Na základě výsledků mezinárodního šetření učitelů TALIS 2018, ale také mnoha dalších pramenů a zdrojů zveřejnila OECD v roce 2020 rozsáhlou mezinárodní zprávu o učitelích v současném světě, která byla publikována ve dvou částech. Zprávu, na jejímž zpracování se pod vedením Andrease Schleichera (ředitel Direktorátu OECD pro vzdělávání a kvalifikace), podílela celá řada předních odborníků z vyspělých zemí světa (práce pro OECD je pro ně totiž velmi prestižní a významná pro další kariéru), považujeme za mimořádné kvalitní a komplexní pohled na současnou situaci učitelů a problematiku učitelské profese. A to nejen z perspektivy celku zemí OECD, ale i z hlediska jednotlivých zemí, v nichž může být situace učitelů i velmi odlišná. Proto jsme se rozhodli v rámci projektu zpřístupnit zprávu OECD širšímu okruhu čtenářů v České republice.
Překlad I. části této zprávy zveřejnila Česká školní inspekce jako Výsledky šetření TALIS 2018. Učitelé a vedoucí pracovníci ve školství jako účastníci celoživotního vzdělávání (z originálu TALIS 2018 Results (Volume I). Teachers and School Leaders as Lifelong Learners). V rámci našeho projektu o nedostatku učitelů nyní zveřejňujeme i českou verzi II. části zprávy OECD jako Výsledky šetření TALIS 2018. Učitelé a ředitelé škol jako respektovaní profesionálové (z originálu TALIS 2018 Results (Volume II) Teachers and School Leaders as Valued Professionals). V našem případě se však nejedná o překlad zprávy, ale o komentovaný podrobný výklad, v němž se snažíme přiblížit popisované mezinárodní/zahraniční problémy české školské realitě nebo odkazujeme na výsledky dalších výzkumů u nás a ve světě.
Druhá část zprávy OECD – Učitelé a ředitelé škol jako respektovaní profesionálové – si klade za cíl ukázat pracovní podmínky učitelů a ředitelů ve školách, kde působí, i v celé společnosti. Propojuje to přitom s tím, jak svoji práci hodnotí a jak jsou v ní spokojeni. Snaží se ukázat, jak školy mohou podpořit vytváření produktivního a přitom přitažlivého pracovní prostředí, kde se daří výuce, vyučování a učení a kde se učitelé plně účastní diskusí o tom, co je pro jejich žáky nejlepší.
Celkové závěry zprávy mimo jiné ukazují, že pokud chceme, aby učitelé a ředitelé škol byli profesionály, musíme k nim tak také přistupovat. To znamená vést otevřený a přímý dialog s učitelskou profesí a respektovat jejich pohled na školy a na jejich potřeby rozvoje.
Základní poselství zprávy, které v předmluvě ke zprávě shrnuje Andreas Schleicher, je přitom naprosto srozumitelné a konsistentní. Nejenže kvalita školství nemůže převyšovat kvalitu jeho učitelů a ředitelů, ale také kvalita učitelů a ředitelů nemůže převyšovat kvalitu jejich vzdělání a přípravy, jejich možnosti se dále rozvíjet a spolupracovat a kvalitu jejich pracovních podmínek ve škole i ve společnosti.
Druhá část zprávy má pět kapitol:
1. Implikace výsledků TALIS pro vzdělávací politiku;
2. Zvyšování prestiže a statusu učitelské profese;
3. Poskytování jistých, flexibilních a respektovaných pracovních míst učitelům a ředitelům škol;
4. Podpora spolupráce s cílem zvýšení profesionality učitelů;
5. Posílení postavení učitelů a vedoucích pracovníků škol.
Za zvlášť významnou považujeme 1. kapitolu Implikace výsledků TALIS pro vzdělávací politiku, v nichž OECD shrnuje mezinárodně orientovaná doporučení, která jsou připravena nejen na základě celkových zjištění mezinárodního výzkumu TALIS 2018, ale i řady dalších prací (nejen OECD). Jsou nepochybně mimořádně inspirativní i pro nás (a pro řešený projekt), a to především díky své komplexnosti. Týkají se hlavně vzdělávací politiky vůči učitelům a jsou tedy významná zvláště pro celkové řízení školství (státní správu i samosprávu). Ale nejen to, důležitá jsou i pro práci jednotlivých ředitelů a učitelů. V každém případě bychom je měli důkladně prostudovat a analyzovat, které z nich a do jaké míry jsou relevantní pro české školství.
