Tři výzvy vysokoškolské přípravě učitelů po roce 1989

Jan Koucký a Martin Zelenka
Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy

Studie se zabývá vývojem vysokoškolské přípravě učitelů na pedagogických fakultách a dalších fakultách připravující učitele po roce 1989. S využitím různých zdrojů dat a databází (například SIMS, Absolvent 2018, MŠMT) analyzuje vývoj a strukturu absolventů učitelského i šířeji pedagogického studia v souvislostech tří základních výzev, kterým musely čelit. [1]

První část se věnuje procesu regionalizace vysokého školství (vzniku nových regionálních univerzit), která vedla k oslabení pozic pedagogických fakult v krajských městech, k odlivu kvalitních odborníků/učitelů, studentů a absolventů, k odštěpování celých kateder a dalších pracovišť a s tím spojenému relativnímu úbytku finančních a materiálních zdrojů.

Druhá část mapuje dopady přechodu na strukturované studium podle tzv. Boloňské deklarace, který probíhal v období vrcholící masifikace českého vysokého školství. Ta sice vedla také k nárůstu počtu absolventů pedagogických oborů, který však byl v případě absolventů učitelských oborů výrazně pomalejší, což mělo za následek pouze mírné zvýšení počtu nově kvalifikovaných učitelů. Strukturace studia rozdělila učitelské studium na bakalářský a navazující magisterský cyklus, nicméně toto rozdělení se stalo spíše formálním, neboť jen minimum absolventů studia končí na trhu práce s bakalářským titulem. Následné výrazné slábnutí odpovídajících populačních ročníků pak v posledních letech způsobuje poměrně značný pokles počtu absolventů, kteří získávající učitelskou kvalifikaci – a to nejen absolvováním vysokoškolského učitelského studia, ale i absolvováním doplňkového pedagogického studia (DPS). Třetí část studie se zaměřuje na novelu zákona o pedagogických pracovnících z roku 2004, která ukládala nekvalifikovaným učitelům do deseti let alespoň zahájit učitelské kvalifikační studium. V důsledku toho došlo v pedagogických oborech k výraznému zvýšení podílů ostatních forem studia (studovali již zaměstnaní učitelé) a současně k poklesu podílu prezenčního studia vedoucího k přípravě nových učitelů. (Shrnutí studie…)


[1]     Předkládaná studie je shrnutím závěrů některých analýz, které autoři zpracovávají v rámci projektu Důvody nedostatku učitelů, jenž v letech 2020–2023 řeší tým na Pedagogické fakultě UK (blíže viz https://pages.pedf.cuni.cz/nedostatekucitelu/). Studie naplňuje některé z cílů definovaných v úvodní studii projektu (blíže viz Koucký, 2020). Ve zkrácené verzi byla studie publikována v časopise Pedagogická orientace, 2023, roč. 33, č. 1, s. 87–114 (https://journals.muni.cz/pedor/article/view/33776).

Tři výzvy vysokoškolské přípravě učitelů po roce 1989

Tři výzvy vysokoškolské přípravě učitelů po roce 1989
Jan Koucký a Martin Zelenka
Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy

Pedagogické fakulty, ale i další fakulty připravující učitele čelily od roku 1990 třem výrazným výzvám, jejichž dopady na přípravu učitelů především základních a středních škol jsme se pokusili analyzovat. V chronologickém pořadí šlo o regionalizaci vysokého školství a vznik nových univerzit (především v 90. letech), zavádění strukturovaného studia jako důsledku přijetí a implementace Boloňské deklarace (po roce 2000) a naplňování kvalifikačních požadavků nového zákona o pedagogických pracovnících (po roce 2004).

