Srovnání mzdového vývoje ve školství a v české ekonomice 2015–2020.
Mezi roky 2017–2021 se v českém školství konečně výrazně absolutně i relativně zvýšily platy učitelů a některých dalších pracovníků ve vzdělávání. Současné vládě se však přesto nepodaří naplnit své programové prohlášení, v němž se zavázala, že „platy učitelů a nepedagogů se na konci volebního období v roce 2021 dostanou minimálně na 150 procent jejich výše pro rok 2017.“ Nepodaří se jí to především proto, že sice upřednostnila učitele v regionálním školství, ale současně zanedbala vysoké školy a některé další skupiny pracovníků ve školství.
Dosažené zvýšení platů se samozřejmě odráží i ve zvyšování podílu výdajů na vzdělávání z hrubého domácího produktu, ve kterém jsme dlouhá léta zaostávali za většinou rozvinutých zemí světa i Evropy. Růst mzdových prostředků ve školství přinesl zvýšení tohoto podílu o zhruba tři čtvrtiny procenta HDP, čímž jsme se přiblížili průměru zemí EU. Při pokračování tohoto trendu se již během několika let můžeme dostat na průměrnou úroveň vyspělých zemí světa kolem 5 % HDP. Vzhledem k nadcházejícím rozpočtově úsporným rokům to však nebude vůbec jednoduché, neboť naopak hrozí, že se také školství dotknou úsporná opatření. A proto je třeba podporu vzdělávání stále zdůrazňovat.
Úroveň výdělků (platů a mezd) v českém školství a především platy učitelů jsou již několik desetiletí jedním z bolavých a často otevíraných témat vzdělávací politiky. Rovněž v rámci řešení projektu o důvodech nedostatku učitelů v českém školství (2020–2022) považujeme za důležité se tímto tématem zabývat. Nejen u nás, ale i v řadě jiných zemí je totiž odměňování učitelů považováno za jeden z významných faktorů získávání a také udržení potřebného počtu učitelů pro práci ve školství a pro zajištění jejich odpovídající kvality.
Rozhodli jsme se proto pravidelně dvakrát ročně (na jaře a na podzim) zveřejňovat, interpretovat a komentovat klíčové ukazatele vývoje výdělků (platů a mezd či pracovních příjmů) ve školství v kontextu vývoje výdělků v celé české ekonomice. Vzhledem k tomu, že jsme získali přístup k některým ne zcela běžně používaným národním i mezinárodním databázím, zaměříme se nejen na výsledky domácích analýz, ale postupně zveřejníme i výsledky některých důležitých mezinárodních srovnání. Zatímco jarní studie se zaměří především na poslední vývoj výdělků v českém školství, podzimní studie přinesou výsledky mezinárodních srovnání odměňování učitelů.
V této první jarní studii ukážeme a zhodnotíme, do jaké míry se výdělky v českém školství za posledních pět let (2015–2020) skutečně zvýšily a naplnily se tak sliby dávané posledními vládami. Nemyslíme si však, že pro takové hodnocení je vhodné klást důraz na absolutní zvýšení průměrných platů – například, že platy vzrostou o 50 %, neboť to je ovlivněno hlavně celkovým vývojem (růstem) ekonomiky a inflace. Za mnohem důležitější považujeme především relativní úroveň výdělků ve školství, jejich vývoj a srovnání s výdělky v celé české ekonomice a v podobných skupinách povolání.
Po rozboru možností, které nabízejí dostupné databáze a další zdroje údajů v České republice, jsme vybrali klíčové ukazatele, jejichž vývoj a srovnání považujeme za nejdůležitější, a proto je budeme pravidelně sledovat a vyhodnocovat. Jde především o průměrný měsíční plat učitelů a dalších pedagogických pracovníků na různých druzích škol, ale také řídících pracovníků (především ředitelů škol a jejich zástupců) a všech ostatních pracovníků v odvětví vzdělávání a školství a jejich porovnání s celkovým průměrným pracovním příjmem (mzdou nebo platem, tedy výdělkem) v jiných povoláních v celé české ekonomice.
