(CZ) Problém účelnosti v dialogickém vyučování
(EN) The Problem of Purposefulness in Dialogic Teaching

Příspěvek vychází z dat získaných v rámci intervenčního výzkumného projektu, v němž skupina učitelů prošla programem profesního rozvoje zaměřeným na to, aby byli učitelé s to implementovat do své výuky postupy tzv. dialogického vyučování. Dialogické vyučování, které tvoří teoretickou platformu této studie, je přístup, který usiluje o komunikační i kognitivní aktivizaci žáků (Alexander, 2006). Intervence se ukázala jako úspěšná v tom smyslu, že došlo ke změně komunikačního chování učitelů i jejich žáků ve sledovaných třídách. V průběhu analýzy dat jsme si však povšimli, že u všech učitelů dochází k porušování principu účelnosti. V teorii dialogického vyučování se přitom operuje s nutností dodržet tzv. princip účelnosti (tamtéž), jímž je míněno směřování jednotlivých aktivit a učebních úloh směrem k vytčenému cíli, kterým je zprostředkovávat žákům obsahy a praktiky konstituující učivo daného předmětu (Herbel-Eisenmann, Steele & Cirillo, 2013).
V tomto příspěvku se nejprve zaměřujeme na to, jakou podobu mají bezúčelné pasáže identifikované ve vyučovacích hodinách. Představujeme typologii situací, v nichž dochází k porušení účelnosti, a popisujeme, čím toto porušení vzniká. Hovoříme o kategorii hádání tématu, kvazi-evokace a kvazi-reflexe, sousedského klábosení, zadání mimo dosah žáků a digresí do osobního života žáků. Jakožto příčiny vzniku bezúčelných pasáží popisujeme nezacílené převzetí výukových metod a odklon výuky od původního plánu výuky, který učitel není s to zvrátit. Následně sledujeme vztah mezi klíčovým indikátorem žákovských replik s argumenty a naplňováním účelnosti, abychom zjistili, jak přítomnost dialogického vyučování souvisí s účelností výuky. Z našich nálezů přitom vyplývá, že pokud dochází k posilování indikátoru žákovských replik s argumenty, dochází také k posilování účelnosti.

This contribution is based on data gathered in an intervention research project in which eight teachers cooperated with four researchers on a professional development programme aimed at the implementation of features of dialogic teaching in their teaching practice. Dialogic teaching emphasises work with language and communication with pupils to stimulate their thinking and deepen their understanding (Alexander, 2006). The intervention proved to be successful in the sense that the modes of communication of both the teachers and their students changed. On the other hand, we noted during analysis of video-recorded classes that teachers included dialogic teaching without respecting the principle of purposefulness.
Consequently, in this contribution we provide a typology of situations in which teachers meet some formal indicators of dialogic teaching but violate the principle of purposefulness, and we explain what causes violations of the principle. Categories of such situations include the initiation of pointless guesses about theme, riddles, quasi-evocation of responses and quasi-critical reflections, mere chatting, digressions into students’ personal life, and setting tasks out of the students’ reach.
We identify two causes of purposeless passages: thoughtless adoption of teaching methods and a deviation from the lesson plan which the teacher is unable to control. We then examine the relationship between the key indicator of argumentation in students’ replies and the principle of purposefulness to identify how the presence of dialogic education is connected to effectiveness of teaching. Our findings show that if student replies involving arguments increase in number then the degree of purposefulness increases as well.

Alexander, R. J. (2006). Towards dialogic teaching: Rethinking classroom talk. Cambridge: Dialogos.

Boyd, M. P., & Markarian, W. C. (2011). Dialogic teaching: Talk in service of a dialogic stance. Language and Education, 25(6), 515–534.
https://doi.org/10.1080/09500782.2011.597861

Boyd, M. P., & Markarian, W. C. (2015). Dialogic teaching and dialogic stance: Moving beyond interactional form. Research in Teaching of English, 49(3), 272–296.

