AKCE

Novinky

Konference Kolegiální sdílení - 9. 6. 2021

Zveme vás na konferenci Když spolu vyučující mluví… aneb kolegiální sdílení profesních zkušeností ve školách

Konference se koná 9. června 2021 na Pedagogické fakulta Univerzity Karlovy (a současně online).  

Bližší informace naleznete v pozvánce zde – pozvánka_TEKOS_09062021

Nová kniha v Portálu

Právě vyšla nová kniha „Učitelské vyhoření: jak vzniká a jak se proti němu bránit“. Shrnujeme v ní to nejdůležitější, co ukázal největší a nejnovější výzkum učitelského vyhoření na českých školách. Doufáme, že z knihy učitelky a učitelé získají užitečné informace, inspiraci a povzbuzení. Moc děkujeme školám a vyučujícím, kteří spolupracovali na našem výzkumu, i těm, kteří se rozhodnou knihu číst.

Další novinky uvádíme níže v části Akce.

Učitelské vyhoření

Tento web jsme založili proto, že učitelský stres a syndrom vyhoření považujeme za velký problém a chceme pomoci vyučujícím, aby se dokázali lépe bránit vzniku vyhoření. Učitelství považujeme za krásné a důležité povolání, které je ale v mnoha ohledech velice náročné. Na vyučující se neustále kladou další a další požadavky, aby kvalita výuky a péče o studující byla kvalitnější. Málo pozornosti se ale přitom věnuje tomu, jak se cítí sami učitelé a učitelky. Věříme, že náš web nabídne užitečné informace.

O vyhoření

O vyhoření

Z

Co je to vyhoření?

V aktuální 11. verzi Mezinárodní klasifikace nemocí, která byla přijata Světovou zdravotnickou organizací v roce 2019, byl zařazen mezi tzv. pracovní fenomény a je definován jako syndrom „vycházející z chronického pracovního stresu, který nebyl úspěšně zvládnutý. Vyznačuje se: 1) pocity vyčerpání energie; 2) zvýšením psychické distance od práce nebo pocity negativismu či cynismu související s prací; a 3) sníženou pracovní efektivitou.“

Z

Proč vyhoření vzniká?

Vyhoření nastává v důsledku silného a neustálého stresu. Během chronického stresu člověk dlouhodobě vydává velké množství energie, ale přitom přijímá příliš málo energie. Stres tedy vyplývá z nerovnováhy mezi nároky a zdroji. Pokud se v práci dostáváme příliš často do stresu, který nám bere síly, musíme je někde opět načerpávat – a to buď v práci, která nám vedle stresu musí přinášet i velké množství radostných a uspokojujících chvil, v kterých se naše energie opět doplní, nebo v soukromém životě, z něhož si část energie můžeme „vypůjčit“ a zadotovat s ní pracovní vypětí. Pokud ale už nemáme žádné zásoby energie, z kterých bychom mohli brát, jedeme na dluh a nakonec se dostaví syndrom vyhoření.

Z

Jak se vyhoření projevuje?

Vyhoření se projevuje ve třech oblastech – ve fyzické, kognitivní a emoční. Nejčastější projevy ve fyzické oblasti jsou tělesné vyčerpání, pocit nedostatku energie, nevolnost při příchodu do práce či různé druhy chronických bolestí. Nejčastější projevy v kognitivní oblasti jsou nezájem o nové podněty, obtíže v koncentraci pozornosti, zpomalené myšlení či výpadky paměti. A nejčastější projevy v emoční oblasti jsou nezájem o druhé osoby, necitlivost k potřebám druhých, podrážděné a nevstřícné chování.

Kolegiální sdílení

Kolegiální sdílení

Z

Ať pracujeme v jakémkoli oboru, je dobré mít kolem sebe kolegy a kolegyně, s nimiž se bavíme o náročných situacích, vzájemně se podporujeme a učíme se od sebe. V pomáhajících profesích, jejichž podstatou je neustálá komunikace a zodpovědnost za druhé lidi, to platí obzvlášť. Častěji než v jiných oblastech totiž můžeme pociťovat otazníky nad tím, zda to, co a jak děláme, je správné. Takhle se ptát je zdravé (zdravější, než když jsme přesvědčeni o vlastní neomylnosti). A ptát se kolegů a kolegyň ještě zdravější.