Hlavní rysy vývoje posledních pěti let
Do analýzy vývoje výdělků (platů a mezd) ve vzdělávání a školství za posledních pět let (2015–2020) jsme zařadili celkově dvacet ukazatelů průměrných měsíčních výdělků. Prvních šest z nich považujeme přitom za klíčové (blíže o zdrojích a definicích všech těchto ukazatelů viz Metodické poznámky na konci tohoto textu). Jejich vývoj znázorňuje následující graf a všech dvacet ukazatelů je pak uvedeno ve třech podrobných tabulkách. Do grafu je tedy zařazeno těchto šest ukazatelů:
- Průměrné výdělky v celé české ekonomice
- Průměrné výdělky v odvětví školství
- Průměrné výdělky skupiny povolání Specialisté (ISCO 2 mezinárodní klasifikace povolání)
- Průměrné výdělky pedagogických pracovníků (ISCO 23 mezinárodní klasifikace povolání)
- Průměrné výdělky všech učitelů v regionálním školství
- Průměrné výdělky učitelů v základních a středních školách
Vývoj všech šesti ukazatelů především dokládá výrazné zrychlení meziročního růstu všech výdělků v celé české ekonomice. Průměrné tempo růstu se za poslední čtyři roky (tedy od roku 2016 do konce roku 2020) zvýšilo na 7,3 % (ještě mezi rokem 2015 a 2016 to bylo pouze 4,4 %), přičemž v roce 2018 dosáhlo dokonce 8,3 %. Proto nepřekvapuje rychlé zvyšování všech šesti ukazatelů, které jsou v následujícím grafu uvedeny.
Přes všeobecný dynamický růst výdělků především v posledních čtyřech letech (2016–2020) jsou však jednotlivá tempa růstu přeci jen rozdílná. Zatímco na celostátní úrovni to bylo ročně v průměru 7,3 % a u všech specialistů v české ekonomice jen o něco málo více – 7,5 %, ve školství to bylo výrazně více. V celém odvětví školství (vzdělávání) se totiž jednalo dokonce o 10,2 %, u všech učitelů v regionálním školství o 10,7 % a u učitelů základních a středních škol v průměru o 10,9 %.
To jsou ovšem výrazné rozdíly, díky kterým se za poslední roky platy učitelů a dalších pedagogických i ostatních pracovníků ve školství vůči průměrným výdělkům v české ekonomice výrazně zvýšily. Vždyť ještě v roce 2016 (a dokonce i v roce 2017) byl průměrný výdělek v odvětví školství na úrovni 96 % celostátního průměru, avšak v roce 2020 již dosáhl 107 %. A průměrný měsíční plat učitelů v regionálním školství se zvýšil z 27 tisíc v roce 2015 na 43 400 Kč v roce 2020, tedy z 99 % na 113 % průměrného výdělku v celé české ekonomice.
Vývoj platů českých učitelů již několik let vyhodnocuje rovněž CERGE-EI, které v červenci 2020 zveřejnilo svoji zatím poslední studii Platy učitelů v roce 2019: Blýská se na lepší časy? Studie již podle názvu ohlašuje a vítá (zatím raději s otazníkem) počínající viditelné zlepšování neutěšené platové úrovně učitelů v českém školství. Vzhledem k tomu, že vývoj platů a mezd (výdělků) se na českém pracovním trhu neustále mění, byl otazník v názvu publikace ještě v polovině roku 2020 více než oprávněný.
Dnes však můžeme potvrdit, že mzdový vývoj také v průběhu roku 2020 navázal na uvedené tendence započaté již v roce 2017. Ve svém souhrnu skutečně vedly k podstatnému nejen absolutnímu, ale rovněž relativnímu růstu platů jak učitelů, tak i v celém odvětví školství (vzdělávání). Podrobnější vhled do vývoje výdělků v jednotlivých profesních skupinách umožňují tři následující tabulky s dvaceti ukazateli výdělků (platů a mezd). Vedle absolutních hodnot měsíčních výdělků (první tabulka) znázorňují rovněž meziroční tempa růstu (druhá tabulka) a také jejich procentuální poměr k průměrnému celostátnímu výdělku v celé české ekonomice (třetí tabulka).