De Vries, S., Jansen, E., & van de Gift, W. (2013). Profiling teachers continuing professional development and the relation with their beliefs about learning and teaching. Teaching and Teacher Education, 33(1), 78–89.
https://doi.org/10.1016/j.tate.2013.02.006

Gayle, B. M., Preiss, R. W., & Allen, M. (2006). How effective are teacher-initiated classroom questions in enhancing student learning? In B. M. Gayle, R. W. Preiss, N. Burrell & M. Allen (Eds.), Classroom communication and instructional processes (s. 279–293). Mahwah: Lawrence Erlbaum Associates.

Hammond, J. (2016). Dialogic space: Intersections between dialogic teaching and systemic functional linguistics. Research Papers in Education, 31(1), 5–22.
https://doi.org/10.1080/02671522.2016.1106693

Hejný, M., & Kuřina, F. (2009). Dítě, škola a matematika. Praha: Portál.

Herbel-Eisenmann, B. A., Steele, M. D., & Cirillo, M. (2013). (Developing) teacher discourse moves: A framework for professional development. Mathematics Teacher Educator, 1(2), 181–196.
https://doi.org/10.5951/mathteaceduc.1.2.0181

Hník, O. (2014). Didaktika literatury: výzvy oboru. Praha: Karolinum.

Hník, O. (2015). Didaktika literatury: od polemických diskursů po formování samostatného oboru. In I. Stuchlíková, T. Janík, J. Slavík, M. Píšová, Z. Beneš, H. Čtrnáctová, … N. Vondrová, Oborové didaktiky: bilance a perspektivy (s. 41−66). Brno: Masarykova univerzita.

Janík, T., et al. (2013). Kvalita (ve) vzdělávání: obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky. Brno: Masarykova univerzita.

Lefstein, A. (2010). More helpful as problem than solution: Some implications of situating dialogue in classrooms. In K. Littleton & C. Howe (Eds.), Educational dialogues: Understanding and promoting productive interaction (s. 171–190). London: Routledge.

Lefstein, A., & Snell, J. (2014). Better than best practice: Developing teaching and learning through dialogue. London: Routledge.

Lehesvuori, S., & Viiri, J. (2015). Od teorie k praxi: Od plánování dialogického vyučování k jeho reflexi. Studia paedagogica, 20(2), 9–31.
https://doi.org/10.5817/SP2015-2-2

Lehesvuori, S., Viiri, J., Rasku-Puttonen, H., Moate, J., & Helaakoski, J. (2013). Visualizing communication structures in science classrooms: Tracing cumulativity in teacher-led whole class discussions. Journal of Research in Science Teaching, 50(8), 912–939.
https://doi.org/10.1002/tea.21100

Lemke, J. L. (1990). Talking science: Language, learning, and values. Norwood: Ablex.

Lunenberg, M., & Korthagen, F. (2009). Experience, theory and practical wisdom in teaching and teacher education. Teachers and Teaching: Theory and Practice, 15(2), 225–240.
https://doi.org/10.1080/13540600902875316

Lyle, S. (2008). Dialogic teaching: Discussing theoretical context and reviewing evidence from classroom practice. Language and Education, 22(3), 222–240.
https://doi.org/10.1080/09500780802152499

Maňák, J. (2007). Modelování kurikula. Orbis scholae 2(1), 40–53.

Martin, J. R. (1993). Literacy in science: Learning to handle text as technology. In J. R. Martin & M. A. K. Halliday (Eds.), Writing science: Literacy and discursive power (s. 184–222). Pittsburgh: University of Pittsburgh Press.

Molinari, L., & Mameli, C. (2013). Process quality of classroom discourse: Pupil participation and learning opportunities. International Journal of Educational Research, 62(1), 249–258.
https://doi.org/10.1016/j.ijer.2013.05.003

Muhonen, H., Rasku-Puttonen, H., Pakarinen, E., Poikkeus, A., & Lerkkanen, M. (2017). Knowledge-building patterns in educational dialogue. International Journal of Educational Research, 81, 25–37.
https://doi.org/10.1016/j.ijer.2016.10.005

Nurkka, N., Viiri, J., Littleton, K., & Lehesvuori, S. (2014). A methodological approach to exploring the rhythm of classroom discourse in a cumulative frame in science teaching. Learning, Culture and Social Interaction, 3(1), 54–63.
https://doi.org/10.1016/j.lcsi.2014.01.002

Nystrand, M., Gamoran, A., Kachur, R., & Prendergast, C. (1997). Opening dialogue. Understanding the dynamics of language and learning in the english classroom. New York: Teachers College Press.

