticky celá jeho poradenská činnost je na používání rozhovoru závislá. Student se v předmětu seznámí s teoretickými východisky vedení rozhovoru – verbální a neverbální komunikací a širšími sociálními aspekty, které rozhovor mohou ovlivnit. Následně se obeznámí se zásadami vedení rozhovoru a formou cvičení bude rozvíjet základní dovednosti této metody.

Absolvent předmětu bude schopen:

– vést poradenský rozhovor

– používat techniky aktivního naslouchání

– aktivně ovlivňovat směr a obsah rozhovoru

– interpretovat výsledky rozhovoru

Tématická osnova: 

 

1) Význam rozhovoru v poradenské činnosti

  • Rozhovor jako hlavní nástroj poradce
  • Cíle rozhovoru
  • Zásady vedení rozhovoru
  • Typy rozhovoru
  • Průběh rozhovoru

 

2) Sociálně psychologické souvislosti rozhovoru

  • Sociální percepce
  • Předsudky
  • Atribuce
  • Labeling

 

3) Verbální a neverbální komunikace

  • souvislost mezi verbální a neverbální komunikací
  • Verbální komunikace
    • otázky
    • komunikační styly
    • Neverbální komunikace
      • kategorie neverbálních projevů

 

4) Aktivní naslouchání

  • Objasnění
  • Parafráze
  • Reflexe pocitů
  • Sumarizace
  • Ticho

 

5) Aktivní ovlivňování rozhovor

  • Sondáž – systematické dotazování
  • Konfrontace
  • Informace
  • Interpretace

 

6) Zdravá komunikace

  • překážky v komunikaci
  • komunikační stopky
  • zdravá komunikace

 

 

Klíčová témata:

 

1) Význam rozhovoru v poradenské činnosti

Převážná část činností v poradenství je založena na rozhovoru. Jedná se o nejčastější, ale zároveň nejobtížnější metodu, už proto, že pro vedení rozhovoru sice jsou vytvořena určitá pravidla, zároveň však jde o dialog nejméně dvou jedinců a proto je třeba být připraven na nečekané situace.

Rozhovor je používán k různým cílům a podle toho se jeho obsah i forma mění. Jinak je veden rozhovor informační (např. anamnéza), jinak terapeutický, poradenský či diagnostický. Poradce musí tyto formy rozhovoru znát a umět používat. Vychází přitom z určitých zásady, které zaručují dodržování etických pravidel, což je mimořádně důležité, protože v poradenství se zpravidla dotýkáme osobních problémů našeho klienta.

Celý kurs je proto zaměřen k vytváření dovedností vedení rozhovoru u výchovného poradce, zároveň ale by měl vést k zvýšení citlivosti poradce k respektu klientovy osoby.

2) Sociálně psychologické souvislosti rozhovoru

Rozhovor je jednou z forem komunikace, která je oblastí sociální psychologie. Kromě komunikace působí v rozhovoru další sociálně psychologické vlivy, které je nutno brát v úvahu. Jedná se především o oblasti sociálního vnímání a hodnocení (sociální percepce, postoje – zvláště předsudky, apriorní názory na konkrétní dítě či osobnost obecně apod.). Protože v poradenské situaci nejčastěji vedeme rozhovor s problémovými jedinci a jejich rodinami, musíme se pečlivě vystříhat podléhání prvnímu dojmu, především s případech, kdy hovoříme s jedinci ze sociálních skupin, vůči kterým existuje řada předsudků. Výchovný poradce musí být schopen rozpoznat, jestli není jeho vztah ke klientovi ovlivněn předsudky a předpojatostí, které zkreslují nejen vedení rozhovoru, ale i interpretaci získaných dat.

3) Verbální a neverbální komunikace

V komunikaci rozlišujeme dva základní typy komunikace: verbální a neverbální. Oba typy se navzájem doplňují a sdělení není dostatečně srozumitelné, pokud to nebereme v úvahu. Při rozhovoru nestačí sledovat verbální sdělení, poradce musí být schopen číst i neverbální signály, které zpravidla ozřejmují skutečný význam toho, co klient sděluje. Poradce musí ovšem být schopen ovládat i vlastní sdělování a to po obou liniích – verbální i neverbální. V kursu proto věnujeme této oblasti pozornost nejen teoreticky, ale také v praktickém cvičení.