V českém vysokém školství docházelo od počátku 90. let k institucionální expanzi, která měla mimo jiné podobu vzniku nových univerzit v jednotlivých regionech/krajích České republiky. Regionalizace vysokého školství často probíhala tak, že se samostatné pedagogické fakulty stávaly základnami pro vznik nových regionálních univerzit nebo se z jejich součástí (ústavů, kateder a dalších pracovišť) stávaly nové (nepedagogické) fakulty těchto univerzit. Pro pedagogické fakulty to přirozeně mělo řadu negativních důsledků. Přicházeli totiž o kvalitní pracoviště (katedry), opouštěli je mnozí kvalifikovaní odborníci a ztráceli také uchazeče o studium, nebo již přijaté studenty a absolventy díky jejich převodu na jiné fakulty. V důsledku toho byly pedagogické fakulty kráceny i po materiální a finanční stránce. Postupně se také změnila jejich oborová struktura. V důsledku odchodu některých pracovišť přicházely o možnost výuky příslušných aprobací a na druhé straně začaly ve větší míře nabízet nejen studium učitelství, ale také ostatní pedagogické nebo i nepedagogické obory.

Read more

Co dělají absolventi pedagogických oborů? Fakta a mýty o profesní mobilitě učitelů a pedagogických pracovníků

Jan Koucký a Martin Zelenka
Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy

Studie se zaměřuje na rozbor některých často uváděných důvodů nedostatku učitelů v českém školství. Zejména pak na otázky, do jaké míry absolventi učitelských a pedagogických oborů nastupují do povolání odpovídajícímu jejich vystudovanému oboru a do jaké míry zůstávají učitelé a pedagogičtí pracovníci pracovat v oboru také v průběhu své další profesní kariéry. Pro analýzu této problematiky využíváme údaje z různých mezinárodních (EU LFS, EU SILC, OECD TALIS) i národních databází (výzkumy učitelů 2009 a 2021, výzkumy studentů vysokých škol 2009 a 2022, Absolvent 2018 a VŠPS ČSÚ).

Výsledky našich analýz ukazují, že pouze čtvrtina z ekonomicky aktivních absolventů pedagogických oborů vysokých škol pracuje mimo svůj obor, což je nejen méně než v průměru absolventi ostatních oborů, ale také méně než jejich kolegové z většiny evropských zemí. Odchod mladých absolventů pedagogických oborů z odpovídajících povolání je u nás totiž ve větší míře způsoben odchodem na mateřskou a rodičovskou dovolenou než odchodem do jiných povolání. Za hlavní důvody, proč se mladí nehrnou do povolání učitele, považují samotní učitelé možnost se lépe uplatnit v jiných povoláních a stále i nízké platové ohodnocení. Zato současní studenti učitelství se obávají spíše vysoké náročnosti, stresu a nízkého respektu povolání učitele. Dokládáme také, že ani z hlediska mobility během celého pracovního života neodcházejí vysokoškoláci s pedagogickým vzděláním pracovat mimo obor o nic častěji než jejich kolegové v zahraničí nebo absolventi jiných oborů.

Předkládaná studie je shrnutím závěrů některých analýz, které autoři zpracovávají v rámci projektu Důvody nedostatku učitelů, jenž v letech 2020–2023 řeší tým na Pedagogické fakultě UK. Studie naplňuje některé z cílů definovaných v úvodní studii projektu (blíže viz Koucký, 2020). Ve zkrácené verzi byla studie publikována v časopise Pedagogická orientace, 2023, roč. 33, č. 1, s. 139–169. (Shrnutí studie…)

.

Co dělají absolventi pedagogických oborů? Fakta a mýty o profesní mobilitě učitelů a pedagogických pracovníků

Co dělají absolventi pedagogických oborů? Fakta a mýty o profesní mobilitě učitelů a pedagogických pracovníků
Jan Koucký a Martin Zelenka
Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy

Ve studii, zpracované v rámci řešení projektu o důvodech nedostatku učitelů, se věnujeme dvěma stěžejním a nejčastěji kladeným otázkám v souvislosti s (ne)dostatkem učitelů v českém školství. Zaprvé jde o otázku, nakolik absolventi učitelských a šířeji pedagogických oborů po ukončení studia skutečně nastupují do povolání, která odpovídají jejich vystudovanému oboru (pracují v oboru, nebo mimo obor); jedná se tedy o problematiku kvalifikačního souladu mezi vzděláním a povoláním absolventů pedagogických oborů. Zadruhé jde o otázku, nakolik učitelé a další pedagogičtí pracovníci zůstávají, či nezůstávají pracovat v odpovídajících povoláních (v oboru), zda příliš často neodcházejí pracovat do jiných povolání (mimo obor); v tomto případě jde tedy o vývoj kvalifikačního souladu v jejich profesní mobilitě při odchodu z odpovídajících povolání (mimo obor), ale i při příchodu do nich.