Doporučení OECD, rozpracovaná na 55 stranách první kapitoly, zahrnují 17 cílů vzdělávací politiky vůči učitelům a v rámci těchto cílů formulují celkem 43 konkrétních politik, často s příklady z jednotlivých zemí, které se zapojily do šetření TALIS 2018. Na pozadí jednotlivých fází profesní dráhy učitele (viz následující schéma) apeluje OECD například na potřebu klást důraz na oceňování učitelů (jejich pracovní příjmy a další benefity), pozorně vyhodnocovat dynamiku vývoje poptávky po učitelích a nabídky učitelů na trhu práce, zpracovávat projekce potřebného množství učitelů a ředitelů a na jejich základě ovlivňovat přípravu nových absolventů apod.
Několik vybraných doporučení OECD ve stručném výtahu představila již česká Národní zpráva TALIS 2018 (ČŠI), z jejíhož schématu a textu v několika následujících odstavcích vycházíme.
Z dlouhodobého hlediska se v České republice pravděpodobně neobejdeme bez výraznější veřejné kampaně vysvětlující nezastupitelný význam a společenský přínos práce učitelů. Podle OECD je v rámci takové kampaně vhodné zdůrazňovat velmi komplexní povahu učitelské profese, jejíž náročnost se postupně zvyšuje s ohledem na společenské změny, pokračující digitalizaci a různorodost individuálních vzdělávacích potřeb.
Spolu s podporou společnosti je podle OECD žádoucí věnovat pozornost systematické práci se zájemci o povolání učitele. Neméně žádoucí však musí být rovněž snaha udržet a motivovat k setrvání v povolání zkušenější učitele. Podle zjištění TALIS jsou to v mezinárodním pohledu totiž právě zkušenější učitelé s delší praxí, kteří jsou častěji přesvědčeni (více než jejich mladší kolegové), že si společnost jejich práce neváží.
Podle jednoho z dalších doporučení OECD mají být na systémové úrovni ve větší míře podporovány a vytvářeny podmínky pro uskutečňování aktivit dalšího vzdělávání učitelů přímo v jednotlivých školách, neboť umožňují zohlednit jejich specifika. Podle výsledků TALIS je pozitivní přínos takových aktivit větší a klíčové přitom je, aby se jejich součástí stalo vytvoření dostatečného prostoru pro vzájemnou spolupráci učitelů, výměnu zkušeností, včetně konkrétních prvků, jako je například tandemová výuka nebo výuka menších skupinek žáků v rámci třídy.
Specifickou podporu je žádoucí poskytnout nejen začínajícím učitelům, ale například také začínajícím ředitelům například formou mentorování. OECD přitom navrhuje, aby se v celém vzdělávacím systému podporovalo vytváření mezi sebou propojovaných sítí ředitelů, v rámci nichž zkušenější ředitelé poskytují mentoring začínajícím ředitelům.
Ve II. části zprávy rozebírá OECD řadu témat, která se přímo zaměřují na otázky pokládané i v našem projektu. Zvláště se to týká 2. kapitoly Zvyšování prestiže a statusu učitelské profese a také 3. kapitoly Poskytování jistých, flexibilních a uznávaných pracovních míst učitelům a vedoucím pracovníkům škol. Rovněž v tomto případě to budeme ilustrovat na několika příkladech.
Problémy spojené s tím, že absolventi učitelských oborů na vysokých školách do učitelské profese vůbec nenastupují anebo ze škol po krátké době odcházejí, jsou na úrovni zemí provázány mimo jiné s prestiží povolání učitele. Druhý díl zprávy OECD přináší pohled učitelů na to, jak se domnívají, že si společnost váží jejich povolání, ale srovnává rovněž výsledky projektu TALIS z roku 2018 s výsledky projektu TALIS v roce 2013 (viz následující graf).
