Předkládaná studie pojednává o přechodu absolventů pedagogických programů, oborů a fakult do pedagogických povolání. Studie je založená datech z nejaktuálnějšího šetření absolventů vysokých škol v České republice. To se odehrálo v rámci mezinárodního projektu EUROGRADUATE 2022. V České republice v něm byli od listopadu 2022 do začátku března 2023 dotazování absolventi z akademických let 2016/2017 až 2020/2021. Studie tematicky, metodologicky i svou strukturou přímo navazuje na studii Učí nebo neučí?, která byla zveřejněna v červnu roku 2021, a která využívala výsledky předchozích dvou velkých šetření absolventů vysokých škol – REFLEX 2013 a Absolvent 2018.
Studie se skládá ze dvou hlavních kapitol. V první metodologické kapitole je nejprve představeno šetření EUROGRADUATE 2022. Jsou popsána data, která díky tomuto šetření byla získána a diskutována jejich využitelnost pro téma studie. V dalších dvou částech této kapitoly jsou vymezeny základní analytické kategorie a definována klasifikace pedagogických studijních programů a studijních oborů (dále jen SPO) a klasifikace popisující profesně-ekonomické postavení absolventa po absolvování vysoké školy.
Druhá kapitola je analytická a skládá se z tří částí. První část se zabývá profesní situací absolventů po absolvování vysoké školy. Popisuje, do jaké míry absolventi učitelských, neučitelských pedagogických a ostatních SPO jeden ro po absolvování a v době konání šetření vykonávali pedagogická povolání, ostatní povolání, nebo nepracovali. Druhá část se pak u absolventů z akademických let 2016/2017 až 2018/2019 zabývá profesní mobilitou v prvních letech po absolvování. Konkrétně analyzuje přesuny mezi jednotlivými profesně-ekonomickými kategoriemi jeden rok a tři až pět let po absolvování. Poslední část definuje osm základních typů mobility mezi pedagogickými a nepedagogickými povoláními a nepracujícími a s pomocí této klasifikace komplexně mapuje situaci absolventů pedagogických SPO v prvních letech po absolvování.
Miroslav Procházka, Michaela Röschová, Anna Zelinková
Dotazníkové šetření studentů vysokých škol v rámci projektu „Důvody nenastoupení absolventů pedagogických fakult do učitelské profese“ proběhlo mezi 7. 2. 2022 až 25. 3. 2022. Šetření realizovalo Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i. (CSVŠ) na základě zakázky a smlouvy s Pedagogickou fakultou UK, která je realizátorem projektu.
Šetření bylo zaměřeno na studenty 4. a vyšších ročníků dlouhých magisterských studijních programů a 1. a vyšších ročníků a navazujících magisterských studijních programů. Cílovou skupinou byli zaprvé studenti pedagogických fakult a zadruhé studenti pedagogických studijních programů na ostatních (nepedagogických) fakultách vysokých škol. A zatřetí byli dotazováni rovněž vysokoškolští studenti ostatních (nepedagogických) studijních programů, kteří sloužili jako kontrolní skupina.
V případě studentů pedagogických fakult bylo celkem sebráno 1 048 dotazníků, z čehož 711 bylo vyplněno úplně. V případě studentů pedagogických studijních programů na jiných než pedagogických fakultách bylo sebráno 446 dotazníků, z čehož 303 bylo vyplněno úplně. V případě studentů ostatních studijních programů pak bylo získáno 680 dotazníků, přičemž 436 jich bylo úplných. V šetření tedy odpovídalo celkem 2 174 studentů vysokých škol, přičemž respondenti vyplnili úplně 1 448 dotazníků. Do analýz byly v naprosté většině zařazeny dotazníky, kde byla vyplněna alespoň jedna otázka týkající se motivace ke studiu. Takových bylo 880 u studentů učitelských programů a 580 studentů neučitelských programů.