Text studie je rozdělen do tří hlavních částí. V první (Nastupují absolventi do povolání učitele?) se zaměříme především na to, zda absolventi pedagogických oborů vysokých škol nastupují do povolání učitele či do příbuzných pedagogických povolání. Ve druhé části (Pedagogické vzdělání na pracovním trhu) podrobněji rozebereme, kde a jak dlouho působí absolventi pedagogických oborů během svého ekonomicky aktivního života (tedy zhruba od 25 do 65 let). A konečně ve třetí části (Odcházejí učitelé ze svého povolání?) budeme analyzovat profesní mobilitu těchto absolventů, tedy nakolik, kdy a kam z pedagogických povolání odcházejí, ale nejen to, také nakolik, kdy a odkud do nich přicházejí. Použijeme pro to údaje z řady různých mezinárodních (například EU LFS, EU SILC, OECD TALIS) i národních databází (výzkumy učitelů 2009 a 2021, výzkumy studentů vysokých škol 2009 a 2022, Absolvent 2018 a VŠPS ČSÚ). Výsledky analýz ve studii většinou shrnujeme a představujeme ve formě grafů.

Read more

Kvalifikace, příprava a kompetence učitelů

Studie Kvalifikace, příprava a kompetence učitelů obsahuje podrobný rozbor odpovědí téměř pěti tisíc učitelů na tři okruhy otázek: jak učitelé zpětně hodnotí zaměření a náplň svého počátečního vzdělávání na vysokých (nebo jiných) školách, jak zpětně posuzují svou připravenost pro práci učitele na počátku své kariéry a jak v současnosti zvládají požadavky, které jsou na učitele kladeny.

Podrobnější rozbor těchto tří okruhů otázek ukázal, že odpovědi učitelů lze koncentrovat do tří základních dimenzí, které pokrývají rozhodující pracovní kompetence učitele:

  • schopnosti učitele při práci se třídou a s individuálními žáky, jejich vedení, rozvíjení, motivace a kontrola, při současném zvládání rozmanitosti a změny (Výuka, žáci a třídy – koho učit);
  • dovednosti učitele v obecné didaktice, v oborových didaktikách vyučovaných předmětů a v psychologii (Didaktiky a psychologie – jak učit);
  • znalosti a vědomosti učitele v obsahu předmětů/oblastí/oborů, které vyučují (Obsah vyučovaných předmětů – co učit).

Studie se zabývá tím, jak učitelé hodnotí své počáteční vzdělávání a přípravu, počátek své kariéry učitele a své současné kompetence v těchto třech dimenzích v několika srovnávacích pohledech.

V první části studie se jedná o srovnání vývoje hodnocení těchto tří dimenzí mezi rokem 2018 a 2021 a o srovnání situace v České republice a v řadě dalších zemí světa. Ve druhé části pak jde o srovnání podle různých vzdělávacích drah, kterými učitelé (ne)získali učitelskou kvalifikaci, podle absolvované pedagogické fakulty a podle aprobovanosti učitelů pro předměty, které vyučují. (Shrnutí studie…)

Kvalifikace, příprava a kompetence učitelů

Kvalifikace, příprava a kompetence učitelů

Studie, kterou zpracoval Jan Koucký s přispěním dalších pracovníků Pedagogické fakulty UK a České školní inspekce, se věnuje jednomu z témat, která umožňují analyzovat data získaná v rámci rozsáhlého společného šetření PedF UK a ČŠI na konci roku 2021. Zahrnuje podrobný rozbor odpovědí téměř pěti tisíc učitelů na tři okruhy otázek: jak učitelé zpětně hodnotí zaměření a náplň svého počátečního vzdělávání na vysokých (nebo jiných) školách, jak zpětně posuzují svou připravenost pro práci učitele na počátku své kariéry a jak v současnosti zvládají požadavky, které jsou na učitele kladeny.