Ve své práci potřebujeme prostor, abychom si mohli popovídat s kolegy a kolegyněmi. Ne vždy na to stačí občasné posezení u kávy. Prospěšnější bývá věnovat tomu speciální, předem určený čas v klidném místě. Jak to v současné době české školy dělají, co se jim daří a jaké naopak řeší potíže, to vše jsme mapovali ve výzkumu „Učitelská supervize – prevence syndromu vyhoření“, který byl podpořen Technologickou agenturou ČR.

Z projektu vzešla Metodika výběru a zavádění technik kolegiálního sdílení ve školách, kterou si můžete stáhnout zde. Rovněž jsme připravili knihu, která dává prostor východiskům a argumentům, proč se věnovat kolegiálnímu sdílení, podrobnému popisu jednotlivých technik a příběhům konkrétních škol. Informace také nabízíme prostřednictvím článků, webinářů a kurzů.

E

Jdeme na pivo, nebo na kolegiální sdílení?

Podstatou kolegiálního sdílení je mluvení a naslouchání. Ve dvojici či skupině s jinými lidmi ze stejného oboru si vyprávíme o svých profesních zkušenostech – co se nám přihodilo, jak jsme tomu rozuměli, jak jsme se cítili, jaké otázky v nás zůstávají, v čem bychom potřebovali pomoci… Ostatní vyprávění naslouchají – to znamená nejen, že ho poslouchají, ale že se aktivně snaží porozumět a empaticky pochopit. Prostřednictvím doplňujících otázek, asociací nebo námětů je pak téma společně rozvíjeno.

„Jasně, to znám, to je, když jdu s Blankou na kafe, anebo s Karlem na pivo…“

Ne tak docela. Zisky kolegiálního sdílení jsou největší, když se dějí na setkáních, která jsou formálně organizovaná (nejlépe s podporou vedení), systematická a strukturovaná. Znamená to totiž, že všichni zúčastnění mají na setkání čas, jsou na něj naladěni a jdou tam jako profesní kolegové (ne jako kamarádi).

E

Syndrom vyhoření & kolegiální sdílení

Ve výzkumu učitelského vyhoření jsme ukázali, že zhruba 1/5 vyučujících má projevy rozvinutého či rozvíjejícího se vyhoření a 2/3 vyučujících jsou vystaveny chronickému stresu a ocitají se v ohrožení vzniku syndromu vyhoření. Důležitým faktorem, který vyhoření může bránit je spokojenost s profesními vztahy a sociální opora, kterou vyučující dostávají v rámci svých pedagogických sborů.

Školy, v kterých vedení kladlo důraz na dobré pracovní podmínky, měly v míře stresu a syndromu vyhoření lepší výsledky. Sociální opora uvnitř školy napomáhá předcházet syndromu vyhoření u vyučujících. Může se odehrávat tak, že vedení vytvoří přirozené podmínky k setkávání a sdílení zkušeností (kávovar ve sborovně, večírky, slavnosti, porady…), anebo také tak, že přímo zavede pravidelné kolegiální sdílení.

E

Techniky kolegiálního sdílení

Kolegiální sdílení profesních zkušeností může probíhat různými způsoby. Do určité míry k němu dochází na poradách a školeních. Pravá podstata kolegiálního sdílení je ale naplněna v rámci jiných setkání. Z nich je v českých školách nejčastěji používána supervize, mentoring, případně intervize. Ty jsou obecnými postupy. Z dílčích postupů, které mohou být využívány buď v rámci supervize či intervize, nebo samostatně jsou často používány tzv. balintovské skupiny, méně často Wanda.

Uvedené postupy souhrnně nazýváme technikami kolegiálního sdílení. Mají mnoho společného, ale také se v řadě znaků liší. Pokud školy uvažují o zavedení nějaké techniky kolegiálního sdílení, je důležité si správně vybrat. Jejich stručný popis najdete zde, podrobnější pak v naší metodice nebo připravované knize.

