Pandemie COVID-19 a rozhodování učitelů o odchodu ze školy nebo z profese

Od začátku roku 2020 se svět potýká s pandemií viru SARS-CoV-2 a vládní opatření přijatá s cílem omezit šíření tohoto viru zásadním způsobem ovlivnila školní vzdělávání. V mnoha zemích včetně České republiky došlo ke kompletnímu uzavření škol a nucenému přechodu na distanční výuku. Kromě nových výzev, které tato opatření kladla a kladou na ředitele, učitele, žáky, rodiče i tvůrce vzdělávacích politik, pandemie zvýraznila a zhoršila i problémy stávající, v českém školství dlouhodobě existující a často systémové. Ať již jde o nerovnosti ve vzdělávání, nízkou míru kolaborativního učení či vhodného využívání ICT ve vyučování, nebo o nedostatek (kvalifikovaných) učitelů.

Tento příspěvek se zabývá právě posledním zmíněným problémem. V českém kontextu dosud ovšem existuje spíše jen hrstka (publikovaných) výzkumných zjištění zabývajících se dopady protipandemických opatření na školní vzdělávání v jeho širších souvislostech (např. Brom et al., 2020; Švaříček et al., 2020). Většina výzkumů týkajících se rozhodování českých učitelů o tom, zda ze školy či z profese odejít, či naopak setrvat (např. Hanušová et al. 2017), byla provedena ještě před vypuknutím pandemie, a tedy nemohla tento faktor zohlednit. V zahraničí, zejména v USA, se výzkumníci již tímto tématem intenzivně zabývají a jejich zjištění mohou být do značné míry relevantní i pro náš domácí kontext. Proto jsme se v rámci projektu OP VVV Důvody nedostatku učitelů rozhodli české širší veřejnosti usnadnit přístup k nedávno zveřejněným závěrům rozsáhlého výzkumu v USA. Jedná se o výsledky šetření americké RAND Corporation,[1] v originále prezentované v publikacích Dilibertiové, Schwartzové a Granta (2021) a Steinerové a Wooové (2021). V tomto textu prezentujeme výběr z jejich hlavních zjištění a implikace pro vzdělávací politiku, rovněž stručně představujeme tematicky relevantní výsledky výzkumu PAQ Research (Bicanová, Gargulák, & Prokop, 2021), který byl na toto téma nedávno publikován v České republice.

Metodologie výzkumů – jak to všechno zjistili?
Výsledky obou zahraničních šetření se zakládají na dotazníkovém šetření mezi současnými a bývalými učiteli. V případě prvního výzkumu (Diliberti, Schwartz, & Grant, 2021) bylo osloveno více než 20 000 členů Panelu Amerických Učitelů (American Teacher Panel), tj. databáze učitelů v USA, kteří se dobrovolně registrovali a souhlasili tak s odpovídáním na různé dotazníkové výzkumy. Dotazníkového šetření se pak účastnili ti respondenti, kteří uvedli, že již jako učitelé nepracují. Finální vzorek tvořilo 958 učitelů (z toho 527 opustilo profesi ještě před pandemií, 431 po jejím vypuknutí v březnu 2020). Sběr dat probíhal formou online dotazníku v průběhu jednoho týdne v prosinci 2020.
Druhý výzkum (Steiner & Woo, 2021) rovněž využil databázi Panelu Amerických Učitelů, zaměřil se ale na ty respondenty, kteří v době sběru dat vykonávali profesi učitele. Z 1819 pozvánek na online dotazník odpovědělo 1006 respondentů (tj. míra návratnosti činila 55 %) a na konečný vzorek byly použity poststratifikační váhy tak, aby dobře reprezentoval populaci amerických učitelů z hlediska vybraných sociodemografických charakteristik. Sběr dat probíhal v lednu 2021.
Sběr dat pro český výzkum PAQ Research (Bicanová, Gargulák & Prokop, 2021) realizoval Kalibro Projekt, s.r.o.; samotné šetření proběhlo mezi 13. květnem a 1. červnem 2021 formou on-line dotazníkového šetření a zúčastnilo se ho 603 učitelů základních škol. Respondenti byli osloveni cíleně prostřednictvím e-mailu. Vzorek kopíruje složení populace českých učitelů a učitelek z hlediska pohlaví, věku učitelů a pěti kategorií krajů (Praha, problémové regiony, tj. Ústecký a Karlovarský kraj, Moravskoslezský kraj, Morava a Zbytek Čech). Výzkum také čerpá z dat projektu Tracking Kalibro, který se ptal jiného vzorku učitelů na některé související otázky na jaře 2020 (N = 2910) a v zimě 2021 (N = 901), přičemž tato data byla zpracována tak, aby byla srovnatelná s šetřením z hlediska sociodemografických údajů učitelů (pohlaví, věk, kraj) a typu školy. 