Podrobnější rozbor těchto tří okruhů otázek ukázal, že odpovědi učitelů lze koncentrovat do tří základních dimenzí, které pokrývají rozhodující pracovní kompetence učitele:

  • schopnosti učitele při práci se třídou a s individuálními žáky, jejich vedení, rozvíjení, motivace a kontrola, při současném zvládání rozmanitosti a změny (Výuka, žáci a třídy – koho učit);
  • dovednosti učitele v obecné didaktice, v oborových didaktikách vyučovaných předmětů a v psychologii (Didaktiky a psychologie – jak učit);
  • znalosti a vědomosti učitele v obsahu předmětů/oblastí/oborů, které vyučují (Obsah vyučovaných předmětů – co učit).
Read more

Jan Koucký: Prezentace výsledků projektu na jednání Asociace děkanů pedagogických fakult (Ostrava, 5. května 2023)

Jan Koucký: Prezentace výsledků projektu na jednání Asociace děkanů pedagogických fakult (Ostrava, 5. května 2023)

Hlavní řešitel projektu o důvodech nedostatku učitelů Ing. Jan Koucký, Ph.D. byl pozván představiteli Asociace děkanů pedagogických fakult, aby se zúčastnil jednání Asociace ve dnech 3.–5. května 2023 a informoval o dosavadním průběhu a nejdůležitějších závěrech řešeného projektu.

Jeho zhruba hodinové vystoupení nazvané Máme nedostatek učitelů? A proč? Vybraná fakta a mýty o českých učitelích ve vývoji a v mezinárodním srovnání byla doprovázeno prezentací některých výsledků výzkumů, které již v rámci projektu proběhly. Vystoupení obsahovalo následující body:

  1. Úvodní představení projektu
  2. Měnící se zájem o studium pedagogických fakult a oborů
  3. Proč mladí lidé (ne)chtějí studovat učitelské a pedagogické obory
  4. Kde učitelé získávají kvalifikaci
  5. Nastupují absolventi pedagogických a učitelských oborů do profese učitele?
  6. Spokojenost učitelů v povolání, v zaměstnání a se sebou jako s učiteli
  7. Odcházejí učitelé ze své profese?
  8. Máme nedostatek učitelů?
  9. Kdo, proč a jakou nese odpovědnost za (ne)dostatek učitelů?  

Na konci vystoupení Jan Koucký formuloval jeho hlavní závěry a doporučení

  • (Ne)dostatek učitelů má cyklický charakter a souvisí s vývojem na trhu práce. Jedná se o systémový problém, přestože se projevuje především jako strukturální: regionální a předmětový (aprobační)
  • Jako neodůvodněná se ukazují některá zjednodušující tvrzení, že například absolventi příliš často nenastupují do škol nebo z nich brzy odcházejí, protože chtějí pracovat v jiných profesích
  • Důvodem nedostatku či nadbytku učitelů je nedostatečná školská politika státu vůči učitelům, chybějí analýzy a předpovědi nabídky a poptávky po učitelích na pracovním trhu a nesoulad mezi nimi

Proto řešitelé projektu doporučují důkladně monitorovat, vyhodnocovat a promítat do školské politiky vůči učitelům:

  • Dopady změn v architektuře, struktuře a vnitřní organizaci školství – tvorba indikátorů
  • Měnící se strukturu povolání a požadavků na potřebné kvalifikace (nejen učitelů) ve školství
  • Demografické trendy, například rozdílný vývoj velikosti kohort žáků, studentů a učitelů
  • Chování učitelů a pedagogických pracovníků na pracovním trhu (příchody do a odchody z povolání, regionální mobilitu, odchody na rodičovské dovolené, do důchodu apod.)

Na tomto základě je rovněž třeba změnit vztah a jednání mezi státem a vysokými školami:

  • o struktuře a počtu absolventů pedagogických oborů (objednávka státu)
  • o profilu a zaměření pedagogických a dalších fakult připravujících učitele

Po prezentaci následovala diskuse zúčastněných představitelů pedagogických fakult a pozvaných zástupců MŠMT.