Supervize: Jedná se o nástroj celoživotního učení používaný u pomáhajících profesí. Ve školství má podobu dlouhodobého skupinového či individuálního setkání pedagogických pracovníků se supervizorem v intervalu 1x za 2 až 3 měsíce. Supervizor/ka je odborník se specializovaným výcvikem v supervizi, školou je najímán externě a nemá s ní žádný jiný pracovní vztah. Smyslem supervize je rozvíjet profesní dovednosti supervidovaných, posilovat vztahy v pracovním týmu a nacházet řešení problematických situací.

Intervize: Podobně jako supervize slouží k celoživotnímu učení v pomáhajících profesích. Ve školství má podobu dlouhodobého skupinového setkávání sobě rovných kolegů v intervalu 1x za 2-3 měsíce. Oproti supervizi ji ale nevede externí odborník, ale někdo z pedagogického sboru nebo skupina společně. Moderátor intervizní skupiny nemusí mít specializovaný výcvik, ale zkušenost s vedením skupin je výhodou. Dobře disponovanými experty pro vedení intervize ve škole mohou být školní psycholožky a psychologové.

MentoringJde o formu profesního rozvoje učitelů prostřednictvím prohlubování znalostí a dovedností a jejich reflexe za pomoci zkušenějšího kolegy či kolegyně. Může se jednat o externího nebo interního odborníka, který často má i specializované školení. Mentor je expertem v oboru, metodách a postupech vedení druhých, ale současně je svým kolegům partnerem, průvodcem.  Mentoring je chápán výhradně jako déle trvající, kontinuální proces pomo­ci, tedy bez kontrolních a restriktivních aspektů. Základní podmínkou úspěchu je vztah založený na dobrovolnosti obou stran, vzájemné důvěře a respektu. Mentoring ve škole je určen především pro podporu začínajících učitelů, ale bývá využíván také pro rozvoj pedagogických, didaktických nebo organizačních kompetencí všech ostatních.

Balintovská skupina: Jedná se o jednu z konkrétních technik kolegiálního sdílení. Je zaměřena především na řešení konkrétních problémových situací. Má předem danou strukturu a jasný formát i časové ohraničení (je možné se vejít do 30 minut na jedno téma). Mohou ji využívat jak externí supervizoři, kteří ovládají také celou řadu dalších technik, tak i intervizoři přímo z řad pracovníků školy. To vše činí z balintovské skupiny účinný a jednoduše dostupný supervizní nástroj.

WandaPodobně jako balintovská skupina je jednou z konkrétních technik kolegiálního sdílení. Její silnou stránkou je, že byla vytvořena primárně pro potřeby školství. V ideální podobě probíhají setkání vždy ve stejné skupině účastníků, obvykle jednou za 4-6 týdnů. Wanda je vedena facilitátorem, který má v dané metodě odborný výcvik. Může jít o interního pracovníka školy, nebo externího spolupracovníka. Jednotlivá setkání se týkají vždy jednoho konkrétního případu, který je dekonstruován a nahlédnut z různých perspektiv. Cílem Wandy je rozvoj schopnosti reflektovat své profesní jednání a pochopit jeho příčiny. 

E

Co je výsledkem kolegiálního sdílení?

Emocionální výsledky

Sdílení vede obvykle k úlevě. Úlevu prožívá ten, kdo přinesl svůj zážitek a důkladně ho popsal. Všichni známe, jak příjemné může být „vypovídat se“. Opadne tím vnitřní napětí. A to zvlášť tehdy, když nám druzí projeví pochopení a soucit, například když od nich slyšíme „to je těžké“, „to je mi líto“, ale také „věřím, že to zvládneš“ nebo „pomůžu ti“.

Úlevu často prožívají také ti, kteří empaticky naslouchali. Například si mohli uvědomit podobnost sdělované zkušenosti se svými vlastními zkušenostmi, které by ovšem neměli původně odvahu přinést do skupiny.

Racionální výsledky

Sdílení často přináší nové porozumění prožité zkušenosti. Povídání nutí, aby člověk ze situace určité věci vypíchnul a zachytil vývoj prostřednictvím představy o vztahu příčin a následků. To znamená situaci strukturoval. Díky struktuře vzniká dojem, že situaci lépe rozumíme. A navíc struktura může být změněna – restrukturalizována. To znamená, že díky povídání a trefným otázkám lze situaci vidět v novém světle. To pak může přinést i nový pohled na to, co by bylo bývalo možné dělat jinak a nějaké doporučení pro budoucí podobné situace.