Stres je hlavní příčinou, proč američtí učitelé opouštějí profesi – během pandemie i před ní

Není asi překvapením, že pandemie COVID-19 a s ní spojená opatření zvýšila stresovou zátěž navíc v již tak dost náročném a stresujícím povolání, jako je učitelství. Výzkum amerických učitelů (Diliberti, Schwartz, & Grant, 2021) ukázal, jak důležitý je faktor stresu (dokonce ještě více než plat) při jejich rozhodování o opuštění profese. Porovnávány byly dvě skupiny, a sice učitelé, kteří profesi opustili již před vznikem pandemie, a ti, kteří tak učinili až po jejím vypuknutí (tj. po březnu 2020).

Tyto dvě skupiny se příliš neliší z hlediska sociodemografických charakteristik

Ve zkoumaném vzorku 958 bývalých učitelů jich 55 % (527) opustilo profesi před pandemií, 45 % (431) po jejím vzniku. Infografika 1 ukazuje, že se tyto dvě skupiny příliš neliší z hlediska způsobu odchodu: dobrovolně z profese odešly tři čtvrtiny učitelů před i během pandemie. O něco více nedobrovolných odchodů (4 %) lze zaznamenat ve skupině učitelů odcházejících během pandemie (oproti 1,3 % ve druhé skupině učitelů, kteří odešli před pandemií). Zbytek připadá na řádné odchody do důchodu.

A tito učitelé se zásadně neliší ani z hlediska dalších sociodemografických charakteristik (Infografika 2). V obou skupinách je prakticky stejný podíl mužů i žen, mají podobnou věkovou i vzdělanostní strukturu. Rozdíly v délce praxe existují, ale věcně nejsou zásadní (jen 3 % nezkušených učitelů s praxí do tří let je ve skupině těch, kteří odešli během pandemie z profese, ve druhé skupině jich je 6 %), nicméně autoři studie upozorňují, že i malé odlišnosti mohou být jistým náznakem toho, jak pandemie začíná ovlivňovat odchody učitelů ze škol či z profese.

Jak pandemie ovlivnila odchody učitelů z profese?

Americké výzkumníky dále zajímaly také deklarované důvody odchodu a dotazovali se explicitně na vliv pandemie COVID-19. Z učitelů, kteří vyučovali ještě během pandemie a dobrovolně odešli ještě před plánovaným odchodem do důchodu, uvedla téměř polovina (44 %) pandemii COVID-19 jako hlavní důvod svého odchodu. Pro zbývajících 56 % se hlavní důvody nepojily s pandemií přímo a explicitně, nejčastěji šlo o stres spojený s jejich prací a nelibost se způsobem fungování školy.

Stres byl hlavním uváděným důvodem odchodu (z deseti dalších nabízených možností) pro čtyři z deseti bývalých učitelů jak před, tak po vypuknutí pandemie. Dva z deseti bývalých učitelů, pro které byl COVID-19 hlavním důvodem odchodu, uvedlo, že nabízený plat jim za to riziko a stres z práce učitele nestál.

Tyto výsledky naznačují úzké propojení stresu a rizika s finanční odměnou, kterou učitelé za svoji práci dostávají. Již před pandemií byly platy amerických učitelů (v relaci k platům jiných vysokoškolsky vzdělaných pracovníků) nízké. Výzkumníci zjistili, že dodatečný stres způsobený pandemií COVID-19 nejspíš zvýšil hranici platu, za kterou jsou učitelé ochotní pracovat. Totiž, učitelé, kteří dobrovolně opustili profesi během pandemie, si vydělávali v průměru o 7 % více (55 000 USD ročně) než ti, kteří profesi dobrovolně opustili před ní (51 600 USD ročně). Přitom v obou srovnávaných skupinách byly průměrné platy učitelů, kteří odešli do řádného důchodu, stejné. Výzkumníci dále zjistili, že učitelé dobrovolně opustivší profesi během pandemie neodcházeli nijak častěji do lépe placených zaměstnání v porovnání s kolegy, kteří dobrovolně odešli ještě před pandemií.

