V roce 1953 počíná Státní pedagogické nakladatelství vydávat časopis Hudební výchova, věnovaný otázkám hudební výchovy na školách všeobecně vzdělávacích všech stupňů a v dětských i mládežnických organizacích. Počátky redakční práce tohoto měsíčníku jsou spjaty se jmény M. Salač, V. Schmitt a od roku 1955 pak se jménem hudebního historika a pedagoga, profesora J. Plavce. Od roku 1959 se časopis přejmenoval na Estetickou výchovu a až do roku 1968 vycházel za redakce profesora F. Holešovského. V letech 1968-9 si vzalo časopis pod patronát Ministerstvo školství spolu s Čs. společností pro hudební výchovu a ve Státním pedagogickém nakladatelství pokračovalo v jeho vydávání za redakce R. Rajmona, tentokráte opět pod názvem Hudební výchova. Tento stav netrval dlouho. Od roku 1970 se časopis, redigován A. Wünschovou, opět přejmenoval na Estetickou výchovu a rozšířil svou profilaci kromě otázek hudební a obecně estetické výchovy na školách všech stupňů i na otázky výchovy výtvarné.
Ve funkci vedoucího redaktora časopisu nejdéle setrval (od roku 1972 do roku 1990) doc. PhDr. František Sedlák, CSc. Za jeho redakce se tento měsíčník stal fundovaným časopisem, v němž kromě teoretických a koncepčních studií nechyběly zkušenosti z praxe, informace o nově vycházejících publikacích, životních jubilejích hudebních pedagogů, notové ukázky současné písňové tvorby apod. Pro usnadnění orientace v obsahu jednotlivých ročníků obsahovalo každé závěrečné desáté číslo Estetické výchovy souhrnný přehled všech tištěných článků s hudební a výtvarnou tematikou. Letmý pohled do těchto seznamů utvrdí čtenáře v přesvědčení, že tento časopis byl svým obsahem v rámci soudobé nabídky hudebních periodik opravdu ojedinělou platformou pro teoretické i praktické problémy obou výchov.
Po roce 1989 nastaly potíže finančního rázu, spojené s pozdějším zánikem SPN. Vyšla jen první čtyři čísla 1990/1 a časopis se na pár měsíců odmlčel. Od roku 1992 se časopis stal čtvrtletníkem a až dosud nese název Hudební výchova. Jeho vydávání se ujala Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, garantem odbornosti se stala pražská katedra hudební výchovy. V čele redakční rady časopisu stanul prof. PaedDr. Jiří Kolář a po dobu třinácti let usiloval o otevření se časopisu široké hudebně pedagogické veřejnosti. Pod jeho vedením si Hudební výchova získala velký okruh čtenářů, a to zejména orientací na praktické problémy výuky hudební výchovy, snahou o tematickou jednotu jednotlivých čísel a partiemi, které poskytují nejenom poznání, ale i pobavení (hudební kvízy, ukázky z hudební beletrie apod.).
Od roku 2006 se vedoucí redaktorkou časopisu stala doc. PaedDr. Hana Váňová, CSc., Za úzké spolupráce s doc. PhDr. Václavem Drábkem, CSc. (†2008) a dalších členů redakční rady a pracovníků katedry hudební výchovy Univerzity Karlovy v Praze – Pedagogické fakulty se časopis orientoval na aktuální otázky přestavby hudebního školství, závěry současných výzkumů, metodické podněty pro hudebně výchovnou práci, osobní zkušenosti autorů s výukou hudební výchovy na různých typech škol, informace o zajímavých hudebně pedagogických akcích, medailónky významných jubilujících osobností, recenze vycházejících monografií apod. Ve snaze usnadnit mezinárodní komunikaci na poli výměny hudebních zkušeností byla zavedena nová rubrika O hudbě anglicky. Stálou součástí časopisu byly též podněty ze zdařilých studentských či doktorandských prací, hudebně výchovné postřehy ze zahraničních stáží, autorské počiny v písňové tvorbě pro děti apod. Výtvarné zpestření odborného textu zajišťovaly dětské kresby.
Od října 2015 byla vedoucí redaktorkou časopisu PhDr. Petra Bělohlávková, Ph.D. Stálé rubriky byly rozšířeny o rubriku Metodické náměty a inspirace.
Od září 2018 pomyslné žezlo vedoucího redaktora převzal doc. PaedDr. Miloš Kodejška, CSc.