Vzdělávání žáku se ZP

Název předmětu: Vzdělávání žáků se zdravotním postižením a znevýhodněním

Vyučující: Mgr. Veronika Vitošková

Odborný garant předmětu: PhDr. Lidmila Valentová, CSc.

Cíle předmětu:

Student získá přehled o aktuálně používané terminologii v oblasti vzdělávání osob se zdravotním postižením a znevýhodněním s odkazem na terminologii používanou v legislativních materiálech upravujících vzdělávání těchto žáků. Student se v této legislativě orientuje, zná aktuální právní předpisy upravující vzdělávání žáků se zdravotním postižením a znevýhodněním. Student získá základní znalost o specifikách jednotlivých druhů zdravotního postižení, které ovlivňují vzdělávání, o biopsychosociálních dopadech zdravotního postižení či znevýhodnění na žáka a umí tyto poznatky využít při stanovování vhodné míry podpůrných opatření při vzdělávání (IVP, asistence, speciální formy výuky, spolupráce s PPP, SPC atp.). Student se také zorientuje v psychosociálních aspektech náročné životní situace, kterou představuje výchova a péče o dítě se zdravotním postižením a znevýhodněním v rodině. Tyto poznatky následně umí vyhodnocovat a využívat při spolupráci s rodinou dítěte s handicapem. Student získá základní znalost o možnostech podpory vyučujících žáků se zdravotním postižením či znevýhodněním.

 

Tématická osnova:

 

1)   Aktuální terminologie a platné právní předpisy upravující vzdělávání osob se zdravotním postižením a znevýhodněním

  • Přehled platné legislativy
  • Aktuální stav – vzdělávání osob se ZP a znevýhodněním v ČR, systém a formy speciálního vzdělávání
  • Terminologie užívaná v oblasti péče a podpory žáků se zdravotním postižením
  • Inkluzivní vzdělávání

 

2)   Podpůrná opatření při vzdělávání žáků se ZP a znevýhodněním

  • Druhy podpůrných, příp. vyrovnávacích opatření (s důrazem na tvoru IVP, asistenci)
  • Spolupráce s poradenskými institucemi (SPC, PPP, příp. školní poradenské pracoviště), spolupráce s dalšími odborníky
  • Nástroje podporující inkluzivní vzdělávání
  • Příklady z praxe

 

3)   Osobnost žáka se zdravotním postižením a znevýhodněním

  • Biopsychosociální dopady ZP a znevýhodnění na osobnost žáka
  • Vývoj žáka se ZP a znevýhodněním
  • Specifika školní práce (možné projevy jednotlivých druhů zdravotního postižení ve školním prostředí)

 

4)   Rodina dítěte se zdravotním postižením a znevýhodněním

  • Specifická situace rodiny s dítětem se ZP nebo znevýhodněním
  • Potřeby rodiny s dítětem se ZP a znevýhodněním
  • Proces akceptace dítěte s postižením rodiči a možná specifika ve výchově dítěte se ZP a znevýhodněním
  • Spolupráce školy s rodinou dítěte se ZP a znevýhodněním

 

5)   Podpora pedagogů v oblasti vzdělávání žáků se zdravotním postižením a znevýhodněním

  • Možnosti podpory pedagogů ze strany VP (např. metodická, supervizní, podpora reflexe pedagogů apod.)
  • Spolupráce s dalšími odbornými institucemi (SPC, PPP, neziskové organizace,…)

 

6)   Aktuální a rozšiřující témata dle zájmu a potřeb studentů

  • Inspirace ze zahraničí
  • Odlišnosti vzdělávání žáků se ZP a znevýhodněním v jednotlivých stupních vzdělávání
  • Doplňující informace vzdělávání žáků s jednotlivými typy ZP (např. autismus, mentální postižení, sluchové postižení,…)
  • Práce se třídou, ve které je vzděláván žák se ZP nebo znevýhodněním
  • Klima školy a třídy, ve které jsou vzděláváni žáci se ZP nebo znevýhodněním
  • Přechod na další stupně vzdělávání (přijímací zkoušky, závěrečné zkoušky, maturita)

