(CZ) Morálka sublimace
(EN) Moralities of sublimation

Článek tvrdí, že tzv. „aplikovaná“psychoanalýza (tj. použitá mimo terapeutickou situaci) představuje zajímavou verzi kulturní psychologie. Autor to ilustruje na pojmu sublimace. Rozebrána je jedna báseň W. Szymborské („Hlas o pornografii“), dílo, sublimace, sama s námětem sublimace: o lesku a bídě intelektuální vášně. Opíraje se o báseň a o francouzskou psychoanalýzu zejména J. Lacana, autor reaguje na Vygotského kritiku freudismu v knize „Psychologie umění“: jako „pansexualismu“ a jako redukce dospělého a socializovaného tvůrce na jeho infantilní a rodinnou, překonanou minulost. Přínos psychoanalýzy ale autor spatřuje právě v nové definici sexuality a ve studiu interakci sexuálních tendencí s nesexuálními. Už ty infantilně sexuální jsou přitom kulturní, symbolické: díky tomu je vůbec „pansexualismus „ možný. Sama socializovanost díla je velmi komplikovaná. Je žádoucí, aby sociální jedinci byli chtiví, ambiciózní a aby např. umělecké dílo přitahovalo svou nabídkou narcismu: ono ale současně ukazuje marnost lidského přání, ve formě prázdnoty po mateřské Věci. Rizika odvozená ze zákazu Věci však současně dávají přání v sublimacích jeho váhu: bez transgrese zákazu přání jen řidne v dalších a dalších předmětech zájmu. Psychologickou adaptovanost a nadání vidí proto Lacanova psychoanalýza i jako alienaci. Jeden z problémů současné výchovy je absence solidně zkonstruované normy, kterou by mládež mohla transgredovat; norma je nahrazována falešnými zákazy na množství společenských předmětů, umělými hříchy; jindy mají transgrese a rivalita podobu tzv. rekordů, bez jakékoli estetické vázanosti formou.

The so-called „applied“ psycho-analysis (i. e., its notions out of the eure) is to be an impressive solution to the nostalgy after a true cultural psychology; let us see the concept of sublimation. For introduction serves a sublimation, a poem by W. Szymborska (A voice about the pornography), which is in fact a treatise about the heights and depths of all sublimation; as a framework for the concept serves the French, namely Lacanian theory. By means of this, a discussion follows with the voice of Vygotski (1925, in the Psychology of art) he reproached to the Freudism to be „pansexualist“ and to reduce the adult and socialized creator, artist to his infant and familiar roots. But it seems rather a misunderstanding: the virtue of psycho- analysis consists precisely in the path- breaking definition of the sexuality and in studying interaction of sexual tendencies with the non-sexual ones. Already the infant tendencies are completely symbolic and cultural: that is the condition for any transformation of it, for the „pansexualist“ spread. It is difficult to resume the social side of human works. The society wants its members greedy, and the works of art to exhibit the narcissism; but the art proclaimes in the same time the vanity of all desire- in showing the place of emptiness in the work, attributed to the loss of the maternal Thing. Nevertheless, the risks derived from the Thing (which is prohibited) are giving their weight to sublimations- without some transgression, any desire gets more and more rarefied in sequences of objects o f interest. So, the achievement in some work and even gifts for it are seen by Lacan as an alienation of identity. In the education now, it is perhaps difficult to find a well- built norm to be transgressed by the youth; such a norm is replaced by false prohibitions fixed upon every social thing- this makes the sins too cheap; another time, the transgression and rivalry are expressed in any record- breaking, conceived without the necessary aesthetical, formal severity.