Recenze knihy Otázky soudobé psychoanalýzy, kterou v roce 2019 vydalo nakladatelství Portál.

Kniha Vladimíra Vavrdy Otázky soudobé psychoanalýzy vyšla v prvním vydání v roce 2005 v Nakladatelství Lidové noviny, její nynější vydání z roku 2019 pak přinesl Portál v rámci své edice Spektrum. Autor se v knize snaží přiblížit psychoanalýzu především čtenářům z řad studentů vysokých škol a čtenářům z řad pomáhajících profesí (psychoterapeutům, psychologům, lékařům, zdravotním sestrám). Kniha je koncipována ve dvou částech – první, teoreticky zaměřené, a druhé části, která je pak orientována na otázky klinicko-terapeutické. Velký důraz je kladen na rozvoj psychoanalýzy v druhé polovině dvacátého století a očištění psychoanalýzy od pověsti zastaralého nevědeckého proudu.

Doktoru Vavrdovi se cíl přiblížit psychoanalýzu širšímu okruhu čtenářů vydařil. V úvodu knihy píše o nutnosti oddělit psychoanalytickou teorii od technik terapie. Teorie totiž může být přínosná i mimo terapii, třeba při řešení problémů se vztahy mezi poskytovateli a klienty v pomáhajících profesích (doktory – pacienty atp.). Autor představuje psychoanalýzu jako způsob nahlížení funkcí a vývoje lidské psychiky, který může sloužit ke zvládání kontaktu s klienty, porozumění léčbě (která nemusí být psychoanalytická) a zlepšení vztahů s druhými. Vavrda dále přibližuje psychoanalytický postoj překládat nevědomé konflikty do objektivních vztahů. Teorii ukazuje čtenáři jako způsob nahlížení skrze svobodu, odproštění se od autocenzury, nikoliv jako danou všeobjímající “Psychoanalytickou Pravdu”. Sympatické shrnutí přístupu psychoanalýzy v rámci terapie pak můžeme adaptovat takto: Nahradit “být objektem” slovy “jsem subjekt”.

Při čtení je nutné mít na paměti, že kniha byla napsána již před 14 lety a její soudobost je tedy, v rámci rychle se rozvíjející vědy, spíše rámcová (většina uváděné odborné literatury je již více než dvě dekády stará). Nikterak to však nenarušuje její hodnotu, jelikož autor klade velký důraz na klasická témata především z vývojové psychologie a nahlíží na ně skrze psychoanalytickou teorii. Tímto získává kniha čtivost a koherentnost – prostě řečeno: kapitoly na sebe umně navazují a vytváří bohatý obraz lidského duševního vývoje i psychických mechanismů. Toto má však jedno úskalí – kniha není, dle mého názoru, příliš určena úplným laikům. Pro čtenáře je nutné mít alespoň základní znalost psychologických/analytických pojmů. Sám pro sebe bych si ji označil za malé repetitorium vývojové psychologie a základů psychoterapie. Při čtení jsem ani tak nevnímal, že čtu psychoanalytickou publikaci, jako spíše kvalitní odborný psychologický text. Jistou vadou na kráse nesporné odbornosti doktora Vavrdy jsou časté (kratší i delší) pasáže obsahující tvrzení “je známo”, či “studie ukazují”, kde ovšem žádné studie nejsou citovány.

Text obou částí knihy protkávají kratičké kazuistiky/příklady z praxe, které konkrétní tématiku velmi jasně osvětlují a činí tak psychoanalytické myšlení méně ezoterickým. Klinicko-terapeutická část bude skvělým vodítkem pro budoucí terapeuty, terapeuty ve výcviku i jiné členy pomáhajících profesí. Zároveň určité pasáže mohou sloužit potenciálním klientům jako ukázka toho, jak by měla vypadat řádná (psychoanalytická) terapie a pomoci jim tak zorientovat se v tom, co mohou a co by měli od terapie očekávat. Doktor Vavrda ukazuje, jak ze sebe v roli terapeuta nedělat stroj na terapii, ale subjekt, který klientovi pomáhá integrovat části obrazu self a tím ho vede k ozdravení. Terapeut má zrcadlit a zprostředkovávat klientovi jeho strukturu self objektivněji a v souvislostech, této úloze je poměrně detailně věnováno posledních sto stran knihy. Nejsilnější a nejlépe napsanou kapitolou pro mne byla jednoduše pojmenována “Interpretace”. Ačkoliv byly následující závěrečné kapitoly, cca. posledních 48 stan, stejně kvalitně napsané, jako zbytek knihy, tato kapitola byla pro mne jakousi pomyslnou tečkou, která daleko přesáhla celý zbytek knihy.