Během pandemie COVID-19 se důvody dobrovolných odchodů učitelů lišily podle věku (Infografika 3). Pro mladší bývalé učitele patřily mezi hlavní důvody nedostatečné finanční ohodnocení v poměru k rizikům a stresu a dále starosti a péče o děti, které zůstaly z důvodu zavření škol a školek doma. Starší bývalí učitelé častěji jako důvod opuštění profese uváděli obavy o své zdraví a výzvy spojené s distanční výukou. [2]

Závěrem je důležité zmínit, že více než polovina bývalých učitelů, kteří odešli z profese kvůli pandemii COVID-19, by se chtělo určitě (34 %) či nejspíš (27 %) do školy na místo učitele vrátit, pokud by byla většina jejich kolegů a žáků očkovaná proti nemoci COVID-19; o něco menší podíly (13 % určitě a 42 % nejspíš) by návrat zvažovaly také v případě, kdy by bylo zavedeno pravidelné testování zaměstnanců a žáků na přítomnost tohoto viru v těle. Je zajímavé, že v této záležitosti nebyly zjištěny rozdíly v odpovědích učitelů podle jejich věku.

Pracovní stres zhoršuje situaci s nedostatkem učitelů v USA

Druhá prezentovaná studie (Steiner & Woo, 2021) se zaměřila na stávající učitele a jejich uvažování o odchodu z profese a zejména jeho spojitost s pracovním stresem a pocity pohody a spokojenosti učitelů.

Z výsledků jejich dotazníkového šetření mezi 1006 americkými učiteli vyplynulo, že téměř jeden ze čtyř učitelů uvažoval v daný školní rok (2020/2021) o odchodu z profese, což je více než v případě dospělé zaměstnané populace, kde podle autorek o odchodu uvažovalo jen 17 % dotázaných a rovněž jde také o větší podíl učitelů zvažujících odchod v porovnání s předchozími lety. Jedna pětina z těchto učitelů ve volné odpovědi na otázku, z jakého důvodu o odchodu uvažuje, zmínila pandemii COVID-19. Při interpretaci těchto výsledků je samozřejmě důležité vzít v potaz, že záměr opustit profesi se může v čase měnit a neznamená nezbytně to, že učitel nakonec profesi skutečně opustí.

Více než tři čtvrtiny dotázaných učitelů uvedly, že jejich práce byla od začátku školního roku 2020/2021 často stresující, pětina učitelů pracovní stres nezvládala dobře, polovina učitelů zažívala pocity vyhoření a čtvrtina učitelů vykazovala symptomy deprese. V porovnání s dřívějšími obdobnými šetřeními se ve všech ukazatelích jedná o nárůst v podílu učitelů (například v roce 2017 odpovědělo v jiném průzkumu na stejně formulovanou otázku jen 61 % učitelů, že jejich práce je často stresující). Zároveň jde v porovnání s dospělou populací zaměstnaných o nepoměrně větší podíly učitelů, kteří zažívají častý pracovní stres (78 % učitelů oproti jen 40 % mezi zaměstnanými dospělými; rovněž symptomy deprese zažívalo 27 % učitelů a jen 10 % dospělé americké zaměstnané populace).[3]

Největšími stresory (zdroji stresu) byla nutnost adaptovat se na nový způsob výuky a obavy o zdraví (Infografika 4). Téměř tři čtvrtiny učitelů uvedly hybridní výuku (tj. skloubení distanční s prezenční) mezi třemi největšími výzvami, kterým museli během pandemie čelit, a pro polovinu učitelů byla tím nejvážnějším. Distanční výuka sama o sobě byla zdrojem stresu pro jednu pětinu učitelů, a jedním ze tří hlavních stresorů pro 43 % dotázaných. Přitom 83 % učitelů uvedlo, že jejich žáky běžně postihly technické problémy při distanční výuce nejméně jednou týdně.

Třetina učitelů se během pandemie musela starat o své vlastní děti, které nebyly ve škole či školce. V případě učitelů-samoživitelů / učitelek-samoživitelek šlo až o 41 % učitelů. Ostatní učitelé měli péči zajištěnu díky dalším dospělým (členům rodiny, chůvou apod.) nebo v případě, že byly otevřené, také v dětských skupinách či školkách, tj. mimo domov.