Učitelé a ředitelé škol jako respektovaní profesionálové

Na základě výsledků mezinárodního šetření učitelů TALIS 2018, ale také mnoha dalších pramenů a zdrojů zveřejnila OECD v roce 2020 rozsáhlou mezinárodní zprávu o učitelích v současném světě, která byla publikována ve dvou částech. Zprávu, na jejímž zpracování se pod vedením Andrease Schleichera (ředitel Direktorátu OECD pro vzdělávání a kvalifikace), podílela celá řada předních odborníků z vyspělých zemí světa (práce pro OECD je pro ně totiž velmi prestižní a významná pro další kariéru), považujeme za mimořádné kvalitní a komplexní pohled na současnou situaci učitelů a problematiku učitelské profese. A to nejen z perspektivy celku zemí OECD, ale i z hlediska jednotlivých zemí, v nichž může být situace učitelů i velmi odlišná. Proto jsme se rozhodli v rámci projektu zpřístupnit zprávu OECD širšímu okruhu čtenářů v České republice. 

Zpráva Učitelé a ředitelé škol jako respektovaní profesionálové si klade za cíl ukázat pracovní podmínky učitelů a ředitelů ve školách, kde působí, i v celé společnosti. Propojuje to přitom s tím, jak svoji práci hodnotí a jak jsou v ní spokojeni. Snaží se ukázat, jak školy mohou podpořit vytváření produktivního a přitom přitažlivého pracovní prostředí, kde se daří výuce, vyučování a učení a kde se učitelé plně účastní diskusí o tom, co je pro jejich žáky nejlepší.

Zpráva má pět kapitol:

1. Implikace výsledků TALIS pro vzdělávací politiku;

2. Zvyšování prestiže a statusu učitelské profese;

3. Poskytování jistých, flexibilních a respektovaných pracovních míst učitelům a ředitelům škol;

4. Podpora spolupráce s cílem zvýšení profesionality učitelů;

5. Posílení postavení učitelů a vedoucích pracovníků škol.

Základní poselství zprávy je přitom naprosto srozumitelné a konsistentní. Nejenže kvalita školství nemůže převyšovat kvalitu jeho učitelů a ředitelů, ale také kvalita učitelů a ředitelů nemůže převyšovat kvalitu jejich vzdělání a přípravy, jejich možnosti se dále rozvíjet a spolupracovat a kvalitu jejich pracovních podmínek ve škole i ve společnosti. (Shrnutí zprávy…)

Učitelé a ředitelé škol jako respektovaní profesionálové

Učitelé a ředitelé škol jako respektovaní profesionálové

Na základě výsledků mezinárodního šetření učitelů TALIS 2018, ale také mnoha dalších pramenů a zdrojů zveřejnila OECD v roce 2020 rozsáhlou mezinárodní zprávu o učitelích v současném světě, která byla publikována ve dvou částech. Zprávu, na jejímž zpracování se pod vedením Andrease Schleichera (ředitel Direktorátu OECD pro vzdělávání a kvalifikace), podílela celá řada předních odborníků z vyspělých zemí světa (práce pro OECD je pro ně totiž velmi prestižní a významná pro další kariéru), považujeme za mimořádné kvalitní a komplexní pohled na současnou situaci učitelů a problematiku učitelské profese. A to nejen z perspektivy celku zemí OECD, ale i z hlediska jednotlivých zemí, v nichž může být situace učitelů i velmi odlišná. Proto jsme se rozhodli v rámci projektu zpřístupnit zprávu OECD širšímu okruhu čtenářů v České republice. 

Překlad I. části této zprávy zveřejnila Česká školní inspekce jako Výsledky šetření TALIS 2018. Učitelé a vedoucí pracovníci ve školství jako účastníci celoživotního vzdělávání (z originálu TALIS 2018 Results (Volume I). Teachers and School Leaders as Lifelong Learners). V rámci našeho projektu o nedostatku učitelů nyní zveřejňujeme i českou verzi II. části zprávy OECD jako Výsledky šetření TALIS 2018. Učitelé a ředitelé škol jako respektovaní profesionálové (z originálu TALIS 2018 Results (Volume II) Teachers and School Leaders as Valued Professionals). V našem případě se však nejedná o překlad zprávy, ale o komentovaný podrobný výklad, v němž se snažíme přiblížit popisované mezinárodní/zahraniční problémy české školské realitě nebo odkazujeme na výsledky dalších výzkumů u nás a ve světě.