 

Klíčová témata:

 

1) Aktuální terminologie a platné právní předpisy upravující vzdělávání osob se zdravotním postižením a znevýhodněním

V této úvodní části se student seznámí s aktuálně platnými předpisy, které upravují vzdělávání osob se zdravotním postižením nebo znevýhodněním, získá přehled o aktuálním stavu vzdělávání osob se ZP a znevýhodněním v ČR a o systému a formách speciálního vzdělávání. Bude vyjasněna terminologie užívaná v souvislosti se vzděláváním osob se ZP a znevýhodněním (speciální vzdělávací potřeby, zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění, integrace, inkluze, inkluzivní vzdělávání, …).

 

Do náplně práce výchovného poradce patří mj. zajišťování nebo zprostředkování diagnostiky a intervenčních činností pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, mezi něž žáci se zdravotním postižením a znevýhodněním patří, dále např. příprava podmínek pro integraci žáků se zdravotním postižením ve škole, koordinace poskytování poradenských služeb těmto žákům školou a školskými poradenskými zařízeními a koordinace vzdělávacích opatření u těchto žáků.  Pro výchovného poradce je tedy orientace v platných předpisech a nařízeních v oblasti vzdělávání těchto žáků a porozumění a následné užívání aktuální terminologie zásadní dovedností.

 

2) Podpůrná opatření při vzdělávání žáků se ZP a znevýhodněním

V současné době již vnímáme jako samozřejmost, že společnost uznává právo všech lidí na vzdělávání, které je zakotveno i v mezinárodních úmluvách a Listině základních práv a svobod.  Aby mohl být uplatňován rovný přístup ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace, je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Důležité je porozumět specifikům vzdělávání těchto osob, respektovat jejich potřeby a připravit proces vzdělávání tak, aby byl plně funkční a podařilo se tak minimalizovat dopady případných omezení vyplývajících z handicapu těchto žáků. Výchovný poradce je důležitým článkem v tomto procesu.

 

V tomto bloku se student seznámí s jednotlivými druhy podpůrných, příp. vyrovnávacích opatření. Důraz bude kladen na praktické aplikace těchto opatření u žáků s konkrétními druhy ZP či znevýhodnění. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na speciální metody, formy a postupy při vzdělávání, na používání speciálních učebnic a didaktických materiálů, na využívání rehabilitačních a kompenzačních pomůcek při vzdělávání, dále jim může být umožněno zařazení předmětů speciálně pedagogické péče (např. logopedie, výuka Braillova písma,…), mají nárok a podporu ve formě asistenta pedagoga (nebo osobního asistenta) a na poskytování pedagogicko psychologických služeb. K dalším podpůrným opatřením patří také Individuální vzdělávací plán a nárok na snížení počet žáků ve třídě, oddělení nebo studijní skupině.

 

Mezi nejúčinnější nástroje, které mohou výrazně ovlivnit vzdělávání žáků se ZP a znevýhodněním je individuální vzdělávací plán také podpora asistenta pedagoga, těmto formám podpory bude věnováno více prostoru, včetně možnosti využití praktických ukázek a návrhů pro tvorbu IVP žákům se ZP nebo znevýhodněním.

 

 3) Osobnost žáka se zdravotním postižením a znevýhodněním

Protože je výchovný poradce jakýmsi „spojovacím článkem“ mezi žákem, učitelem a rodičem žáka, je důležité, aby mu byly známy možné dopady zdravotního postižení nebo znevýhodnění na celou osobnost žáka – důležité je uvědomit si, že souvztažnost mezi handicapem a osobností žáka sice existuje (oběma směry), ale je zcela individuální. Do hry také vstupují sociální dopady zdravotního postižení a znevýhodnění, velice záleží např. na podnětnosti prostředí, ve kterém je žák vychováván a na možnostech, které mu byly dosud poskytovány.