Vedle potvrzení všeobecného předpokladu, že čeští učitelé považují svoji společenskou prestiž za nízkou, jsou ovšem z výsledků obou šetření TALIS patrny přinejmenším ještě další tři závěry. Zaprvé nejvyšší prestiž mají učitelé v zemích mimo Evropu, a to především na asijském Dálném východě. Z evropských zemí se k nim výrazněji přibližuje jen Finsko. Zadruhé, přestože prestiž českých učitelů je nízká, není mezi vyspělými zeměmi zdaleka nejnižší. Nižší prestiž má podle názoru učitelů jejich povolání například na jihu Evropy, ale poněkud překvapivě také ve Francii a zvláště nečekaně ve Švédsku. A zatřetí se podle názoru českých učitelů prestiž jejich profese mezi roky 2013 a 2018 o něco zlepšila.
Několik otázek je v obou dotaznících šetření TALIS 2018 (ředitelském i učitelském) zaměřeno přímo na nedostatek učitelů a na jejich odchody ze škol. Ředitelský dotazník se například ptá, kolik učitelů ze školy odešlo v průběhu posledních 12 měsíců nebo nakolik je nedostatek kvalitních učitelů příčinou nižší kvality výuky.
V učitelském dotazníku jsou otázky zaměřené například na to, jak jsou učitelé spokojeni:
- na jedné straně celkově s povoláním učitele, nebo zda litují, že si ho vybrali;
- a na druhé straně se svým zaměstnáním ve stávající škole, nebo zda z ní chtějí odejít.
Přímo pak dotazník obsahuje otázku, za jak dlouho chtějí učitelé skončit s učením (tzv. leavers). Ve druhé části mezinárodní zprávy uvádí OECD ve 2. kapitole graf, který ukazuje podíl učitelů, kteří chtějí odejít z povolání učitele nejpozději do pěti let (což samozřejmě ještě neznamená, že to skutečně učiní). Aby však odlišili ty učitele, kteří během té doby odejdou do důchodu, propočítali nejen podíl odcházejících ze všech učitelů, ale rovněž podíl odcházejících učitelů ve věku do 50 let, kteří ani v pětileté perspektivě do důchodu ještě neodcházejí (viz následující graf).
Obdobně i v tomto případě musíme konstatovat, že podíl českých učitelů, kteří chtějí do pěti let povolání učitele opustit, sice činí téměř čtvrtinu (23,9 %), avšak velká část z nich zkrátka odchází do důchodu (podíl učitelů v důchodovém nebo těsně předdůchodovém věku je totiž v ČR nadprůměrný). Z učitelů ve věku do 50 let jich chce své povolání do pěti let opustit pouze 12,1 %, tedy zhruba polovina. To je ovšem o dva procentní body méně, než činí průměr zemí OECD, ale také méně než v řadě rozvinutých zemí s vyspělým vzdělávacím systémem, jako je nejen například Anglie nebo USA, ale dokonce i Švédsko, Dánsko nebo Norsko. Dobrou pověst povolání učitele v severských zemích (podle jejich subjektivního názoru) tak poněkud osamoceně zachraňuje překvapivě jen Finsko (11,2 %). Velice nízkého podílu učitelů ve věku do 50 let, kteří se chystají do pěti let své povolání opustit, dosáhlo také sousední Rakousko (3,7 %). Tím víc můžeme litovat, že se šetření TALIS 2018 nezúčastnilo také Německo.
Po prostudování zprávy OECD je ovšem pro téma našeho projektu možné formulovat přinejmenším dva předběžné závěry:
- Ukazuje se, že problémy s odcházejícími učiteli nejsou v České republice ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi nijak zvlášť nepříznivé či dokonce kritické a vyhrocené.
- Odchody učitelů z povolání jsou mnohem komplexnějším problémem, který ovlivňuje složitá síť vlivů a vztahů a nelze je jednoduše vysvětlit například prestiží povolání či dosahovaným platem.