Zvláště ukazatele druhé a třetí tabulky ukazují, že mzdový vývoj v české ekonomice pochopitelně neprobíhal rovnoměrně v různých odvětvích a povoláních. Podíváme-li se jen na vývoj některých vybraných celostátních ukazatelů, je třeba upozornit přinejmenším na dva důležité trendy.
Přestože během posledních čtyř let rostly mzdy řídících pracovníků (7,6 % ročně) a specialistů (7,5 % ročně) v celé české ekonomice lehce nadprůměrným tempem, výrazněji to neovlivnilo víceméně konstantní poměr mezd mezi manuálními a nemanuálními profesemi. Nedá se tedy říct, že by mzdový vývoj v posledních letech zvýhodňoval nemanuální profese a příliš nenahrává ani kvalifikačně náročnějším povoláním. K tomu je ovšem třeba dodat, že za posledních pět let se ani zastoupení obou těchto velkých skupin povolání v české ekonomice příliš nezměnilo.
Na druhé straně vývoj mezd pracovníků s terciárním (vysokoškolským a vyšším odborným) vzděláním zaznamenal zřetelně nižší než průměrná tempa růstu (6,4 % ročně) a jejich mzdy z téměř 150 % průměrné celostátní mzdy ještě v roce 2015 poklesly na 143 % v roce 2020. Způsobeno je to ovšem do určité míry tím, že podíl absolventů vysokých a vyšších odborných škol na pracovním trhu se v té době zvýšil z 23,5 % na 25 %, zatímco celkový podíl pracovních míst pro ně se příliš nezměnil. To ovšem znamená, že se zvyšuje podíl vysokoškoláků, kteří nastupují na kvalifikačně méně náročná a hůře placená pracovní místa. Roli hraje také to, že mezi terciárně vzdělanými se pomalu zvyšuje podíl těch s vyšším odborným nebo bakalářským vzděláním na úkor magisterského a doktorského vzdělání. Navíc mezinárodní výzkumy úrovně kompetencí dospělé populace (OECD IALS a PIAAC) prokázaly, že společně s rychlým nárůstem podílu vysokoškoláků na českém pracovním trhu klesá průměrná úroveň jejich kompetencí (viz Předpoklady úspěchu v práci a v životě. Národní zpráva OECD PIAAC). I to se odráží v jejich odměňování.
Vývojem mezd terciárně vzdělaných jsme se poněkud podrobněji zabývali především proto, že v některých národních i mezinárodních rozborech (například ročenka OECD Education at a Glance) se právě platy učitelů srovnávají s výdělky vysokoškoláků. Myslíme si, že to není zcela korektní právě proto, že je to příliš ovlivněno celkovým vývojem a podílem vysokoškoláků na pracovním trhu. Jestliže se však mezi roky 2015 a 2020 platy učitelů základních a středních škol k celostátním průměrným výdělkům zvýšily ze 103 % na 117 %, tedy o sedminu, pak k výdělkům všech terciárně vzdělaných vyrostly z 68 % na 82 %, a tedy dokonce o celou pětinu. V následujících letech se to přirozeně odrazí ve zmiňovaných mezinárodních statistikách.
Rozdílná tempa růstu výdělků ovšem najdeme i uvnitř odvětví školství. Již jsme uvedli, že výdělky učitelů regionálního školství a zvláště učitelů základních a středních škol se zvyšovaly rychlejším tempem než výdělky v celém odvětví vzdělávání a školství. Následující tabulka s vývojem meziročních indexů růstu výdělků, v níž je v posledním sloupci uveden pětiletý index růstu mezi roky 2015 a 2020, umožňuje podrobnější vhled do jednotlivých skupin profesí uvnitř odvětví vzdělávání a školství.