Read more

Platy učitelů zdolávají rekordy

Platy učitelů zdolávají rekordy

Srovnání mzdového vývoje ve školství a v české ekonomice 2015–2020.

Mezi roky 2017–2021 se v českém školství konečně výrazně absolutně i relativně zvýšily platy učitelů a některých dalších pracovníků ve vzdělávání. Současné vládě se však přesto nepodaří naplnit své programové prohlášení, v němž se zavázala, že „platy učitelů a nepedagogů se na konci volebního období v roce 2021 dostanou minimálně na 150 procent jejich výše pro rok 2017.“ Nepodaří se jí to především proto, že sice upřednostnila učitele v regionálním školství, ale současně zanedbala vysoké školy a některé další skupiny pracovníků ve školství.

Dosažené zvýšení platů se samozřejmě odráží i ve zvyšování podílu výdajů na vzdělávání z hrubého domácího produktu, ve kterém jsme dlouhá léta zaostávali za většinou rozvinutých zemí světa i Evropy. Růst mzdových prostředků ve školství přinesl zvýšení tohoto podílu o zhruba tři čtvrtiny procenta HDP, čímž jsme se přiblížili průměru zemí EU. Při pokračování tohoto trendu se již během několika let můžeme dostat na průměrnou úroveň vyspělých zemí světa kolem 5 % HDP. Vzhledem k nadcházejícím rozpočtově úsporným rokům to však nebude vůbec jednoduché, neboť naopak hrozí, že se také školství dotknou úsporná opatření. A proto je třeba podporu vzdělávání stále zdůrazňovat.

Read more

Důvody nedostatku učitelů

Důvody nedostatku učitelů

Anotace úvodní studie projektu

Předkládaný text je úvodní studií projektu, který pod názvem Důvody nenastoupení absolventů pedagogických fakult do profese učitele/pedagogického pracovníka vyhlásil Řídící orgán OP VVV v roce 2019 v rámci výzvy Inovace v pedagogice.

Již v projektové žádosti jsme ovšem upozornili, že „důvodů kritického nedostatku učitelů je celá řada. Jedním z nich je nepochybně i vysoký podíl absolventů pedagogických programů, kteří nenastupují do povolání učitele nebo pedagogického pracovníka. …. Za nedostatkem učitelů na českých školách jsou však i mnohé další důvody, jimž je nutné věnovat pozornost. Jsou to například strukturální i programové změny v přípravě učitelů (nejen mateřských škol) a dalších pedagogických pracovníků nebo demografické příčiny, kdy silnou generaci učitelů, která v současné době odchází do důchodu, nestačí nahrazovat mladí absolventi z demograficky slabých ročníků apod. Také těmito dalšími důvody se v projektu budeme zabývat.“ Proto jsme pojetí projektové žádosti vlastně rozšířili na téma důvody nedostatku učitelů v českém školství, samozřejmě včetně důvodů nenastoupení absolventů. S tímto pojetím jsme také projekt získali. Proto dlouhý název projektu věcně rozšiřujeme a současně zkracujeme do pracovní verze: Důvody nedostatku učitelů.

Vedle tohoto věcného rozšíření zadaní ovšem považujeme za významné pro co nejkvalitnější řešení projektu ještě dvě jeho charakteristiky. Zaprvé řešení bude respektovat vývojové změny v čase, závěry tedy nebudeme vyvozovat pouze z výsledků jednorázových šetření, ale ve srovnání s jinými výsledky obdobných dřívějších výzkumů a šetření. Proto se snažíme o navázání našeho řešení na významné úspěšné projekty řešené již dříve.

Zadruhé je pro adekvátní hodnocení výsledků výzkumů a pro jejich zasazení do odpovídajícího společenského kontextu důležité mezinárodní srovnání těchto výsledků. Poučení z jiných zemí je ovšem významné i pro inspiraci při hledání účinných a efektivních odpovědí na zjištěné problémy. Proto usilujeme o využití relevantních mezinárodních výzkumů, šetření a dat.