Vývoj dítěte se ZP a znevýhodněním může vykazovat určité odchylky, studenti budou seznámeni s jejich možnými variantami. Zkušenosti dítěte s postižením budou vždy odlišné z důvodu jeho zdravotního omezení (odlišná zkušenost s vnímáním, pohybem, sociálním kontaktem apod.). Při vzdělávání těchto žáků je důležité respektovat tuto odlišnou zkušenost a mít na zřeteli, že u těchto dětí dochází k odlišnému rozvoji poznávacích procesů, celé osobnosti dítěte a často i k odchylkám v socializačním procesu.  Akcentována budou období, kterým by VP na škole měl věnovat zvýšenou pozornost, protože mohou představovat pro žáka se ZP a znevýhodněním ještě mnohem vyšší zátěž než pro dítě bez odchylek ve vývoji. Za tyto období je považován vstup žáka do školy, přechod do vyššího stupně vzdělávání (např. 2. stupeň ZŠ, přechod na SŠ a ukončování vzdělávání, např. závěrečné zkoušky, maturita apod.).

 

Další část v tomto bloku bude věnována jednotlivým typům ZP a specifikům školní práce žáků s daným typem handicapu. Každé z typů postižení má svá specifika, bude tedy specifická i jeho školní práce a různá bude tedy i podpora ve vzdělávacím procesu. Budou předloženy a diskutovány také možné nejúčinnější formy podpůrných opatření pro dané projevy postižení. Výchovný poradce tak získá přehled o účinnosti možných podpůrných opatření pro žáky s jednotlivými typy ZP. Nedílnou součástí bude také doporučení rozšiřujících literatury a dalších zdrojů (spolupráce se SPC, s neziskovými organizacemi věnujícími se vzdělávaní osob se ZP apod.), protože variabilita možných typů a druhů ZP je značná a individualita vzdělávacích potřeb žáků prakticky nevyčerpatelná. Protože mezi častý argument kolegů výchovných poradců, tedy učitelů, je, že nemají (zejm. ve školách běžného typu, tedy při integraci) dostatek zdrojů na účinnou formu podpory vzdělávání těchto žáků, VP by zde měl získat podklady pro argumentaci při hledání nejvhodnější varianty podpory a péče o konkrétního žáka se ZP i za stávajících podmínek školy.

 

4)      Rodina dítěte se zdravotním postižením a znevýhodněním

Pro úspěšné vzdělávání je důležitá také spolupráce poradenských pracovníků s rodinou dítěte se zdravotním postižením. Spolupráce s rodinou takového dítěte může být také velice odlišná od spolupráce s rodinami zdravých dětí. V rodině dítěte s postižením může být velice ztížen proces tzv. „přijetí“ dítěte, který nemusí být ani v době začátku školní docházky (či dokonce ani v jejím průběhu) úspěšně dokončen. Proces akceptace dítěte s postižením rodiči prochází složitými momenty a autoři popisují různé fáze tohoto procesu, jejichž charakteristiky mohou ovlivnit i přístup rodiny ke škole – k učitelům, poradenským pracovníkům i celkově ke vzdělávání. Každá z rodin dítěte se ZP nebo znevýhodněním má také své specifické potřeby, které je nutné brát při komunikaci a spolupráci s ní v potaz. Pokud VP porozumí blíže složité situaci rodiny s dítětem s postižením, jeho komunikace a povaha spolupráce může získat vyšší kvalitu a bude účinnější.

 

5)      Podpora pedagogů v oblasti vzdělávání žáků se zdravotním postižením a znevýhodněním

Neméně důležitou součástí práce výchovného poradce při podpoře integrace žáka se zdravotním postižením je také práce s pedagogy. Pokud pedagog např. ovládá alternativní výukové strategie (např. kooperativní učení, systém vrstevnické podpory apod.), které může při vzdělávání heterogenní skupiny dětí (kde se např. může vzdělávat i žák se ZP nebo znevýhodněním) využít, může být celý proces výuky mnohem efektivnější pro všechny žáky. Student získá přehled o možnostech metodické podpory vyučujících, významu sebereflexe a reflexe pedagogů a možnostem a efektům spolupráce s dalšími organizacemi či odborníky.