Pracovní podmínky učitelů do značné míry souvisejí s jejich pocity osobní pohody a stresem. Výzkumníci zkoumali, jak konkrétní pracovní podmínky učitelů souvisejí se čtyřmi ukazateli (indikátory) jejich well-beingu (pocitu osobní pohody), tj. nárůst častého pracovního stresu, nárůst symptomů deprese, nárůst obtíží při zvládání stresu a nárůst pocitu vyhoření. Učitelé, kteří ve své práci zažívali časté změny toho, jakým způsobem se ve škole vyučuje, jejichž způsob výuky byl v nesouladu s jimi preferovaným způsobem výuky, nebo kteří uváděli časté technické problémy při výuce, s větší pravděpodobností také uváděli subjektivně horší pocit osobní pohody (tj. byli méně spokojení a více stresovaní) než učitelé ve školách, kde k tomuto nedocházelo.

Učitelé plánující opustit profesi učitele ve školním roce 2020/2021, kdy probíhal sběr dat, uváděli v porovnání se svými kolegy častější pracovní stres a symptomy deprese. Rovněž se tito učitelé ve větší míře setkávali s technickými problémy a více vnímali podporu ze strany vedení jako nedostatečnou. Tito učitelé se rovněž ve větší míře obávali o zdraví své i svých blízkých. Jejich obavy přitom souvisely i s opatřeními proti šíření viru, která byla v jejich škole přijímána – učitelé, kteří uvedli, že jejich škola přijala kromě nošení roušek i další opatření jako omezení společenských kontaktů (např. prostřednictvím výuky v menších skupinách) či hygienická opatření (např. pravidelné desinfekce prostor, investice do vzduchotechniky), uváděli záměr opustit v témže školním roce profesi v menší míře než učitelé, jejichž školy tato opatření nezavedly. Mezi učiteli, kteří deklarovali záměr odejít z profese v daném školním roce, bylo méně těch, kteří vyučovali způsobem, který preferovali a také více těch, kteří ve své škole častěji zažili střídání různých způsobů výuky. Také se ve větší míře než kolegové, kteří neměli v úmyslu profesi opustit, museli starat o děti.

Na základě výsledků tohoto výzkumu doporučují autoři studie implementovat ve školách různá opatření pro zabránění šíření viru (třebas i nad rámec těch povinných), posílit spolupráci tvůrců vzdělávací politiky s řediteli a učiteli na psychohygienických opatřeních a na podpoře dobrého pracovního klimatu ve školách, a v neposlední řadě také další výzkum, který by podrobněji zkoumal mechanismy působení pracovních podmínek na vnímaný stres učitelů.

Hlavní zjištění o vlivu pandemie na rozhodování amerických učitelů
• Téměř polovina učitelů veřejných škol (44 %), kteří dobrovolně odešli z profese po březnu 2020 a před termínem řádného odchodu do důchodu, odešla kvůli pandemii COVID-19.
• Přinejmenším u některých učitelů se zdá, že pandemie COVID-19 zhoršila již tak vysokou předpandemickou míru stresu tím, že učitele mimo jiné donutila pracovat více hodin a orientovat se v novém prostředí pro vzdálenou výuku, běžně s častými technickými problémy.
• Mnoho učitelů, kteří předčasně opustili školu, by mohlo být nalákáno zpět do profese. Více než polovina učitelů, kteří dobrovolně předčasně opustili povolání kvůli pandemii, uvedlo, že by byli do jisté míry nebo určitě ochotni vrátit se k výuce ve škole, jakmile bude většina kolegů a žáků očkována. O něco méně z nich by se vrátilo za podmínky pravidelného testování zaměstnanců a žáků na COVID-19.
• Stres byl nejčastějším důvodem pro dobrovolné opuštění profese učitele – téměř dvakrát častější než nedostatečný plat. Většina učitelů, kteří předčasně opustili školu, přešla do zaměstnání s nižším nebo přibližně stejným platem, jaký měli ve škole.
• Téměř každý čtvrtý učitel uvedl, že během školního roku 2020–2021 pravděpodobně opustí zaměstnání, před pandemií tento záměr uváděl v průměru jeden učitel z šesti;
• V porovnání s dospělou populací se mezi učiteli vyskytuje mnohem vyšší podíl těch, kteří jsou v práci stresováni a trpí příznaky deprese;
• Distanční výuka a obavy o zdraví byly pro učitele nejvýznamnějšími stresory během pandemie.
• Jeden ze tří učitelů se musel kromě práce starat a pečovat o své vlastní děti.
• Mnoho podmínek výuky v době pandemie, například technické problémy při výuce na dálku, souviselo s pracovním stresem a symptomy deprese a vyhoření.
• Zkušenosti učitelů, u nichž se zvýšila pravděpodobnost opuštění profese s nástupem pandemie, jsou v mnoha ohledech podobné zkušenostem učitelů, kteří během pandemie skutečně odešli.
• Celkově tyto výsledky naznačují, že pracovní stres učitelů představuje bezprostřední a dlouhodobé ohrožení počtu učitelů na trhu práce.

