(CZ) Zavádění "evaluační kultury" ve Francii z hlediska učitelů
(EN) The "culture of evaluation" in France from the point of view of teachers

Zavedení celostátní evaluace ve Francii před 10 lety deklaruje dva cíle. Prostřednictvím tzv. evaluační kultury umožňuje srovnání efektivity a kvality práce škol a učitelů a také veřejnosti dokládá efektivnost vynakládání prostředků na školství. Zároveň však decize skryté sleduje další cil: dosáhnout změny myšlení a jednáni učitelů. Takto "zdola" chce prosadit změnu školství, kterou nelze prosadit reformami shora. Orientace na procedury evaluace však zastírá absenci skutečné teoretických, koncepčních otázek (epistemologických, didaktických, kognitivních). Decize tak vnucuje své pojetí kultury, poznání a učiva, aniž je musí zdůvodňovat a obhajovat v diskusi s učiteli a veřejnosti a aniž se stará o skutečné reakce učitelů. Výsledky zatím ukazují spíše na jistou banalizaci a rutinizaci postupů evaluace učiteli (např. "šprtání" kevaluačním zkouškám nesouvisející s ostatním vyučováním).

National evaluation in France aims through the so called "culture of evaluation" at the assessment of the quality and effectiveness of pupils, schools and teachers. The school policy makers follow another hidden goal: to change the teachers’ way of thinking and acting by means of evaluation procedures and to introduce in this way the changes of school "from below". Nevertheless, the procedures of evaluation allow to introduce some conceptions of culture, knowledge and learning without the necessary theoretical and conceptual debates, discussions and argumentation with the actors of the educational system. The consequences are the routinisation and the non-analyzed adding of the "new evaluation-linked" curriculum to the old curricula and ways of teaching.