Brilantně napsanou publikaci bych jistě doporučil všem studentům psychologie, nejvíce těm, kteří se chtějí lépe seznámit s psychoanalýzou, či si chtějí dát do terapeutických souvislostí témata vývojové psychologie. Z knihy nepochybně budou těžit i vystudování profesionálové pomáhajících profesí, nejvíce pak ti podstupující výcvik, či terapeuti na začátku své terapeutické dráhy. Pokud hledáte nejnovější vývoje z psychoanalytických směrů, či analytickou reflexi výzkumů posledních dvou desetiletí, bude lepší sáhnout po jiné knize. Bylo by zároveň vhodné do příštího vydání zakomponovat jistý glosář pojmů, či stručný úvod, který by usnadnil čtení i širší laické veřejnosti.

Adam Martinek, student

Recenze Knihy obrazů, kterou v roce 2018 v překladu vydalo nakladatelství Portál.

Unikátní kniha zveřejňující část archivu sbírky obrazů analyzandů C. G. Junga vychází v českém překladu v roce 2018 pod nakladatelstvím Portál. Kniha obrazů vyšla k příležitosti 70. výročí založení Institutu C. G. Junga v Curychu. Rozsáhlá publikace (258 stran) sestává z téměř 200 maleb pacientů, kteří tak symbolicky zpracovávají minulá traumata a nechávají tím obraznou imaginaci, aby posunula nevědomé významy blíže k vědomé realitě. Zároveň díky hlubinné psychologické interpretaci a diskuzi má terapeut možnost odhalit individuální a kolektivní (archetypickou) symboliku výtvarného díla, jenž vyvstává na pozadí duševních pochodů jedince.

Kapitoly jsou tematicky rozčleněny na oblasti, ve kterých se snoubí odkaz tehdejší dynamické a změnami prostoupené epochy (1. polovina 20. století) s vnitřním prožíváním lidí, kteří skrze aktivní imaginaci dokázali navázat komunikaci s nevědomými procesy. S výtvarnými díly se zprvu setkáváme textově, autoři popisují leitmotiv celé kapitoly (např. Cesta za vnitřními obrazy, O symbolice mandal, Sexualita a tělo, Zmatek a zkáza, Lidství a nelidskost apod.), poté je téměř každému obrazu věnovaná samostatná stránka pro kvalitnější analýzu jednotlivých symbolických vyjádření. Malby se zde zřídka vyskytují izolovaně, nýbrž v sérii zpracované vždy jedním člověkem, o jehož životním příběhu se můžeme dozvědět více zásluhou dochovaných poznámek samotných pacientů a zároveň zevrubné rešerše autorů knihy (sám C. G. Jung žádné systematické poznámky o svých pacientech nezanechal).

Kniha vychází v pevné vazbě výrazné červené barvy s mandalou na titulní straně. Červená barva se zdá být použita záměrně – odkazuje nás k již dříve vydané Červené knize, která se stala klíčem pro rozuzlení Jungových myšlenek. Vzhledem k tomu, že v Červené knize se nachází zejména experimentování s vlastními fantaziemi, ze kterých vyvstávají stěžejní Jungovy teze, nabízí Kniha obrazů ideální doplněk pro rozšíření povědomí o umělecko-estetickém vyjádření pacientů v rámci individuální terapie.

Kniha obrazů nabízí nejen vhled do stylu práce C. G. Junga, ale i inspiraci pro vlastní tvorbu a umělecké cítění. Je ideálním doplňkem každé knihovny, knihou, ke které se můžeme opakovaně vracet a znovuprožívat její terapeuticko-estetický potenciál.

• Mgr. Kateřina Rubešová, absolventka

Recenze knihy Štěstí, kterou letos v překladu vydalo nakladatelství Grada Alferia.