Pandemie COVID-19 a rozhodování českých učitelů o odchodu z profese

I v České republice máme již jisté empiricky podložené údaje o dopadech pandemie na učitelskou profesi a uvažování učitelů o odchodech z profese či ze školy. Dne 24. června 2021 byla představena hlavní zjištění studie PAQ Research provedená ve spolupráci se společností Kalibro pro organizaci Učitel naživo (Bicanová, Gargulák & Prokop, 2021) která porovnávala výsledky dvou průzkumů zadávaných na jaře 2020 a v zimě 2021 (prvního šetření se zúčastnilo 2910 učitelů, druhého 901). Výzkum byl zaměřen šířeji na zkušenosti českých učitelů s distanční výukou, ale pro účely tohoto článku vybíráme a přejímáme z výzkumné zprávy hlavní zjištění související s postoji učitelů a učitelek ke svému povolání a se stresem během distanční výuky.

Učitelé během pandemie pracovali intenzivněji

Během pandemie došlo k výraznému prodloužení doby práce učitelů. Doba, kterou trávili denně distanční výukou, její přípravou a komunikací s žáky a vyhodnocováním jejich práce, se navýšila během roku s postupem distanční výuky. Vzrostl podíl těch, kteří pracovali šest a více hodin denně (z 37 % na 56 %) a klesl podíl učitelů pracujících čtyři a méně hodin (z 33 % na 21 %), přičemž největší nárůst práce zaznamenali především učitelé na prvním stupni.

Distanční výuka byla pro mnoho učitelů zdrojem stresu

Až 72 % českých učitelů a učitelek na ZŠ uvádí, že výuka na dálku byla více stresující než zajištění běžné prezenční výuky před pandemií, často jde o ty učitele, kteří zároveň uvádějí nárůst hodin strávených přípravou, komunikací a administrativou. K nárůstu stresu došlo v průběhu roku distanční výuky – v zimě 2021 ho učitelé uváděli více než na začátku epidemie na jaře 2020. Vyšší vnímání stresu z výuky na dálku vyjadřují ženy–učitelky, nejstarší učitelé (50 a více let) a učitelé ze středně velkých škol a maloměst (tedy ze škol, kde absentuje geografická blízkost žáků, ale zároveň mohou mít menší schopnosti koordinace učitelů a distanční výuky než velké městské školy).

Zvýšila se vyčerpanost učitelů

Během pandemie se zvýšilo množství učitelů s pocitem vyčerpání (z 45 % na 55 %) a ženy se cítily unavenější než muži (v zimě 2021 se podíl vyčerpaných učitelů od vyčerpaných učitelek lišil až o 20 procentních bodů), což autoři interpretují tak, že ženy-učitelky jsou často také v pozici vychovávajícího rodiče, který se podílí na distanční výuce svého dítěte, což může k jejich celkovému pocitu vyčerpanosti přispívat. Dále se vyčerpanost zvýšila hlavně u vyučujících na prvním stupni a u učitelů matematiky a češtiny.

Více než třetina učitelů má duševní potíže

Podle výsledků šetření deklaruje 38 % učitelů středně těžké symptomy deprese. Přestože to neznamená, že všichni z nich skutečně trpí depresemi, souběžná validace v projektu Život během pandemie, který rovněž zaštiťuje PAQ Research, ukazuje, že u většiny těchto respondentů jsou symptomy potvrzeny detailnějšími diagnostickými dotazníky. Přitom v době mimo pandemii tyto symptomy běžně deklaruje jen 6–9 % populace. Symptomy duševních potíží mají častěji právě ženy (41 %) a velmi často ti učitelé a učitelky, kteří se v souběhu s prací z domova zároveň museli starat o domácnost (47 %).

Učitelé chtějí zůstat u svého povolání, ale část mladých učitelů pandemie odradila

Většina učitelů chce vykonávat svou práci více než 10 let, u mladých učitelů (25–29 let) se většina shoduje na plánech delších než 20 let. Mezi mladými učiteli se ale najde více těch, kteří si připouští změnu povolání už v horizontu 3 let. Celkově chce 10–15 % učitelů do 39 let skončit s výukou do 5 let. Odchod ze školství zvažuje okolo 4 % učitelů, tzn. chtěli by své povoláni vykonávat ne déle než 2 roky. Možný odchod polovina z nich zdůvodňuje pandemií Covid-19. Zkušenosti z výuky na dálku přiměly k myšlenkám na odchod ze školství častěji mladé učitele.