 

Aby kolegiální sdílení fungovalo…

Bez ohledu na to, kterou konkrétní techniku kolegiálního sdílení použijeme, podmínkou jejího úspěšného zavedení je pocit bezpečí u zúčastněných vyučujících. Pokud se lidé cítí bezpečně, jsou ochotni mluvit otevřeně o svých zkušenostech a naslouchat komentářům ostatních. Tím pádem se pak u nich může dostavit úleva, pocit souznění, nový vhled do prožitých situací a inspirace postřehy či zkušenostmi ostatních. Pocit bezpečí se však nemusí objevit hned a je třeba ho v průběhu setkání postupně budovat. Jaké kroky je třeba promyslet, uvádí naše metodika.

E

Příběhy škol

V rámci projektu jsme se setkali s mnoha školami, které byly na cestě ke kolegiálnímu sdílení. Každá škola byla jiná a každá z nich byla na cestě jinak dlouho. Jejich pestrost nabízí následující příběhy, které popisují, jak probíhalo rozhodování o zavedení technik a k jakým chybám případně došlo. Další příběhy nabízí naše metodika.

Na akutní případy rychlá intervize: Monika je druhým rokem ředitelkou běžné základní školy ve větším městě. Škola má celkem dvacet tři tříd. Z řad vyučujících už se delší dobu ozývá potřeba více se soustředit na společná řešení problémů mezi žáky. Chtěli by problémy opravdu řešit, ne je jen vyjmenovat na pedagogické radě. Rádi by společně hledali jejich příčiny a cestu k nápravě. Nejvíc to bylo poznat před půl rokem, kdy se na hřišti poprali kluci z osmičky. Monika problém ihned řešila za pomoci výchovné poradkyně Kamily, obě ale vnímaly, že by o incidentu potřebovaly promluvit i s dalšími vyučujícími, aby mohly zvolit společný postup, který by v dalších dnech pomohl situaci řešit. Tenkrát Kamila přišla s nápadem zavést ve škole pravidelná setkávání – povídání o dětech – a nabídla svou zkušenost s balintovskou skupinou. Zjistily, že na akutní situace jim tento formát vyhovuje. Skupiny vede přímo Kamila, která je schopná být v případě akutní krize k dispozici. Vždy, když někdo z vyučujících řeší ve třídě nějaký problém, sejdou se všichni vyučující dané třídy. V půlhodinovém sezení celou situaci projdou a dohodnou se na dalším postupu. Vyhovuje jim, že díky formátu balintovské skupiny má setkání jasnou strukturu a vše směřuje k řešení problému. Tak škola začala s intervizí.

Supervize jako sžívání: V jedné menší základní škole došlo k zásadním změnám. Ve vyhrocené situaci odešla část vyučujících a přišla nová ředitelka, která přijala nové lidi. Období sžívání bylo náročné. Ředitelka cítila, že je pro povzbuzení komunikace a vytvoření společné vize důležité, aby vedle porad, které vede ona, a neformálních aktivit, které si organizují někteří vyučující, měli všichni možnost se společně setkat a mluvit o svých zkušenostech a pocitech z práce. Ze svého předchozího působiště věděla, že existuje supervize, která představuje formu pravidelných setkávání vyučujících. Na doporučení tedy najala externí supervizorku. Vysvětlovala své plány učitelskému sboru a dala jim čas, aby se s myšlenkou sžili. V mezidobí pozvala na běžnou poradu kolegyni z jiné školy, která supervizi zažívala, aby vyprávěla o svých zkušenostech, a také samotnou supervizorku, aby vyučujícím představila sebe i techniku. Po dvouměsíční přípravě byla supervizní setkání zahájena. Probíhala 1x za šest týdnů, první tři setkání byla povinná, aby si všichni model supervizí ozkoušeli, každého druhého setkání se účastnila i ředitelka. Supervize se na škole poměrně rychle zaběhla a dobrovolně ji navštěvovala většina vyučujících. Supervize pomohla vzájemnému naladění, navíc si vyučující uvědomili, jak cenné jsou jejich rozdílnosti, díky kterým se můžou v týmu doplňovat. Také účast ředitelky měla svůj pozitivní efekt: jednak mohla lépe poznat svůj tým a jednak vyučující začali cítit, že jsou s ní na jedné lodi.