Další z repertoáru knih vietnamského buddhistického mnicha a zenového mistra Thich Nhat Hanh „Štěstí – co pro ně můžeme udělat“ nabízí nespočet praktických cvičení plného vědomí, z nichž může pravidelnou praxí vyvstat pocit štěstí a spokojenosti v přítomném okamžiku. Autor shromažďoval přes 60 let cvičení všímavého bytí a vytvořil tak dílo, jenž svým rozsahem (207 stran) představuje unikát mezi učebnicemi filosofického konceptu mindfulness (česky všímavost) nacházející své kořeny v buddhistickém učení. Z didaktického hlediska se kniha jeví strukturovaně – každá kapitola začíná teoretickými východisky daného tématu (např. vědomé dýchání, meditace v chůzi, vědomý pohyb, vědomé jezení) a končí srozumitelným vysvětlením, jak nabyté vědomosti prakticky zapojit do každodenní reality. Všechna témata doprovází tzv. gáthy, neboli verše plného vědomí, které pomáhají přivádět praxi plného vědomí do každé části dne.

Kniha vychází v maloformátu (12 x 16 cm) s ekologickým přebalem, který vyobrazuje žlutý plátek připomínající kus ananasu. Z obsahového hlediska mě zaujal především popis účinků vlastní praxe na vztahy s druhými. Skrze meditace se učíme hlubokému naslouchání a laskavé řeči, čímž v nitru duše živíme semínka porozumění a soucitu. Jinými slovy tedy čím více budeme pečovat o sebe, žít vědomě a v souladu se svou přirozeností, tím snadněji dokážeme najít cestu porozumění i k bytostem okolo nás, což ocení nejen lidé pracující v pomáhajících profesích – psychologové, terapeuti, pedagogové, lékaři, sociální pracovníci aj., ale i ti, kteří chtějí kolem sebe vytvářet láskyplné prostředí nasycené upřímným zájmem o druhé.

Mnozí taktéž ocení závěrečnou kapitolu věnující se dětem, která nabádá ke snaze rozumět jejich potřebám bez kritizování, hodnocení a povyšování se. Vždyť od dětí se můžeme učit a čerpat inspiraci k tomu, jak žít v přítomném okamžiku. Zároveň meditační chvilky s celou rodinou mohou velkou měrou přispět k utužení vzájemných vztahů a posílit otevřenou neodsuzující komunikaci.
Publikace na nás laskavým a nenuceným tónem promlouvá a nabízí jednoduchá cvičení, ke kterým se můžeme opakovaně vracet. Pro ty, kteří stránky zpracují pouhým čtením, mnohé vyzní do ztracena, avšak těm, kteří texty převedou do praxe, může zásadním způsobem změnit pohled na sebe sama i na druhé.

Mgr. Kateřina Rubešová, absolventka

Recenze knihy Bez bahna lotos nevykvete, kterou letos v překladu vydalo nakladatelství Grada Alferia.

Známý vietnamský buddhistický mnich a zenový mistr Thich Nhat Hanh přichází s další knihou zacílenou na vnitřní růst „Bez bahna lotos nevykvete“, která v českém překladu vyšla v roce 2019 pod nakladatelstvím Alferia. Útlá publikace nabízí nejen teoretický rámec podstaty štěstí v kontrastu s nevyhnutelným a paradoxně životně nezbytným utrpením, zároveň nás však i vyzívá k aplikaci těchto poznatků do vlastní meditační praxe. V úvodní části autor čtenáře seznamuje s příznačným symbolickým motivem lotosu, jenž ke svému zdravému vzkvétání potřebuje nevzhledné bahno, které mu dodává potřebné růstové živiny. Tímto principem se řídí samotný život – bahno představuje utrpení a lotos štěstí, bez utrpení nemůžeme pociťovat štěstí a naopak (o povaze bipolarit již hovořil antický filosof Hérakleitos z Efesu). Trápení je třeba rozpoznat, přijmout a skrze plné uvědomování nahlédnout do jeho pravé podstaty a příčin. Nemusíme však čekat, až vše nepříznivé ustane, jelikož štěstí nám je dostupné právě teď a tady, okamžik za okamžikem, jen si dovolit otevřít oči a s plným vědomím krásu života uzřít. Jakou cestou však dosáhnout takového hlubokého vnitřního probuzení? Mistr nabízí několik jednoduchých cvičení, které se dají zařadit do života každého z nás. Jedná se zejména o všímavost k vlastnímu tělu, dechu a mysli skrze meditaci v chůzi, či vsedě, verše a mantry probouzející štěstí, dechová cvičení a hlubokou relaxaci.