V předkládané úvodní studii projektu formulujeme takto rozšířený návrh věcného postupu jeho řešení, obohacený o vývojovou a srovnávací perspektivu, který obsahuje několik základních linií, jež se promítají do jednotlivých kapitol studie.

V první kapitole – Souvislosti vývoje českého školství a nabídky a poptávky po učitelích – předkládáme tři základní linie vývojových analýz, které je třeba realizovat v průběhu řešení projektu. Zaprvé jde o rozbor vývoje strany poptávky po učitelích v návaznosti na vývoj českého školství včetně draftu projekce této poptávky na příštích deset let. Zadruhé se jedná o analýzu vývoje strany nabídky učitelů, nejen z demografického hlediska, ale i s drobnohledem zaměřeným na absolventy pedagogického a učitelského studia; opět s draftem desetileté projekce této nabídky. A konečně zatřetí se jedná o analýzu přechodu absolventů těchto (ale i dalších) oborů studia do odvětví školství a povolání učitele a jejich setrvání v něm (rozbor tzv. incomers, stayers, movers a leavers).

Ve druhé kapitole – Vybrané výzkumy zaměřené na učitele – představujeme několik nových empirických šetření, která v rámci projektu provedeme. Zaprvé jde o nová šetření mezi učiteli a mezi studenty učitelství a kontrolním vzorkem studentů ostatních oborů, která budou v řadě směrů navazovat na obdobné české šetření z roku 2009 a na šetření TALIS 2018. Zadruhé jde o robustní šetření mezi absolventy vysokých škol do pěti let po ukončení studia, které naváže na obdobná šetření Absolvent 2018 a Reflex 2013. V obou případech považujeme za důležitou možnost srovnání s výsledky předchozích výzkumů a tedy i analýzy změn klíčových ukazatelů a jejich citlivosti na vnější okolnosti. Za třetí půjde o důkladné sekundární využití výsledků různých výzkumů, jako je například šetření uchazečů o studium na pedagogických fakultách, která opakovaně realizovala agentura SCIO.

Ve třetí kapitole – OECD: TALIS a další projekty o učitelích – se zaměřujeme především na představení mimořádně bohatých možností, které využití nejen výstupů (reportů a rozborů) projektu OECD TALIS, ale především jeho rozsáhlé databáze ze šetření z roku 2013 a z roku 2018. Databáze totiž zahrnuje také reprezentativní, korektně získaný a skutečně robustní vzorek ředitelů a učitelů českých škol, který je navíc dokonale připravený pro analýzy, na nichž už také v rámci projektu pracujeme. Avšak nejen to. Údaje v databázi TALIS jsou sebrané za několik desítek dalších zemí, s nimiž tedy můžeme české výsledky srovnávat a v tomto kontextu hodnotit. Další výhodou je, že na konci letošního roku bude propojena s databází ze šetření PISA 2018, což dále znásobí naše možnosti využití. V rámci této kapitoly však upozorňujeme na některé další projekty OECD zaměřené na učitele, jejichž výstupy považujeme také za velice přínosné pro námi řešený projekt.

Ve čtvrté kapitole – Evropská komise a Eurydice – pokračujeme ve výkladu možností využití získaných poznatků, faktů a údajů z dalšího zdroje, kterým je Evropská komise a především její agentura Eurydice. Již od začátku tohoto století jsou totiž v Eurydice systematicky řešeny projekty zaměřené na povolání učitele v evropských zemích (včetně České republiky). V posledních letech je toto úsilí Eurydice soustředěno na přípravu studií zacílených na nejvýznamnější charakteristiky a nejvážnější problémy profese učitele v dnešní Evropě, a po výstupech v roce 2015 a 2018 se proto můžeme těšit na další studii na přelomu letošního a příštího roku. Vedle toho však v Eurydice běží dlouhodobý projekt srovnávající a hodnotící platy a odměny učitelů a ředitelů škol v Evropě a některé další přínosné aktivity. Stejně jako u OECD, také v tomto případě považujeme za velice důležité připravit důkladný rozbor výsledků práce Eurydice a vytěžit z něj co nejvíce pro řešení našeho projektu.