Vůbec nejrychleji se zvedaly výdělky učitelům základních škol (60,3 %), za nimiž následují učitelé středních škol a také řídící pracovníci různých druhů škol v regionálním školství. Celkově se platy učitelů v regionálním školství mezi roky 2015 až 2020 zvýšily o vysokých 57,2 %, což je opravdu úctyhodné vzhledem k tomu, že výdělky v celé české ekonomice se ve stejném období zvýšily „pouze“ o 38,3 %. Díky tomu se také posunuly z 99 % na 113 % celkového průměrného výdělku v České republice.
Na druhé straně však nemůžeme zapomenout ani na pedagogické a ostatní pracovníky vysokých škol. Vývoj tam totiž nebyl ani zdaleka tak příznivý jako v regionálním školství. Tempo růstu výdělků pedagogických ani řídících či nepedagogických pracovníků na vysokých školách, které v souhrnu jen lehce převýšilo 30 %, na průměrnou celorepublikovou dynamiku mzdového růstu nestačilo. Kvůli tomu například průměrné platy učitelů na vysokých školách poklesly ze 157 % na 147 % vůči průměrným výdělkům v celé české ekonomice. Snaha vyhovět enormnímu tlaku na zvýšení platů učitelů v regionálním školství tak šla na úkor vývoje výdělků ve vysokém školství.
Vládní prohlášení se naplnit nepodaří
Ukažme nejprve, proč je důležité relativní srovnání platů učitelů a výdělků (platů a mezd) v celém školství, tedy jejich srovnání s výdělky v jiných odvětvích či povoláních, a naopak proč je zavádějící pouhé srovnání vývoje absolutní (nominální) výše platů ve školství. Někdy se například uvádí, že od listopadu průměrné výdělky ve školství za poslední tři roky (mezi roky 2017–2020) vzrostly vůbec nejvíc. Není to však pravda, přestože se zvýšily z 28 534 Kč na 38 611 Kč, tedy o 35,3 %. Během tří let mezi roky 1991 až 1994 však platy ve školství vyrostly z 3 741 Kč na 6 912 Kč, tedy téměř o 85 %, a tříletý index růstu v celém období 1990 až 1996 přesahoval 50 %.
Podstatně důležitější je ovšem něco jiného. Za stejné období (od roku 1991 do roku 1994) se totiž také celkové průměrné mzdy v české ekonomice zvýšily z 3 660 Kč na 6 761 Kč, tedy téměř o 85 %, a úhrnná míra inflace dosáhla dokonce 88,5 %. Proto si – přes výrazný absolutní mzdový růst – v tomto období učitelé a další pracovníci ve školství oproti průměrným výdělkům v celé ekonomice nepolepšili (zůstali na tehdejších 102 %) a vzhledem k vysoké inflaci jejich reálně příjmy – stejně jako průměrné výdělky všech zaměstnaných v české ekonomice – relativně naopak poklesly.
V tomto směru probíhá současný růst platů ve školství ve zcela odlišném kontextu. Na jedné straně jsme již ukázali, že průměrné celostátní výdělky v české ekonomice se v posledních letech zvedaly zřetelně pomaleji než platy ve školství. Díky tomu se výdělky ve školství z celostátního podprůměru (96,3 %) opět přehouply do jeho nadprůměru (107 %.) A navíc roční míra inflace se v posledních letech pohybuje kolem tří procent, což dále zvýrazňuje že reálné pracovní příjmy učitelů skutečně zřetelně rostou. Přestože se tedy absolutně zvyšují pomaleji než v první polovině 90. let, mnohem důležitější je jejich relativní růst vzhledem k výdělkům v jiných odvětvích a povoláních a vzhledem k inflaci.
Proto jsme se také od začátku skepticky stavěli k poněkud populisticky znějícímu slibu vlády, který se objevil v jejím Programovém prohlášení (publikováno v červnu 2018). Současná vláda do něj totiž vložila závazek, že „platy učitelů a nepedagogů se na konci volebního období v roce 2021 dostanou minimálně na 150 procent jejich výše pro rok 2017.“ Vzhledem k tomu, že v roce 2017 průměrný plat všech učitelů a nepedagogů činil 28 534 Kč v odvětví vzdělávání (podle definice ČSÚ) či 28 398 Kč v resortu školství (podle definice MŠMT), měl se tedy do roku 2021 zvýšit na 42 800 resp. 42 584 Kč.