6)      Aktuální a rozšiřující témata dle zájmu a potřeb studentů

Podle zájmu studentů a zaměření (např. typu školy, na které pracují) jsou do výuky zařazeny také další témata péče o žáky se ZP a znevýhodněním. Mezi ně patří např.:

  • Inspirace různými formami práce se žáky se ZP ze zahraničí
  • Odlišnosti vzdělávání žáků se ZP a znevýhodněním v jednotlivých stupních vzdělávání – akcent na různá vývojová období a požadavky školy
  • Doplňující informace vzdělávání žáků s jednotlivými typy ZP (např. vzdělávání žáků s autismem – strukturované učení a další formy práce; specifika integrace žáků s mentálním postižením apod.)
  • Práce se třídou, ve které je vzděláván žák se ZP nebo znevýhodněním
  • Klima školy a třídy, ve které jsou vzděláváni žáci se ZP nebo znevýhodněním
  • Přechod na další stupně vzdělávání (přijímací zkoušky, závěrečné zkoušky, maturita)

K jednotlivým tématům bude opět doporučena literatura a další zdroje, případně poskytnuty kontakty na organizace, které mohou být prospěšné v procesu podpory vzdělávání žáků se ZP a znevýhodněním.

 

Požadované vstupní znalosti studenta:

 

  • Základní znalosti z vývojové psychologie
  • Základní znalosti z pedagogické psychologie
  • Základní znalost typologie zdravotního postižení
  • Orientace v systému pedagogicko-psychologického poradenství

Integrované předměty:

Předmět souvisí s:

  • Vývojovou psychologií
  • Psychologií osobnosti
  • Sociální psychologií
  • Patopsychologií
  • Poradenskou diagnostikou
  • Pedagogicko-psychologickým poradenstvím
  • Jednotlivými obory speciální pedagogiky

 

Výukové metody:

 

  • Přednáška
  • Diskuse, workshopy souvisejících s tématy přednášky
  • Demonstrace, ukázky (např. IVP, zpráva ze SPC, upravené didaktické materiály, videa)
  • Materiály a technické prostředky pro výuku: prezentace pro promítání studentům (PC, projektor), video, příklady materiálů z praxe (IVP, zprávy ze SPC, PPP, kazuistiky)

 

Doporučená literatura

 

  1. 1.    Základní literatura:
  • FELCMANOVÁ, L. Současná školská legislativa a inkluzivní vzdělávání. In Pojďte do školy! (Ne)rovné šance na vzdělávání znevýhodněných dětí. Praha: Varianty (kol.), Člověk v tísni, o.p.s 2011.
  • HÁJKOVÁ, V.; STRNADOVÁ, I. Inkluzivní vzdělávání (teorie a praxe). Praha: Grada 2010.
  • HANÁK, P. a kol. Diagnostika a edukace dětí a žáků s těžkým zdravotním postižením. Praha: IPPP 2005.
  • LEEBER, J. (ed.) Programy pro rozvoj myšlení dětí s odchylkami vývoje. Praha: Portál 2006.
  • LECHTA, V. (ed.) Základy inkluzivní pedagogiky. Praha, Portál 2010.
  • MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Jinočany: H+H 2001.
  • MICHALÍK, J. a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha, Portál 2011.
  • MÜLLER, O. a kol. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné škole. Olomouc: UP 2004.
  • VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál 2004.
  • VÁGNEROVÁ, M., HADJ-MOUSSOVÁ, Z., ŠTECH, S. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum 2000.

 

  1. 2.    Doplňující literatura:

 

Obecná:

  • ČÁP, J.; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál 2000.
  • UZLOVÁ, I. Asistence lidem s postižením a znevýhodněním. Praha, Portál 2010.
  • VALENTA M. et al. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, PedF 2003.
  • VAŠEK, Š. Základy špeciálnej pedagogiky. Bratislava, Sapientia 2003.

