Studie pojednává o přechodu absolventů pedagogických oborů vysokých škol do pedagogických povolání v letech 2004-2021, přičemž k analýze tohoto tématu využívá data Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS), která každoročně shromažďuje a zpracovává Český statistický úřad (ČSÚ).
Studie má dvě základních částí. V první metodologické je nejprve představeno Výběrové šetření pracovních sil. Dále jsou pak postupně popsány Klasifikace úrovní a oborů vzdělání ISCED, Klasifikace zaměstnání (povolání) CZ-ISCO a Klasifikace ekonomických činností CZ-NACE. Na tento popis je vždy navázáno vysvětlení, jakým způsobem s pomocí těchto klasifikací definujeme pedagogické obory a pedagogická povolání.
V druhé části analyzujeme absolventy vysokoškolského vzdělání v pedagogických oborech a jejich přechod do pedagogických povolání. Jedná se o absolventy, kteří absolvovali v období pěti let před datem dotazování. Museli jsme však pracovat s dvěma metodologickými limity. Za prvé, každoroční počty respondentů, na základě, kterých jsou výsledky počítané, nejsou příliš vysoké (ročně 500 až 700 pozorování). Proto také většinou pracujeme s tříletým klouzavým průměrem. Za druhé, datové soubory z let 2011, 2012 a 2013 neobsahují některé důležité údaje, tudíž výsledky za tyto roky chybí.
Pomineme-li absolventy, kteří dále studují, tak se podíl absolventů pedagogických oborů pracujících v pedagogických povoláních mezi roky 2005 až 2020 (tříletý klouzavý průměr) pohyboval zhruba mezi 54 % až 65 %. Pokud však v úvahu vezmeme pouze ekonomicky aktivní (tedy zaměstnané a nezaměstnané) pohybuje se tento podíl mezi 61 % až 78 %. Prvního vrcholu bylo dosaženo již v počátku sledování, poté však zejména v roce 2008 následoval strmý pokles. Zhruba od roku 2015 pak dochází opět k postupnému růstu. Vývoj tak jde do jisté míry proti logice, kdy by se dalo očekávat, že pedagogické povolání, které je (nebo minimálně bylo) v České republice obecně špatně finančně ohodnocené, avšak poměrně jisté zaměstnání, bude více vyhledáváno v období ekonomických krizí, a naopak nevyhledáváno v době ekonomického růstu, kdy se absolventům nabízejí jiné finančně výhodnější pracovní možnosti. Přitom jsou to však právě roky 2008 až 2014, kdy se česká ekonomika potýkala s ekonomickou krizí a jejími následky (například v podobě zvýšené nezaměstnanosti), kdy je podíl čerstvých absolventů pedagogických oborů vykonávajících pedagogická povolání nejnižší. Zároveň je však třeba říct, že v období mezi roky 2015 až 2020 rostla u pedagogů průměrná mzda znatelně rychleji než ve zbytku ekonomiky, tudíž finanční atraktivita těchto povolání se zvyšovala.
Ve studii nesledujeme jen podíl pracujících v pedagogických povoláních, ale také podíl absolventů v nepedagogických povoláních, mezi nezaměstnanými a na mateřské nebo v domácnosti. Vývoj podílu absolventů pedagogických oborů v nepedagogických povoláních do značné míry zrcadlově kopíruje vývoj podílu pracujících v pedagogických povoláních. Nejvyšších hodnot tak dosáhl v letech 2008 až 2010 (30 % a více), od roku 2014 docházelo k poklesu až na hodnoty pod 20 %. Podíl nezaměstnaných se vyvíjel víceméně v souladu s vývojem celkové míry nezaměstnanosti v České republice, byl tedy nejvyšší v letech 2014 až 2015 (kolem 4 %) a poté výrazně klesal až na hodnoty blížící se 1 % v roce 2020. V průběhu let docházelo také k pozvolnému růstu podílu absolventů na mateřské dovolené nebo v domácnosti, což se může pojit se zvyšujícím se průměrným věkem absolventů, který se více posouvá do věku, kdy je obvyklé mít děti.
Pedagogické obory lze v zásadě rozlišit na dva typy – učitelské a neučitelské pedagogické. Opět zde narážíme na určité metodologické problémy, protože od roku 2016 došlo k přechodu z klasifikace ISCED 97 na klasifikaci ISCED-F 13, díky čemuž došlo i ke změně v rozlišení těchto dvou typů. V obou případech však můžeme pozorovat výrazné rozdíly mezi oběma skupinami. Absolventi učitelství vždy pracují v pedagogických povoláních výrazně častěji než absolventi neučitelských pedagogických oborů. Rozdíl mezi oběma skupinami se v letech 2004 až 2009 pohyboval mezi 12 a 20 procentními body a v letech 2014 až 2015 se zvýšil dokonce až na 39 procentních bodů. Rozdíly podle členění v rámci nové klasifikace jsou menší – mezi roky 2017 až 2020 se pohybovaly mezi 19 až 26 procentními body.
Obdobné rozdíly lze pozorovat mezi absolventy bakalářského a magisterského studia. V pedagogických povoláních vždy pracovali častěji absolventi magisterského studia, v některých letech přesáhl rozdíl mezi oběma skupinami 20 procentních bodů. Nejméně to naopak bylo v roce 2018, a to pouze 8 procentních bodů, poté se však rozdíl začal opět zvětšovat.
Výrazně častěji pracují v pedagogických povoláních ženy než muži. Pokud bereme v úvahu pouze ekonomicky aktivní, tak se rozdíl pohybuje mezi 12 až 35 procentními body. Největší rozdíl bylo možné pozorovat v letech 2007 až 2010, kdy si až dvě třetiny mužů čerstvých absolventů pedagogických oborů našlo uplatnění mimo pedagogická povolání. Obecně lze konstatovat, že situace v případě žen je dlouhodobě mnohem stabilnější, zatímco u mužů se zdá, že jejich ochota pracovat v pedagogickém povolání, je mnohem více vázána na stávající ekonomickou situaci. Ženy samozřejmě mnohem častěji jsou na mateřské dovolené nebo v domácnosti. Při zahrnutí i této skupiny žen, není většinou v podílu absolventů v pedagogických povoláních mezi muži a ženami tak velký rozdíl. Neplatí to však již ve zmíněných krizových letech a samozřejmě vždy platí, že si muži mnohem častěji nacházejí práci mimo pedagogická povolání.
Poslední rozlišení, které jsme analyzovali, je podle kraje bydliště. Snažili jsme se přitom posoudit souvislost mezi podílem absolventů v pedagogických povoláních a průměrným příjmem v daném kraji. Vycházeli jsme přitom z předpokladu, že mzdy učitelů jsou z velké části dány tabulkově a díky tomu ve srovnání s ostatními povoláními napříč regiony jsou poměrně homogenní, díky čemuž se dá předpokládat, že učitelské povolání bude více atraktivní v regionech, kde jsou příjmy obecně nízké a naopak. To se však příliš nepotvrdilo. Obecně pak byl v letech 2004 až 2010 nejnižší podíl absolventů pedagogických oborů pracujících v pedagogických povoláních v Plzeňském, Královehradeckém a Jihomoravském kraji, a naopak nejvyšší ve Středočeském, Pardubickém a Zlínském kraji. V letech 2014 až 2021 pracoval v pedagogických povoláních nejvyšší podíl absolventů pedagogických oborů v Jihomoravském, Plzeňském a Pardubickém kraji, nejnižší podíl pak ve Středočeském, Jihočeském a Ústeckém kraji.