 

4) Aktivní naslouchání

Při vedení rozhovoru je stejně důležité hovořit, jak naslouchat – podle některých odborníků je to dokonce důležitější (Carl Rogers). Pozorné naslouchání nám poskytuje porozumění klientovu problému, zároveň ale věnovanou pozorností u něj posilujeme pocit, že se o něj skutečně zajímáme. To je velmi důležité pro vytváření vztahu mezi klientem a poradcem, bez kterého se poradenské působení neobejde. V kursu se budeme zabývat jednotlivými technikami aktivního naslouchání (viz výše), jejich rozpoznáním a použitím v praxi.

 

5) Aktivní ovlivňování rozhovoru

 

V poradenství používáme především rozhovor polořízený, to znamená, že necháváme klienta vypovídat o jeho problémech, rozhovor však zároveň ovlivňujeme nejen kladením otázek, ale i dalšími aktivními zásahy. Techniky aktivního ovlivňování rozhovoru je třeba poznat a zvládnout, protože pomáhají prohloubit poznatky, které rozhovorem získáme a rovněž působí jako prostředky intervence.

 

6) Zdravá komunikace

Závěrečnou částí kursu je seznámení s některými chybami, kterých se v rozhovoru můžeme dopouštět, s překážkami v komunikaci a obecněji s pravidly zdravé komunikace. Patří sem i určité techniky, které rozhovor usnadňují jako je nenásilná komunikace, zásady řešení konfliktu apod.

 

 

Požadované vstupní znalosti studenta:

  • základní znalosti psychologie osobnosti a vývojové psychologie
  • znalost sociální psychologii, zvláště oblasti komunikace
  • orientace v odlišnostech jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami

Integrované předměty:

 

Předmět souvisí s:

  • Psychologií osobnosti
  • Sociální psychologií
  • Poradenskou psychologií
  • Patopsychologií

 

Výukové metody:

 

  • Výklad, přednáška (ppt)
  • Cvičení, navazující na výklad
  • Procvičování dovedností vedení rozhovoru
  • Analýza záznamů rozhovorů
    • identifikace aktivního naslouchání
    • identifikace regulačních zásahů
    • Interpretace cvičných rozhovrů
    • Vypracování záznamu vlastního rozhovoru včetně analýzy aktivního naslouchání a regulace rozhovoru

 

 

Doporučená literatura:

  1. 1.      Základní literatura

adamczyk G., Bruno T.: Řeč těla. Praha: Grada 2005

BEDNAŘÍKOVÁ, I. Sociální komunikace. Olomouc: PedF UPOl, 2006. ISBN 80-244-1357-4

DEVITO, J., A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada 2008. ISBN 978-80-247-2018-0

GAVORA, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido 2005. ISBN 80-7315-104-9.

HADJ MOUSSOVÁ Z., DUPLINSKÝ J. Pedagogicko psychologické poradenství II. Diagnostika. Praha: UK PedF 2002. ISBN 80-7290-101-X

JANOUŠEK, J. Verbální komunikace. Praha: Grada 2007. ISBN 978-80-247-1594-0

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda 1988. ISBN 25-095-88

MAREŠ J., KŘIVOHLAVÝ J. Komunikace ve škole. Brno: MU 1995. ISBN 80-210-1070-3

NEUKRUG E. The World of the Counselor. Pacific Grove: Brooks/Cole Publishing Co. 1999. ISBN 0-534-35586-2

ROSENBERG M. Nenásilná komunikace Praha: Portál 2012. ISBN 978-80-262-0141-0

SVOBODA J. Poradenský dialog. Praha: TRITON 2012. ISBN 978-7387-590-9

VÁGNEROVÁ M., KLÉGROVÁ J.: Poradenská psychologická diagnostika dětí a dospívajících. Praha: Karolinum 2008. ISBN 978-80-246-1538-7

Poradenská komunikace. Materiál programu Investice do rozvoje vzdělávání EFS. dostupné na http://cms.netnews.cz/files/attachments/810160/15336-18-Modul-8.pdf

Vybíral Z.: Psychologie komunikace. Praha: Portál 2009. ISBN 80-7178-291-2

 

Vedení poradenského rozhovoru. Materiál programu Investice do rozvoje vzdělávání EFS. dostupné na http://cms.netnews.cz/files/attachments/810160/15336-18-Modul-8.pdf