Programové prohlášení se ovšem vytvářelo v době ekonomického růstu, kdy se průměrné mzdy v české ekonomice začaly meziročně zvyšovat o více než 8 % a také ekonomické výhledy na další roky byly příznivé. Předpokládalo se proto, že v roce 2021 se mzdy v celé české ekonomice mohou přiblížit ke 140 % jejich úrovně z roku 2017 a zvýšení mezd ve školství o polovinu je tedy docela představitelné. Současně by to znamenalo, že platy v odvětví školství by se z 96,3 % v roce 2017 dostaly v letošním roce (2021) asi na úroveň 103 % až 105 % celostátního průměru, což z hlediska mizerné úrovně platů českých učitelů v posledních desetiletích představuje docela solidní, ale přitom udržitelnou hodnotu.
Ekonomický růst však zpomalil, takže nominální zvýšení mezd v roce 2020 činilo již „pouze“ 4,4 % (ve stálých cenách po odečtení inflace pak jen 1,2 %) a výhled na rok 2021 je ještě méně příznivý (podle poslední makroekonomické predikce MF ČR z dubna 2021 to má být pouhých 3,2 % pro celý rok 2021 a 1,8 % pro rok 2022, kdy ve stálých cenách dojde dokonce k poklesu o 0,5 %). Splnit vládní závazek zvýšení průměrného platu v celém školství (učitelů i nepedagogů) se proto stalo mnohem obtížnější a vzhledem ke schválenému státnímu rozpočtu na letošní rok již není reálné. Průměrný plat v celém vzdělávání či školství se v roce 2021 podle našich modelových výpočtů dostane lehce nad 41 tisíc (což bude o necelých 1 400 Kč méně než slibované zvýšení o polovinu), a tedy zhruba na 145 % úrovně z roku 2017.
Pravděpodobně to je také důvodem, proč v pozdějších vyjádřeních vládní politici čím dál častěji mluví jen o učitelích regionálního školství, zatímco ostatní kategorie pracovníků ve školství se postupně z jejich interpretací poněkud vytrácejí. A to přesto, že se podle programového prohlášení vlády má jednat o zvýšení platů nejen všech učitelů a ostatních pedagogů, ale i nepedagogických pracovníků, tedy vlastně všech pracovníků ve školství (zdůrazňujeme, že včetně pedagogických i nepedagogických pracovníků vysokých škol). V našich analýzách se samozřejmě neomezujeme na platy učitelů v regionálním školství, ale zahrnujeme do nich i celé odvětví vzdělávání (podle definice ČSÚ) či resort školství (podle definice MŠMT).
V případě učitelů v regionálním školství lze skutečně předpokládat, že jejich průměrný plat se v roce 2021 bude pohybovat již kolem 48 tisíc a oproti roku 2017 se tedy skutečně zvýší o více než polovinu. Pro další skupiny pracovníků ve školství to však neplatí. Průměrné měsíční hrubé výdělky všech nepedagogických pracovníků ve školství letos asi nepřesáhnou 30 tisíc a zůstanou tedy na 140 % hodnoty z roku 2017. Výdělky učitelů vysokých škol se sice v průměru dostanou lehce nad 60 tisíc, protože však v roce 2017 činily už 48 tisíc, půjde dokonce pouze o 27% zvýšení.
Na závěr této části je však třeba znovu připomenout to nejdůležitější (vzhledem k přijatému státnímu rozpočtu a aktuální predikci letošního vývoje můžeme s předstihem do hodnocení zahrnout již i vývoj v roce 2021). Přestože se nepodaří naplnit vládní prohlášení a mzdový vývoj uvnitř školství nebyl rovnoměrný a růst platů se netýkal některých druhů škol nebo kategorií pracovníků – především na vysokých školách – podařilo se v celém školství během let 2017–2021 zásadním způsobem zvýšit absolutní i relativní úroveň průměrných výdělků. Díky absolutnímu zvýšení platů ve školství, ale i díky pomalejšímu mzdovému růstu v české ekonomice se průměrné výdělky ve školství posunuly z 96,3 % celostátního průměru v roce 2017 až na zhruba 111 % v roce 2021.