 

Dle jednotlivých typů ZP:

 

Žák s poruchou autistického spektra:

  • ATWOOD, T. Aspergerův syndrom. Praha: Portál 2005.
  • BEYER, J.; GAMMELTOFT, L. Autismus a hra – Příprava herních aktivit pro děti s autismem. Praha: Portál 2006.
  • ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Strukturované učení. Praha: Portál 2013.
  • DE CLERQ, H. Mami, je to člověk nebo zvíře? (Myšlení dítěte s autismem). Praha: Portál 2007.
  • GILLBERG, Ch.; PEETERS, T. Autismus – zdravotní a výchovné aspekty. Praha: Portál 2008.
  • HRDLIČKA, M.; KOMÁREK, V. Dětský autismus. Praha: Portál 2004.
  • VERMEULEN P. Autistické myšlení. Praha: Grada 2006
  • VOSMÍK, M.; BĚLOHLÁVKOVÁ, L. Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole. Praha: Portál 2010.
  • THOROVÁ, K. Poruchy autistického spektra. Praha: Portál 2006.
  • THOROVÁ, K.; Jůn, H.; Čadilová, V. Agrese u lidí s mentální retardací a autismem. Praha: Portál 2007.
  • WINTER, M. Asperger Syndrome – What Teachers Need to Know. London: Jessica Kingsley Publishers 2003.

 

Žák s mentálním postižením:

  • BARTOŇOVÁ, M., BAZALOVÁ, B., PIPEKOVÁ, J. Psychopedie. Brno: Paido 2007.
  • SELIKOWITZ, M. Downův syndrom. Praha: Portál 2005.
  • ŠVARCOVÁ, I. Komplexní systém vzdělávání dětí, mládeže a dospělých s těžším mentálním postižením. Praha: Septima 1994.
  • ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál 2006.
  • THOROVÁ, K.; JŮN, H.; ČADILOVÁ, V. Agrese u lidí s mentální retardací a autismem. Praha: Portál 2007.

 

Žák s tělesným postižením:

  • JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením – somatopedické a psychologické aspekty.  Praha: Triton 2001.
  • KOLLÁROVÁ, E. Somatopédia pre učiteľov. Bratislava: Univerzita Komenského 2007.
  • KRAUS, J. Dětská mozková obrna. Praha: Grada 2005.
  • PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Tělesně postižené dítě v mateřské a základní škole. Brno: MU 1994.
  • POWELL, T. Poškození mozku, Praha: Portál 2010.
  • SMÉKALOVÁ, E. Co také ovlivňuje úspěšnost školské integrace: zkušenosti psycholožky z práce v integračních týmech. VIP-kariéra a školní poradenské služby: sborník příspěvků. Praha: Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR  2008.
  • VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty. Brno: Paido 2006.

 

Žák se sluchovým a zrakovým postižením:

  • HAMADOVÁ, P et. al. Oftalmopedie – texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido 2007.
  • HOUDKOVÁ, Z. Sluchové postižení u dětí – komplexní péče. Praha: Triton 2005.
  • JANOTOVÁ, N. Kapitoly o integraci sluchově postižených dětí. Praha: Septima 1996.
  • KVĚTOŇOVÁ – ŠVECOVÁ, L. Oftalmopedie. Brno: Paido 2000.
  • KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum 2001.
  • ŠÁNDOROVÁ, Z. Vybrané kapitoly z komprehenzivní surdopedie. Hradec Králové: Gaudeamus 2003.

 

Žák s narušenou komunikační schopností (poruchy řeči):

  • HARDING-ESCH, E; RILEY, P. Bilingvní rodina. Praha: Portál 2008.
  • HARTMANN, B. Mutismus v dětství, mládí a dospělosti: rádce pro rodinné příslušníky, postižené, terapeuty a pedagogy. Praha: Triton 2008.
  • KUTÁLKOVÁ, D. Logopedická prevence – průvodce vývojem dětské řeči. Praha: Portál 2005.
  • KUTÁLKOVÁ, D. Opožděný vývoj řeči: metodika a reedukace. Praha: Septima 2002.
  • LECHTA V. et. al. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál 2007.
  • LECHTA, V. Koktavost. Praha: Portál 2004.
  • LECHTA, V. Symptomatické poruchy řeči u dětí. Praha: Portál, s.r.o. 2002.
  • PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Logopedické poradenství: příklady a analýzy. Praha: Grada 2009.