Recenze knihy Otázky soudobé psychoanalýzy, kterou v roce 2019 vydalo nakladatelství Portál.

Kniha Vladimíra Vavrdy Otázky soudobé psychoanalýzy vyšla v prvním vydání v roce 2005 v Nakladatelství Lidové noviny, její nynější vydání z roku 2019 pak přinesl Portál v rámci své edice Spektrum. Autor se v knize snaží přiblížit psychoanalýzu především čtenářům z řad studentů vysokých škol a čtenářům z řad pomáhajících profesí (psychoterapeutům, psychologům, lékařům, zdravotním sestrám). Kniha je koncipována ve dvou částech – první, teoreticky zaměřené, a druhé části, která je pak orientována na otázky klinicko-terapeutické. Velký důraz je kladen na rozvoj psychoanalýzy v druhé polovině dvacátého století a očištění psychoanalýzy od pověsti zastaralého nevědeckého proudu.

Doktoru Vavrdovi se cíl přiblížit psychoanalýzu širšímu okruhu čtenářů vydařil. V úvodu knihy píše o nutnosti oddělit psychoanalytickou teorii od technik terapie. Teorie totiž může být přínosná i mimo terapii, třeba při řešení problémů se vztahy mezi poskytovateli a klienty v pomáhajících profesích (doktory – pacienty atp.). Autor představuje psychoanalýzu jako způsob nahlížení funkcí a vývoje lidské psychiky, který může sloužit ke zvládání kontaktu s klienty, porozumění léčbě (která nemusí být psychoanalytická) a zlepšení vztahů s druhými. Vavrda dále přibližuje psychoanalytický postoj překládat nevědomé konflikty do objektivních vztahů. Teorii ukazuje čtenáři jako způsob nahlížení skrze svobodu, odproštění se od autocenzury, nikoliv jako danou všeobjímající “Psychoanalytickou Pravdu”. Sympatické shrnutí přístupu psychoanalýzy v rámci terapie pak můžeme adaptovat takto: Nahradit “být objektem” slovy “jsem subjekt”.

Při čtení je nutné mít na paměti, že kniha byla napsána již před 14 lety a její soudobost je tedy, v rámci rychle se rozvíjející vědy, spíše rámcová (většina uváděné odborné literatury je již více než dvě dekády stará). Nikterak to však nenarušuje její hodnotu, jelikož autor klade velký důraz na klasická témata především z vývojové psychologie a nahlíží na ně skrze psychoanalytickou teorii. Tímto získává kniha čtivost a koherentnost – prostě řečeno: kapitoly na sebe umně navazují a vytváří bohatý obraz lidského duševního vývoje i psychických mechanismů. Toto má však jedno úskalí – kniha není, dle mého názoru, příliš určena úplným laikům. Pro čtenáře je nutné mít alespoň základní znalost psychologických/analytických pojmů. Sám pro sebe bych si ji označil za malé repetitorium vývojové psychologie a základů psychoterapie. Při čtení jsem ani tak nevnímal, že čtu psychoanalytickou publikaci, jako spíše kvalitní odborný psychologický text. Jistou vadou na kráse nesporné odbornosti doktora Vavrdy jsou časté (kratší i delší) pasáže obsahující tvrzení “je známo”, či “studie ukazují”, kde ovšem žádné studie nejsou citovány.

Text obou částí knihy protkávají kratičké kazuistiky/příklady z praxe, které konkrétní tématiku velmi jasně osvětlují a činí tak psychoanalytické myšlení méně ezoterickým. Klinicko-terapeutická část bude skvělým vodítkem pro budoucí terapeuty, terapeuty ve výcviku i jiné členy pomáhajících profesí. Zároveň určité pasáže mohou sloužit potenciálním klientům jako ukázka toho, jak by měla vypadat řádná (psychoanalytická) terapie a pomoci jim tak zorientovat se v tom, co mohou a co by měli od terapie očekávat. Doktor Vavrda ukazuje, jak ze sebe v roli terapeuta nedělat stroj na terapii, ale subjekt, který klientovi pomáhá integrovat části obrazu self a tím ho vede k ozdravení. Terapeut má zrcadlit a zprostředkovávat klientovi jeho strukturu self objektivněji a v souvislostech, této úloze je poměrně detailně věnováno posledních sto stran knihy. Nejsilnější a nejlépe napsanou kapitolou pro mne byla jednoduše pojmenována “Interpretace”. Ačkoliv byly následující závěrečné kapitoly, cca. posledních 48 stan, stejně kvalitně napsané, jako zbytek knihy, tato kapitola byla pro mne jakousi pomyslnou tečkou, která daleko přesáhla celý zbytek knihy.

Brilantně napsanou publikaci bych jistě doporučil všem studentům psychologie, nejvíce těm, kteří se chtějí lépe seznámit s psychoanalýzou, či si chtějí dát do terapeutických souvislostí témata vývojové psychologie. Z knihy nepochybně budou těžit i vystudování profesionálové pomáhajících profesí, nejvíce pak ti podstupující výcvik, či terapeuti na začátku své terapeutické dráhy. Pokud hledáte nejnovější vývoje z psychoanalytických směrů, či analytickou reflexi výzkumů posledních dvou desetiletí, bude lepší sáhnout po jiné knize. Bylo by zároveň vhodné do příštího vydání zakomponovat jistý glosář pojmů, či stručný úvod, který by usnadnil čtení i širší laické veřejnosti.

Adam Martinek, student