Vyhoření

Jak poznat nastupující vyhoření?

Z

cítíte se fyzicky špatně

jste dlouhodobě vyčerpaní, bolí vás často hlava, žaludek či záda

Z

jste neustále ve špatné náladě

Z

necítíte ze své práce uspokojení

Z

nejste příliš schopni reagovat na nové a náročné situace

cítíte, že vás takové situace rozhazují.

Z

nejste schopni efektivně komunikovat s žáky a s kolegy

dostáváte se často do konfliktů či nedorozumění.

Z

cítíte se od druhých vzdáleni, jakoby za sklem

Z

vaše reakce na druhé nejsou tak citlivé jako dřív

máte tendenci vnímat žáky jako „špatný materiál“

Z

plnění běžných úkolů vám trvá mnohem déle než dříve

Z

kvalita vaší výuky je horší než dříve

Z

nemáte chuť získávat nové pracovní poznatky, číst odborné knihy či chodit na školení

Z

účast na školních akcích je pro vás náročná a nepříjemná

Vyhoření

Co lze proti vyhoření dělat?

Z

Které obecné preventivní faktory vyplývají z výzkumů vyhoření?

  • příznivé pracovní podmínky
  • příznivé osobnostní charakteristiky
  • zdroje energie a relaxace v soukromém životě
  • vysoká profesní kompetence a self-efficacy
  • pozitivní strategie zvládání stresu
  • efektivní práce s hranicemi
Z

7 praktických postupů zvládání stresu(z publikace „Umíte si poradit se stresem?“)

1. Vytvořme si pořadí důležitosti

2. Vyhněme se stresu

3. Naučme se „vypnout“

4. Pohybujme se, cvičme

5. Pěstujme své vztahy s druhými lidmi, navazujme nová přátelství

6. Dbejme na správnou výživu

7. Naučme se relaxovat

o nás

O nás

Tento web spravuje tým z katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, který se dlouhodobě zabývá profesní náročností učitelství, učitelským stresem, syndromem vyhoření a sociální oporou ve školství.

Náš tým tvoří s různou intenzitou následující osoby: Irena Smetáčková, Stanislav Štech, Ida Viktorová, Veronika Pavlas Martanová, Anna Páchová, Veronika Francová, Helena Franke, Anna Vozková, Petra Topková a Veronika Hozáková. Kontakty na ně můžete najít na webu katedry psychologie PedF UK.

Na tomto webu naleznete informace z výzkumu „Učitelské vyhoření – institucionální, vztahové a intrapsychické faktory“, který byl realizován Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a byl finančně podpořen Grantovou agenturou ČR (GA16-21302S).

Aktuálně se věnujeme výzkumu učitelských supervizí a dalších technik sdílení profesních zkušeností, které působí jako jeden z možných nástrojů prevence syndromu vyhoření. Jedná se o projekt s názvem „Učitelská supervize – prevence syndromu vyhoření“ a je podpořen Technologickou agenturou ČR (TAČR TL01000399). 

 

 

 

 

počet vyučujících ve výzkumu

počet vyučujících, kteří poskytli hloubkové rozhovory

Počet našich článků o vyhoření

Počet učitelek a učitelů MŠ ve výzkumu

ZPĚTNÁ VAZBA

Co říkají o vyhoření vyučující?

Ten člověk je prostě otrávený z té práce, nadává na všechno, nemá z toho
vůbec radost, je to takový, že sem chodí nerad, jako že se mu sem jako
doopravdy vůbec nechce, že se musí přemlouvat.

Třeba by chodil na poslední chvíli do práce. Žádný přípravy, asi by učil
přesně to, co má podle učebnice. Asi by moc neřešil, kolik kdo má
známek, napsat test, aby se jednou za čas splnilo, nejlépe test, který
si děti mohou opravit samy, tak třeba zaškrtávání, asi by neměl sílu nic
dělat navíc, asi by se třeba nezapojoval do projektů.

