V České republice je toho času jediný odborný časopis pro vědní obor speciální pedagogika. Vychází pod stejnojmenným názvem čtyřikrát ročně a jeho vydavatelem je Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze.
Rada pro výzkum a vývoj v roce 2008 Speciální pedagogiku zařadila do kategorie recenzovaných časopisů.
Redakce časopisu podporovaná jeho redakční radou nejen s ohledem na výše uvedené, ale i proto, že jejím úkolem je poskytovat prostor teorii i praxi oboru, tak naplňuje recenzovanými texty pravidelné i občasné rubriky a zároveň umožňuje zveřejňování příspěvků diskusních a statí o zkušenostech praktikujících speciálních pedagogů. Poněvadž speciálněpedagogická tématika se nezřídka interdisciplinárně protíná s medicínským, právnickým a sociálním náhledem na tytéž problémy, naši autoři nejsou jen speciální pedagogové, ale rekrutují se i ze spolupracujících oborů. Tento přístup je ověřen letitou zkušeností.
Náš časopis, v roce 2015 završující 25. ročník svého trvání, má tradici mnohem delší. Od časů, kdy speciální pedagogika byla nápravnou pedagogikou a přitom ještě nebyla univerzitním oborem, přes dobu defektologie, kdy se stala oborem na vysokých školách studovaným, až po čas, kdy o zaměření oboru jakožto speciální pedagogiky bylo jasno, tu stále byl časopis jeden: jen měnil názvy podle dobového úzu a také vydavatele. Je pozoruhodné, jak za všech poměrů společenských resp. politických si tento časopis dokázal udržet své odborné zaměření a linii, která přesahovala dobové -ismy. Stojí za to připomenout si, jakými peripetiemi časopis procházel.
V roce 1924 vznikl Časopis pro výzkum a výchovu mládeže slabomyslné, hluchoněmé, slepé, mravně vadné a zmrzačelé. Kdybychom neuvedli cílové skupiny mládeže, na které se od počátku toto periodikum zaměřovalo, jeho název Úchylná mládež by verbálně hyperkorektního současníka znejistil až pohoršil. Dobového čtenáře nikoliv, neboť od I. ročníku 1924/1925, kdy za redakčního vedení prof. MUDr. Karla Herforta a inspektora ministerstva školství a národní osvěty Josefa Zemana vyšlo prvních pět čísel, až po ročník XX. v roce 1944 a počet čísel za rok už dosáhl deseti, název se nezměnil. Jen podtitul byl jiný: Revue pro pedopathologii, nápravnou pedagogiku, sociální péči pro úchylnou mládež. Rubriky nebyly děleny podle nějakých specializací, v zásadě to byly stále stati širšího významu, přehled o knihách a časopisech, zprávy a poznámky. Za okupace odpadla shrnutí ve francouzštině. Zodpovědnými redaktory byly osobnosti, které v dané době byly v aktivní službě.
Vydavatelem byl Spolek pro péči o slabomyslné v RČS.
Ještě za války bylo připraveno pokračování Úchylné mládeže pod názvem Pedologické rozhledy s podtitulem Časopis pro pedologii, pedopathologii, sociální pedagogiku. Redakci vedli prof. MUDr. Jan Šebek a inspektor ministerstva školství a osvěty RNDr. et PhDr. František Štampach. Struktura rubrik byla pestřejší: kromě statí zásadnějšího rázu tu byly stati z praxe nápravné a sociální pedagogiky, zprávy ze života dětí a dorůstající mládeže, rozhledy po knihách a časopisech, odpovědi čtenářům a blahopřání.
Pedologických rozhledů vyšly tři ročníky v letech 1945 až 1948. Jejich vydávání zajišťovaly dva spolky: kromě Spolku o péči o slabomyslné ještě Ústředí pro péči o hluchoněmé.