Závěr  

Z obou studií, provedených v kontextu USA, vykrystalizovala vysoká míra stresu jako významný prediktor rozhodnutí učitele opustit profesi. S ohledem na nejnovější průzkum v České republice (Bicanová, Gargulák & Prokop, 2021) se zdá, že také čeští učitelé jsou během pandemie stresovanější, a že se to bude čím dál tím více promítat i do jejich rozhodování o opuštění profese. Bude proto velmi důležité sledovat dlouhodobé trendy a analyzovat, do jaké míry pandemie COVID-19 a s ní spojené překážky a problémy ovlivňují uvažování českých učitelů o opuštění profese učitele. Důležité poznatky přinese i výzkum ředitelů a učitelů základních a středních škol, který realizujeme v rámci projektu Důvody nedostatku učitelů ve spolupráci s Českou školní inspekcí na podzim tohoto roku.


[1]     RAND Corporation je nezisková výzkumná organizace sponzorovaná především federálním ministerstvem obrany, armádou, ministerstvem zdravotnictví a sociální péče a dalšími veřejnými i soukromými donory. Písmena RAND jsou zkratkou pro Research and development, tedy výzkum a rozvoj. Deklarovaným cílem této organizace je „rozvíjet řešení výzev pro veřejné politiky a pomoci společnostem po celém světě stát se bezpečnější, zdravější a více prosperující.“ Od svého založení v roce 1946 vypracovává analýzy aktuálních společenských problémů z různých oblastí, včetně vzdělávání/školství. V současnosti patří světově mezi jednu z nejprestižnějších výzkumných organizací (blíže viz www.rand.org).

[2]     Jiným způsobem tato zjištění potvrzuje i další výzkum EdWeek Research Center (2021) na národně reprezentativním vzorku učitelů. Jedna třetina dotázaných učitelů odpověděla, že je velmi pravděpodobné, že v následujících dvou letech opustí profesi, avšak jen 13 % by to považovalo za velmi pravděpodobné, pokud by se jich na tuto otázku zeptali na podzim 2019, tedy před vypuknutím pandemie. Mezi hlavní důvody, které by mohly snížit pravděpodobnost jejich odchodu v následujících dvou letech, pak 57 % dotázaných učitelů uvedlo zvýšení platů, 43 % snížení administrativní zátěže a 31 % snížení počtu žáků ve třídě.

[3]     Výzkum EdWeek Research Center (2021) dospěl k podobným zjištěním na základě odpovědí reprezentativního vzorku učitelů: pro 84 % dotázaných učitelů je učitelství nyní více stresující než před pandemií.


Reference

Bicanová, J., Gargulák, K., & Prokop, D. (2021, 24. června). Zkušenosti českých učitelů s distanční výukou. Výzkum a analýza pro organizaci Učitel naživo. PAQ Research a Kalibro Projekt s.r.o.

Brom, C., Lukavský, J., Greger, D., Hannemann, T., Straková, J., & Švaříček, R. (2020). Mandatory home education during the COVID-19 lockdown in the Czech Republic: A rapid survey of 1st-9th graders’ parents. Frontiers in Education 5.

Diliberti, M. K., Schwartz, H. L., & Grant, D. (2021). Stress Topped the Reasons Why Public School Teachers Quit, Even Before COVID-19. RAND Corporation.

Hanušová, S., Píšová, M., Kohoutek, T., Minaříková, E., Janík, M., Janík, T., … & Ježek, S. (2017). Chtějí zůstat nebo odejít? Začínající učitelé v českých základních školách. Masarykova univerzita.

Loewus, L. (2021). Why Teachers Leave—or Don’t: A Look at the Numbers. Education Week Special Report, May 04, 2021

Schwartz, S. (2021). Pay Raises and Pandemic Bonuses: Can They Keep Teachers in Classrooms? Education Week Special Report, May 04, 2021

Steiner, E., & Woo, A. (2021). Job-related Stress Threatens the Teacher Supply. Key Findings from the 2021 State of the U.S. Teacher Survey. RAND Corporation.

Švaříček, R., Straková, J., Brom, C., Greger, D., Hannemann, T., & Lukavský, J. (2020). Spolupráce rodiny a školy v době uzavřených základních škol. Studia paedagogica25(3), 9–41.

School photo created by freepik – www.freepik.com