Já si myslím, že by třeba nebyl schopný do školy vůbec přijít. Prostě by
se nějak sesypal, psychicky by byl na tom tak špatně, že možná by musel
zůstat na neschopence, aby prostě do té školy nemusel, nemusel tam jít.

AKCE

Akce

Semináře

Plánovaný kurz CŽV na Pedagogické fakultě UK musel být z důvodu protipandemických opatření zrušen. Budeme se těšit na nový termín na jaře 2021. Aktuální informace získáte na stránkách PedF UK CŽV – https://pages.pedf.cuni.cz/czv/zajmove-kurzy/

6. česká konference o stresu a vyhoření

Stres, únava a vyhoření. Možná je v současné době pociťujeme více, než kdy dříve. Jen málo z nás s nimi však dovede opravdu účinně něco dělat a jsme tak doslova němými svědky toho, jak stres začíná rozežírat náš život.
Kdy? 24. října 2020 Kde? Praha, Kongresové centrum Hotel Olšanka
Součástí konfrence je příspěvek dr. Veroniky Pavlas Martanové o učitelském vyhoření. Chcete znát sérum proti vyhoření?

 

Kniha o vyhoření

Právě vyšla nová kniha „Učitelské vyhoření: jak vzniká a jak se proti němu bránit“. Shrnujeme v ní to nejdůležitější, co ukázal největší a nejnovější výzkum učitelského vyhoření na českých školách. Doufáme, že z knihy učitelky a učitelé získají užitečné informace, inspiraci a povzbuzení. Moc děkujeme školám a vyučujícím, kteří spolupracovali na našem výzkumu, i těm, kteří se rozhodnou knihu číst.

Chcete zjistit více? Zde jsou některé naše články a videa.

 

Rozhovor v časopise Rodina a škola

V časopise Rodina a škola vyšel na podzim 2020 rozsáhlý rozhovor k nejzajímavějším výsledkům výzkumu učitelského vyhoření.

Přečíst rozhovor

 

Rozhovor na DVTV

Učitelství nejde dělat bez toho, abyste se dostávali do složitých situací, vyhořelý učitel má ale jen minimum energie a těžko může být dobrý pedagog, říká psycholožka z Pedagogické fakulty Karlovy univerzity Irena Smetáčková, která se podílela na výzkumu stresu mezi českými učiteli. Ti pak trpí nespavostí i bolestmi a nejlépe by potřebovali ze školství odejít, vysvětluje. Za vyhoření ale může systémová chyba, málokdy je to selhání jednotlivců, dodává.

Přehrát video

 

Syndrom vyhoření a jeho souvislosti u vyučujících na českých základních školách. (Československá Psychologie)
Smetáčková, I., Viktorová, I., Štech, S., Pavlas-Martanová, V., Páchová, A., Francová, V., & Ptáček, R. (2019). Syndrom vyhoření a jeho souvislosti u vyučujících na českých základních školách. Ceskoslovenska Psychologie, 63(4), 386-401.
Sociální reprezentace vyhoření z pohledu vyučujících:„vyhoření" mezi zkušeností a analytickou kategorií. (Pedagogická orientace)
Páchová, A., & Francová, V. (2019). Sociální reprezentace vyhoření z pohledu vyučujících:„vyhoření“ mezi zkušeností a analytickou kategorií. Pedagogická orientace, 29(1).
https://search.proquest.com/docview/2229616082?pq-origsite=gscholar
Rodiče jako zdroj učitelského stresu (?) (Pedagogická orientace)
Martanová, V. P., & Konůpková, O. (2019). Odlišné světy učitelů a rodičů: interakce s rodiči jako zdroj stresu učitele. Pedagogická orientace, 29(2).
Vedení škol a jejich podpora profesních vztahů v pedagogickém sboru

Irena Smetáčková, Ida Viktorová, Veronika Pavlas Martanová, Petra Topková. „Ředitelská
vize a vztahy v učitelském sboru: srdcaři, manažeři a přežívači“. Psychologie pro praxi 1:59-
75.
https://www.ceeol.com/search/article-detail?id=775381