Nystrand, M., Wu, L. L., Gamoran A., Zeiser, S., & Long, D. (2001). Questions in time: Investigating the structure and dynamics of unfolding classroom discourse. Cela research report number 14005. New York: The National Research Center on English Learning & Achievement.

Pimentel, S. D., & McNeill, K. L. (2013). Conducting talk in secondary science classrooms: Investigating instructional moves and teachers' beliefs. Science Education, 97(3), 367–394.
https://doi.org/10.1002/sce.21061

Piťha, P., et al. (1992). Úvod do výchovy k občanství: knížka pro učitele a veřejnost. Praha: AVED.

Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2009). Pedagogický slovník. Praha: Portál.

RVP ZP (2007). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP.

Reznitskaya, A., & Gregory, M. (2013). Student thought and classroom language: Examining the mechanism of change in dialogic teaching. Educational Psychologist, 48(2), 114–133.
https://doi.org/10.1080/00461520.2013.775898

Scott, P. (2008). Talking a way to understanding in science. In N. Mercer (Ed.), Exploring talk in schools: Inspired by the work of Douglas Barnes (s. 17–37). London: SAGE.
https://doi.org/10.4135/9781446279526.n2

Sfard, A. (2008). Thinking as communicating. New York: Cambridge University Press.
https://doi.org/10.1017/CBO9780511499944

Slavík, J., Janík , T., Jarníková, J., & Tupý, J. (2014). Zkoumání a rozvíjení kvality výuky v oborových didaktikách: metodika 3A mezi teorií a praxí. Pedagogická orientace, 24(5), 721–752.
https://doi.org/10.5817/PedOr2014-5-721

Staněk, A. (2007). Výchova k občanství a evropanství. Olomouc: Nakladatelství Olomouc.

Staněk, A. (2015). Didaktika společenských věd. In I. Stuchlíková, T. Janík, J. Slavík, M. Píšová, Z. Beneš, H. Čtrnáctová, … N. Vondrová, Oborové didaktiky: bilance a perspektivy (s. 327−359). Brno: Masarykova univerzita.

Reznitskaya, A., & Wilkinson, I. (2015). Professional development in dialogic teaching: Helping teachers promote argument literacy in their classrooms. In D. Scott & E. Hargreaves (Eds.), The SAGE handbook of learning (s. 219–232). London: Sage.
https://doi.org/10.4135/9781473915213.n21

Šeďová, K. (2016). Reflexe jako nástroj změny komunikačního chování učitele: případová studie. Pedagogika, 66(4), 477–494.
https://doi.org/10.14712/23362189.2016.317

Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.

Šeďová, K., Švaříček, R., Sedláček, M., & Šalamounová, Z. (2014). On the way to dialogic teaching: Action research as a means to change classroom discourse. Studia paedagogica, 19(4), 9–43.
https://doi.org/10.5817/SP2014-4-2

Šeďová, K., Sedláček, M., & Švaříček, R. (2016a). Teacher professional development as a means of transforming student classroom talk. Teaching and Teacher Education, 57, 14–25.
https://doi.org/10.1016/j.tate.2016.03.005

Šeďová, K., Švaříček, R., Sedláček, M., & Šalamounová, Z. (2016b). Jak se učitelé učí. Cestou profesního rozvoje k dialogickému vyučování. Brno: Masarykova univerzita.

Štech, S. (2003). Vzdělávací programy mají umožnit poznání aneb Brána mysli otevřená. In A. Brabcová (Ed.), Brána muzea otevřená (s. 66–85). Praha: JUKO – Open Society Fund.

Twiner, A., Littleton, K., Coffin, C., & Whitelock, D. (2014). Meaning making as an interactional accomplishment: a temporal analysis of intentionality and improvisation in classroom dialogue. International Journal of Educational Research, 63, 94–106.
https://doi.org/10.1016/j.ijer.2013.02.009

Vygotsky, L. S. (1978). Mind in society: The development of higher psychological processes. Cambridge: Harvard University Press.