Následující desetiletí bude nutno podrobněji prozkoumat. Víme, že roku 1949 vycházela Nápravná pedagogika, později se objevila Špeciálna škola. Toto období bylo pro celý obor a jeho představitele velmi těžké, zejména v začátku padesátých let za „kritiky buržoazních pavěd“, mezi něž byly vřazeny i nauka o dítěti (tehdejší pedologie) a reformní pedagogika. Nepochybně souvislá řada na sebe navazujících našich odborných časopisů tu byla přerušena.
Až v roce 1959 začaly I. ročníkem vycházet Otázky defektologie s podtitulem Časopis pro teorii a praxi na školách a v zařízeních pro mládež vyžadující zvláštní péče. Ministerstvo školství a kultury pověřilo jejich vydáváním Státní pedagogické nakladatelství, v té době jedinou instituci vydávající učebnice pro základní a střední školy. Prvním vedoucím redaktorem se stal František Ludvík z Výzkumného ústavu pedagogického a poprvé byla ustavena funkce výkonného redaktora. Rubrikám strukturovaných podle tehdy uznávaných vad předcházela rubrika s tématikou politickou (zpočátku) a obecně pedagogickou.
Otázky defektologie až na výjimky měly po deseti číslech v ročníku. Časem se jejich oficiálním vydavatelem stalo ministerstvo školství. XXX. ročník pod tímto názvem vyšel s vročením 1987–1988 jako poslední.
Poté plynule navázal časopis pro pracovníky na školách a zařízeních vyžadujících zvláštní péči Teorie a praxe speciální pedagogiky. Vydavatelem bylo opět ministerstvo – tentokrát ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Vedoucí redaktor Jaroslav Stanka z Výzkumného ústavu pedagogického a výkonný redaktor doc. dr. Jiří Kracík z Pedagogické fakulty UK zaměřili obsah časopisu na jednotlivé segmenty onoho školství pro mládež vyžadující zvláštní péči. Toto trvalo po dva ročníky 1988/1989 a 1989/1990.
V období 1990/1991se v zaměření na cílové čtenářské skupiny nezměnilo nic, i vydavatel zůstal stejný, změnil se však název časopisu. Od tohoto ročníku totiž začala vycházet Speciální pedagogika.
Po prvních čtyřech číslech vycházejících po měsíci za nastalé velmi obtížné ekonomické situace hrozilo, že časopis zanikne. Přece jen se tak nestalo a překlenout toto kritické období se podařilo dvěma mimořádnými čísly, jejichž vydavatelem již byla Pedagogická fakulta UK v Praze. Toto angažmá pražské pedagogické fakulty trvá dosud.
Vedoucím redaktorem do čísla 3/1996 včetně byl doc. dr. Jiří Kracík. (Od čísla 4/1996 je vedoucím redaktorem jeho vedoucí redaktor současný.)
Řízení redakční rady se postupně ujali prof. dr. František Kábele, CSc., doc. dr. Marie Černá, CSc. a doc. dr. Lea Květoňová, Ph.D.
Počet čísel vydávaných v ročníku se ustálil na čtyřech, takže nyní je Speciální pedagogika vlastně čtvrtletníkem.
Hlavními rubrikami jsou: Stati a zprávy z výzkumu, Stati didaktické a metodické, Zkušenosti, Objevujeme zapomenuté, Diskuse.
Abstrakta (výtahy ze statí) jsou tištěna v angličtině.
Výhled na další léta je pro tento časopis zcela otevřenou záležitostí. Nezdá se, že by jeho existenci mohly ohrozit těžkosti ekonomické ani vlivy vysloveně politické. Nejen tento časopis, ale především celý obor speciální pedagogiky však mohou vážně poškodit sami speciální pedagogové, pokud se budou zpronevěřovat svému pedagogickému poslání a pokud obor, který tolikrát prokázal svou opodstatněnost, nezačnou tvořivě a aktivně posouvat za hranice současného poznání.
doc. PhDr. Boris Titzl, Ph.D.