Zvyšování výdajů na vzdělávání v období úspor
Příznivý mzdový vývoj ve školství samozřejmě zvyšuje také celkové výdaje na školství. Vždyť mzdové výdaje ve školství se mezi roky 2017–2021 zvýšily z necelé stovky na více než 150 miliard korun. Došlo k tomu do určité míry (z 19 %) díky růstu počtu pracovníků ve školství (z 286 tisíc v roce 2017 na letos předpokládaných 317 tisíc), ale především (z 81 %) díky růstu jejich průměrného výdělku (z 28,5 tisíc na letos očekávaných 41,4 tisíc).
Samozřejmě to přináší pozitivní změny i do klíčového a mezinárodně nejčastěji uváděného, srovnávaného a hodnoceného ukazatele celkových výdajů na vzdělání (veřejných i soukromých) vztažených k hrubému domácímu produktu země (HDP), který se každý rok objevuje například v prestižní publikaci OECD Education at a Glance. V tomto ukazateli, jehož téměř dvě třetiny tvoří právě osobní výdaje, jsme ještě v roce 2017 dosahovali pouze ostudných 3,63 % HDP a pohybovali se proto téměř až na konci žebříčku zemí EU (průměr zemí EU představoval 4,50 % HDP) i OECD (průměr zemí OECD představoval dokonce 4,92 % HDP). Zvyšování mzdových výdajů na školství v letech 2017 až 2021 vedlo ovšem ke zvýšení jejich podílu k HDP zhruba o tři čtvrtiny procentního bodu. To tedy znamená, že – za předpokladu zachování přibližně stejného podílu ostatních (investičních a provozních) výdajů na školství k HDP – ukazatel výdajů na vzdělání k hrubému domácímu produktu pro Českou republiku v roce 2020 převýší 4 % a v roce 2021 se pravděpodobně přiblíží až ke 4,4 % HDP. Stále se sice budeme pohybovat v té „horší“ polovině vyspělých zemí, ale bude to již podstatně blíže alespoň k evropskému průměru.
Postupné zvyšování podílu výdajů na vzdělávání z HDP je přitom nezbytnou – i když ne postačující – podmínkou zvýšení jeho kvality a návratu českého školství mezi nejvyspělejší vzdělávací systémy na světě. Samozřejmě zvyšování nejen mzdových výdajů, ale i výdajů na provoz a investice. Obáváme se však, že to bude dosti obtížné a podařit se to může jedině při dosažení širokého politického konsensu.
Bezprecedentní zvýšení výdělků v českém školství, a tudíž i výdajů na vzdělávání, se v následujících nutně rozpočtově úsporných letech dostane pod značný tlak. Je totiž třeba předpokládat, a poslední dubnová makroekonomická predikce Ministerstva financí ČR takové obavy potvrzuje, že pod značný tlak se v následujících letech dostanou veškeré veřejné výdaje, tedy včetně výdajů na školství. Jakákoli nová vláda, jež vzejde z podzimních voleb 2021, bude kvůli rychle rostoucímu zadlužení nucena výrazně zpřísnit svoji rozpočtovou politiku. Snižování dosažené relativně slušné a u nás dlouho nevídané úrovně výdělků v odvětví školství – v letošním roce se totiž přibližují již k úrovni 111 % celostátního průměru, což je nejvíc v celém období od roku 1953, odkdy se sledují mzdy v odvětvovém členění – bude sice politicky citlivé téma, avšak současně bude kapitola školství státního rozpočtu představovat jednu z poměrně snadnějších obětí na cestě vedoucí k dosažení nezbytných rozpočtových úspor.