Na první pohled zaujme půvabná, minimalistická, přírodní obálka vyobrazující rozkvetlý lotosový květ. Moudré myšlenky doprovází příběhy z dochovaných buddhistických textů, zejména ze života samotného Buddhy, které svým prostým a zároveň hlubokým vyzněním dopomáhají k hlubšímu pochopení obsahu dané kapitoly. Myšlenka lotosu vyrůstajícího z bahna nás v různých podobách doprovází celou knihou, text si neklade za cíl mysl čtenáře zahltit, což považuji v dnešní informacemi přesycené době za přínosné.

Závěrem bych ráda citovala úryvek z knihy, jenž vystihuje podstatu přeměny utrpení: „Podobně jako se dobře udržovaný kompost mění v květinový záhon, tak pokud i my budeme pečovat a pokud hlouběji nahlédneme do našeho smutku, smutek se transformuje v porozumění a soucítění.“

• Mgr. Kateřina Rubešová, absolventka

Recenze knihy Teorie a terapie neuróz, kterou letos v překladu vydalo nakladatelství Portál.

Historicky druhé vydání Franklovy publikace “Teorie a terapie neuróz” nabízí zajímavý pohled do základního lékařského zpracování problematiky logoterapeutického přístupu. Samotný obsah pak dokonale ztvárňuje osobu zakladatele třetí vídeňské psychoterapeutické školy. Stránky jsou protkány geniálními příměry, nutnou dávkou humoru, který k logoterapii a existenciální analýze neodmyslitelně patří, mnohými kazuistikami a v neposlední řadě osobními zkušenostmi V. E. Frankla. Přičteme-li k tomu skvělý překlad Karla Balcara spolu s povedeným designem, dovolím si publikaci zařadit do kategorie “must-have”. Podrobnější popis naleznete níže.

Úvodní kapitola s názvem “Co je logoterapie?” se věnuje základnímu nastínění hlavních teoretických myšlenek pro klinickou praxi V. E. Frankla. Musíme však míti na paměti, že publikace se věnuje převážně klinické části logoterapie, proto by mohla být pro logoterapeutické prvočtenáře a laiky hůře stravitelná. Před samotným čtením všem z vlastní zkušenosti doporučuji nahlédnutí do méně odborných Franklových knih (“A přesto říci životu ano.”; “Utrpení z nesmyslnosti života”), či prosurfovat internetem a přečíst si pár článků. Filozofický kontext této nadstavby bude při čtení knihy doslova k nezaplacení.

V nejobsáhlejší části nalézáme komplexní přehled Franklova pohledu na neurózy, potažmo na psychózy. Detailní dělení doplňují i zajímavé myšlenky směřující k oblastem psychosomatiky, funkčních onemocnění, sexuálněneurotickým vzorců či kolektivních neuróz. Frankl vás zkrátka sokratovským způsobem donucuje vracet se k zažitým stereotypům a přehodnocovat svá základní východiska. Zároveň vnáší do diskuze třetí dimenzi člověka, jež je často opomíjena: duchovno. V těchto bodech se však neopírá pouze o teorii, nýbrž uvádí i výzkumy a kazuistiky. Vše je před čtenáře servírováno pochopitelnou a didaktickou cestou, neboť k určité problematice se opakovaně vracíme, avšak vždy z jiného úhlu pohledu. (Kniha vznikla na základě přednášek na Vídeňské univerzitě i jinde po světě, což objasňuje didaktický ráz.)

V poslední kapitole nám vyvstávají na povrch hlavní terapeutické techniky: paradoxní intence a dereflexe. Jedná se vskutku o skvostné dílo Franklovo, jelikož obě techniky se dají využít napříč všemi terapeutickými školami, což je značná rarita, a navíc s trochou cviku je můžete úspěšně aplikovat i sami na sobě. Ať máte problém se spánkem, anticipační úzkostí, nutkavým sebepozorováním či problémy v intimní partnerské oblasti, kniha vám nabízí řešení, díky kterým můžete obrátit sílu svých strašáků proti nim samým, čímž jim seberete vítr z plachet. Avšak pozor, sám autor varuje před determinismem! Tato kniha není příručkou pro léčení všech neuróz, ani se čtenářům nesnaží vnutit přesvědčení, že nalezla všelék v podobě zázračného postupu. Specifická léčba pomocí logoterapie je dle Frankla možná pouze u noogeních neuróz, v jiných případech slouží jakožto nadstavba terapie či součást “lékařské péče o duši.”

