Učitel na hraně pravdy
“Na umělé inteligenci je hezké to, že je přinejmenším lepší než umělá hloupost.” Terry Prachet
Nedávnou dobu lze snadno popsat jako éru “po pravdě” nebo přinejmenším jako období pragmatické pravdy, které v kombinaci s proměnlivou povahou vzdělávání přináší nejistotu učitelům, kterým jsou kromě tradičních testovaných i nových strategií výuky předkládány nové vzdělávací teorie. Například jsou učitelé neustále varováni, že by měli nahradit „tradiční metody“ začleněním digitálních zařízení, protože učí digitální “domorodce” (označení vyvinuté Prenskym) a mnozí považují to, že tato generace používá mobilní zařízení tak, že to automaticky znamená, že mají schopnosti a jsou informačně gramotní. Výzkumy autora a jeho spolupracovníků, ukazují, že to tak není.
Tato “pravda z minulosti” a sliby reformátorů by proto měly být neustále testovány, což vyžaduje vytvoření sítě praktických učitelů, kteří budou schopni transformovat pokyny intervencemi založenými na výzkumech. V prezentaci bude zdůrazňována potřeba výzkumu a překážky pro získání více učitelů “výzkumníků”.