Proto je potěšující, že se dnes na politické scéně objevují významné hlasy, které chtějí ve zvyšování podpory vzdělávání pokračovat. Ze tří hlavních volebních subjektů (ANO, Piráti+STAN a Spolu) zveřejnila jako první svůj volební program Spolu dáme Česko dohromady koalice Spolu. Mimo jiné v něm uvádí, že „Zvýšíme financování školství na průměr zemí OECD – tedy na 5,2 % HDP. Garantujeme, že udržíme platy pedagogů na úrovni 130 % průměrné hrubé mzdy.“ Jako druhá přišla koalice Pirátů+STAN s volebním programem Vraťme zemi budoucnost. Slibuje v něm (a také v rozhovoru Věslava Michalika, kandidáta této koalice na ministra financí v budoucí vládě), že „do vzdělávání chceme investovat 5 % HDP z veřejných plus 1 % HDP ze soukromých zdrojů.“ Politické hnutí ANO svůj volební program dosud (do poslední aktualizace tohoto článku 20. 5. 2021) nezveřejnilo.
V podpoře vzdělání tedy obě koalice, Spolu i Piráti+STAN, představují velmi ambiciózní cíle. Přestože dnes nikdo nedokáže úplně odlišit předvolební sliby a povolební realitu (a to ani autoři volebních programů), bude jejich naplňování – vzhledem k naší současné ekonomické a rozpočtové situaci – v každém případě mimořádně komplikované. Obáváme se, že blíže skutečnosti je spíš následující komentář Davida Klimeše k oběma programům: „V této situaci psát o dodatečných procentech HDP tu na školství, tu na sociální stát, tu na armádu nemá ani hodnotu toho popsaného papíru. Prostě na to není. Hned po volbách bude třeba začít tvrdě šetřit.“
V dalších úvahách proto musíme vzít na vědomí neúprosná ekonomická fakta, ale i to, že (relativní) úroveň výdělků ve školství v roce 2021 lze již považovat za téměř uspokojivou (zvýšit je ještě třeba především výdělky na vysokých školách). Proto pokládáme za realistický, a přitom pro školství velice pozitivní střednědobý cíl (v horizontu čtyřletého volebního období) dosáhnout průměrné úrovně výdajů (veřejných plus soukromých) na vzdělávání v rozvinutých zemích světa (OECD) a přiblížit se tedy 5 % HDP. A právě tento cíl v podpoře vzdělávání by se mohl stát novým závazkem programového prohlášení příští vlády.
Pro jeho podporu však považujeme za potřebné dostatečně průkazně a srozumitelně ukázat, jak jsou výdaje na vzdělávání významné nejen pro budoucnost českého školství, ale i celé společnosti: umožňují totiž získávat dostatečné množství kvalitních a kompetentních učitelů a tím výrazně pozitivně ovlivňují výsledky žáků a studentů. Dlouhodobě kvalitní výsledky vzdělávání spoluvytvářejí významné charakteristiky vzdělané a kvalifikované populace, a právě to je důležité pro další ekonomický vývoj, prosperitu a spokojenost každé společnosti. Současně je však třeba jasně a otevřeně pojmenovat slabá místa současného českého školství, která neodpovídají potřebám ani dnešní, natož zítřejší společnosti. A to nejen z hlediska výsledků žáků a studentů, ale třeba také z hlediska celkové architektury a struktury české vzdělávací soustavy, z hlediska společenské neefektivity některých jejích článků a neekonomického vynakládání dostupných zdrojů, nebo z hlediska míry využívání potenciálu pedagogického sboru.
Metodické poznámky k použitým datům a vytvořeným ukazatelům
Průměrná hrubá měsíční mzda v české ekonomice představuje podíl všech platů a mezd (výdělků) bez ostatních osobních nákladů (v běžných cenách) připadající na jednoho zaměstnance za měsíc. Jedná se o celkové hrubé mzdy, tedy před snížením o pojistné na veřejné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, zálohové splátky daně z příjmů fyzických osob a další zákonné srážky. Zahrnuje údaje za všechny zaměstnance v pracovním poměru (tedy nikoli zaměstnavatele) a je vztažena k jejich přepočtenému počtu, zohledňuje tak délku pracovních úvazků zaměstnanců.