Rád bych se zmínil i o dalších bodech, ale rozsah recenze mi to nedovolí. Kniha jest zkrátka taková, jako by V. E. Franklovi z oka vypadla: energická, srdečná, humorná, protkaná smyslem, svobodou a odpovědností, láskou k životu. Jisté pasáže budete čísti jedním dechem, v jiných budete pomalu rozplétat myšlenku, kterou autor mistrně ukryl za několik řádků slov. Zcela určitě nebudete litovat jediné minuty vložené do četby tohoto díla.

Co říci závěrem? Dovolím si vypůjčit slova Karla Balcara:

“Teorie a terapie neuróz je základním dílem, jímž Viktor Frankl začleňuje svůj myšlenkový přínos – logoterapii – do bezprostředního rámce lékařské teorie a praxe.”

Srdečně přeji všem čtenářům krásné chvíle strávené nad touto publikací a hezké léto.

S pozdravy Adam Paták, student 2. ročníku bakalářského studia

Recenze knihy Uvědomělý život, kterou letos v překladu vydalo nakladatelství GRADA – Alferia.

Kdo jsem? Kdo jsi ty? O co tu skutečně jde? Jak mám prožít svůj život? Podstatu těchto otázek psychospirituálního ladění se ve své čtivé knize snaží poodkrýt světově uznávaný jungiánský psychoanalytik James Hollis. Publikace sestává z 21 klíčů k osobnímu růstu a uvědomělému přehodnocení dosavadního života, které vybízí k obnově úcty k tomu autentickému, co sídlí v našem nitru, na samém dně duše. Kapitoly zahrnují široký rámec významných úkolů naší životní pouti, jež by měla směřovat ke smysluplnému cíli a naplnění. Cesta nás však může svádět líbivými odbočkami, které nabízí instantní uspokojení a zábavu ve formě manipulujícího konzumerismu. Neméně významným odbočením se taktéž stávají nevědomé komplexy, nezpracovaná traumata a repetitivní vzorce chování pocházející z dětství, z nichž v dospělosti vyvěrají sebeomezující, sebekritické a sebezraňující tendence. Pokud se člověku podaří vymýtit oné svazující přízraky minulosti, přijme odmítané stíny své osobnosti, vybuduje si vyzrálou spiritualitu nezávislou na vnější despotické autoritě, zodpovědně převezme otěže života a zvolí cestu růstu – může si směle dovolit konečně být tím, kým je.

Autorovi se srozumitelným jazykem podařilo propojit myšlenky z období antické filosofie až po aktuální proudy psychologie, které dodnes čerpají z původních myšlenek C. G. Junga a S. Freuda. To vše se v knize snoubí s autorovou mnohaletou zkušeností terapeutické práce s dospělými klienty a zároveň jeho vlastním životním příběhem, který je podán s obrovskou pokorou a lidskostí. Celkově texty laskavým a nenásilným způsobem vybízí k přehodnocení dosavadních sebeomezujících tendencí, kapitoly na sebe logicky navazují a opakovaně se vrací ke stěžejním tématům, které představují výchozí myšlenkové vlákno. Co se stylistické výstavby jazykových prostředků týče, kniha je protkána působivými metaforami, které výstižně popisují dané jevy a vybízejí čtenáře k hlubší sebereflexi a zamyšlení se. Autor také přidává autentické příběhy svých klientů a názorně na nich ukazuje, co se daná kapitola snaží předat.

Kniha „Uvědomělý život“ na první dojem působí jako další z repertoáru líbivých knih o štěstí, jež po jednom přečtení slibují plnohodnotný a naplněný život. Prvotní zdání však velmi klame. Cílem není dosáhnout štěstí po letmém přečtení, autor opakovaně zdůrazňuje, že popsané klíče k uvědomělému životu se musí přiměřeně dávkovat a měli bychom k nim znovu přistupovat v různých etapách života, aby nám byly oporou vždy, když se vyskytneme na významné životní křižovatce. Texty taktéž nabízejí hlubší sebepoznání, vybízí k celoživotnímu hledání velkých otázek nitra duše a s pokorou otevřeně proklamují, že popsané výzvy směrem k autentickému prožívání skýtají mnohá úskalí a překážky, která však stojí za to pečlivě prozkoumat a vydat se směrem vnitřního růstu. K této publikaci stojí za to se opakovaně vracet a nechávat ji působit na aktuální potřeby naší duše.

– Kateřina Rubešová, absolventka