Od začátku roku 2020 se svět potýká s pandemií viru SARS-CoV-2 a vládní opatření přijatá s cílem omezit šíření tohoto viru zásadním způsobem ovlivnila školní vzdělávání. V mnoha zemích včetně České republiky došlo ke kompletnímu uzavření škol a nucenému přechodu na distanční výuku. Kromě nových výzev, které tato opatření kladla a kladou na ředitele, učitele, žáky, rodiče i tvůrce vzdělávacích politik, pandemie zvýraznila a zhoršila i problémy stávající, v českém školství dlouhodobě existující a často systémové. Ať již jde o nerovnosti ve vzdělávání, nízkou míru kolaborativního učení či vhodného využívání ICT ve vyučování, nebo o nedostatek (kvalifikovaných) učitelů.
Tento příspěvek se zabývá právě posledním zmíněným problémem. V českém kontextu dosud ovšem existuje spíše jen hrstka (publikovaných) výzkumných zjištění zabývajících se dopady protipandemických opatření na školní vzdělávání v jeho širších souvislostech (např. Brom et al., 2020; Švaříček et al., 2020). Většina výzkumů týkajících se rozhodování českých učitelů o tom, zda ze školy či z profese odejít, či naopak setrvat (např. Hanušová et al. 2017), byla provedena ještě před vypuknutím pandemie, a tedy nemohla tento faktor zohlednit. V zahraničí, zejména v USA, se výzkumníci již tímto tématem intenzivně zabývají a jejich zjištění mohou být do značné míry relevantní i pro náš domácí kontext. Proto jsme se v rámci projektu OP VVV Důvody nedostatku učitelů rozhodli české širší veřejnosti usnadnit přístup k nedávno zveřejněným závěrům rozsáhlého výzkumu v USA. Jedná se o výsledky šetření americké RAND Corporation,[1] v originále prezentované v publikacích Dilibertiové, Schwartzové a Granta (2021) a Steinerové a Wooové (2021). V tomto textu prezentujeme výběr z jejich hlavních zjištění a implikace pro vzdělávací politiku, rovněž stručně představujeme tematicky relevantní výsledky výzkumu PAQ Research (Bicanová, Gargulák, & Prokop, 2021), který byl na toto téma nedávno publikován v České republice.
Read more