Údaje o mzdách a platech ve veřejném i soukromém sektoru české ekonomiky přebíráme z oficiální databáze ISPV (Informační systém o průměrném výdělku), kterou používá Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) i Český statistický úřad (ČSÚ). Díky tomu je možné porovnávat platy ve školství s platy a mzdami v ostatních sektorech a odvětvích české ekonomiky (údaje za celý rok 2020 byly v databázi ISPV zveřejněny na konci března 2021).
Odvětví vzdělávání vychází z definice použité v mezinárodní klasifikaci ekonomických činností CZ-NACE, kterou používá Český statistický úřad (ČSÚ). Zahrnuje nejen všechny zaměstnance (tedy pedagogické i nepedagogické) všech stupňů a druhů škol (mateřských, základních, středních, vyšších odborných a vysokých škol), ale také například jazykových škol nebo ZUŠ či vzdělávacích institucí pro vzdělávání dospělých. Podíl všech těchto zaměstnanců v celé české ekonomice představuje zhruba 6,6 %. Údaje přebíráme ze čtvrtletní databáze ČSÚ o průměrných mzdách a evidenčním počtu zaměstnanců.
Specialisté (hlavní třída povolání ISCO 2 podle mezinárodní klasifikaci povolání ISCO, kterou používá také Český statistický úřad, ČSÚ) zahrnují odborníky, kteří pracují v kvalifikačně nejnáročnějších povoláních. Hlavní třída ISCO 2 zahrnuje šest tříd povolání: 21 Specialisté v oblasti vědy a techniky; 22 Specialisté v oblasti zdravotnictví; 23 Specialisté v oblasti výchovy a vzdělávání; 24 Specialisté v obchodní sféře a veřejné správě; 25 Specialisté v oblasti informačních a komunikačních technologií; 26 Specialisté v oblasti právní, sociální, kulturní a v příbuzných oblastech. Jejich podíl v české ekonomice představuje zhruba 16,1 %. Údaje o průměrných mzdách přebíráme z databáze ISPV.
Specialisté ve vzdělávání (třída povolání ISCO 23) zahrnuje především učitele všech stupňů a druhů škol (včetně vysokých), ale také další pedagogické pracovníky a jiné specialisty ve vzdělávání. Musíme připomenout, že – na rozdíl od údajů MŠMT – naopak nezahrnuje řídící pracovníky ve vzdělávání, kteří jsou zařazeni do hlavní třídy povolání ISCO 1 Zákonodárci a řídící pracovníci.
Třída ISCO 23 zahrnuje pět skupin povolání: 231 Učitelé na vysokých a vyšších odborných školách; 232 Učitelé odborných předmětů, praktického vyučování, odborného výcviku (kromě pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami) a lektoři dalšího vzdělávání; 233 Učitelé na středních školách (kromě odborných předmětů), konzervatořích a na 2. stupni základních škol; 234 Učitelé na 1. stupni základních škol a učitelé v oblasti předškolní výchovy; 235 Ostatní specialisté v oblasti výchovy a vzdělávání. Podíl specialistů ve vzdělávání v celé české ekonomice představuje zhruba 4,2 %. Údaje o průměrných mzdách přebíráme z databáze ISPV.
Učitelé v regionálním školství představují vybrané skupiny učitelských povolání (podle klasifikace ISCO), tedy celé skupiny 232 až 234 a dále učitele vyšších odborných škol (23107) ze skupiny povolání 231. V rámci všech učitelů regionálního školství pak zvlášť rozlišujeme učitele v jednotlivých stupních škol (učitele mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol). Údaje o průměrných mzdách přebíráme z databáze ISPV. V roce 2020 dosáhly průměrné měsíční výdělky učitelů v regionálním školství 43 396 Kč, avšak MŠMT uvádí 44 065 Kč. Je to způsobeno především tím, že ministerstvo do tohoto počtu zahrnuje i ředitele škol a jejich zástupce, zatímco databáze ISPV uvádí výdělky vedoucích pracovníků vzdělávacích a školských organizací zvlášť (v rámci skupiny povolání ISCO 134).