Přidaná hodnoty ve vzdělávání přitahuje zvláště v posledních dvou desetiletích značnou pozornost odborné veřejnosti (výzkumníků, praktiků i politiků), která se zajímá o problematiku zlepšování škol, výuky, vzdělávacích programů, stejně tak jako o problematiku zodpovědnosti škol a učitelů za výsledky žáků a v důsledku toho i o měření efektivity škol a učitelů. Zjišťování a modelování přidané hodnoty je dnes považováno za jeden z klíčových nástrojů výzkumníků, jejichž cílem je pochopit, které faktory ovlivňují efektivitu vzdělávacích systémů a samotného vzdělávání. Vychází se přitom z předpokladu, že pro budování efektivních vzdělávacích systémů je klíčová znalost toho, jak vzdělávací vstupy ovlivňují vzdělávací výstupy.
Modelování přidané hodnoty přináší povědomí o tom, jak k růstu znalostí a dovedností žáků přispívá škola a učitelé v porovnání s jinými známými faktory ovlivňujícími učení žáků, které ovšem škola ovlivnit příliš nemůže. Současně se jedná o potenciálně aplikovatelnou výzkumnou problematiku, které je možné prakticky využít, a to zejména v případě hodnocení učitelů. Výsledky výzkumů prokazují, že v efektivitě jednotlivých učitelů existují významné rozdíly, a že přístupy vedoucí ke zlepšení kvality učitelů mohou dramaticky ovlivnit výsledky žáků. Například se dokládá, že nahrazení 6–10 procent nejhorších učitelů, může mít silný pozitivní dopad na výsledky žáků, a to i v případě, že by tito učitelé byli trvale nahrazeni „pouze“ průměrnými kolegy.
Předkládaná studie přináší přehled zahraničních výzkumů, jejich výsledků a aplikací zaměřených na zjišťování, modelování a praktické využívání přidané hodnoty ve vzdělávání. Ve čtyřech kapitolách pojednává o klíčových aspektech modelování přidané hodnoty se specifickým zaměřením na problematiku měření přidané hodnoty učitelů (value-added of teachers – VATs) a na možnosti využití ukazatele přidané hodnoty učitelů jak ve vzdělávací politice, tak v praxi jednotlivých škol.
Hlavním cílem předkládané studie je co nejpřesněji odhadnout počty absolventů, kteří v průběhu posledních více než dvaceti let získali kvalifikaci pro výkon učitelského povolání. Než se však dostaneme k tomuto cíli, zkoumáme kvantitativní vývoj různých způsobů získání učitelské kvalifikace. V České republice se učitelská kvalifikace získává zejména dvěma způsoby – absolvováním vysokoškolského učitelského studia a absolvováním doplňujícího pedagogického studia (dále jen DPS) v rámci programu celoživotního vzdělávání. Vývoj počtu absolventů těchto dvou cest analyzujeme v kontextu celkového počtu absolventů pedagogických studijních programů a studijních oborů (dále jen SPO) a počtu absolventů v celém českém vysokém školství.
Studie má kromě své analytické části také důležitou metodologickou část. Řešena je zejména problematika klasifikace studijních programů a studijních oborů. Ty byly klasifikovány až do roku 2016 s pomocí číselníku KKOV. Od roku 2017 jsou nově akreditované studijní programy klasifikovány s pomocí mezinárodní klasifikace ISCED-F 2013 a studijní obory byly zrušeny. Proto bylo potřeba vytvořit klasifikaci pedagogických SPO, která řeší specifika obou klasifikací a přechod mezi nimi tak, aby bylo možné zkonstruovat věrohodné časové řady.
Předkládaná studie se zaměřuje na fázi vstupu na vysokou školu. Výsledky přijímacích řízení na studium na pedagogické fakulty a pedagogické studijní programy a studijní obory (dále jen SPO) zde s pomocí několika ukazatelů komparujeme s výsledky přijímacích řízení na ostatní fakulty a SPO, a to od roku 2000 do roku 2022. Studie je založena na datech z přijímacích řízení na bakalářské a dlouhé magisterské studium vysokých škol v České republice. Jedná se o speciální datovou matici získanou od MŠMT.
Úspěšnost při přijímacích řízeních na vysokou školu a následné volby studia analyzujeme s pomocí čtyř ukazatelů – dvou tradičních a dvou experimentálních. V případě tradičních ukazatelů se jedná zaprvé o podíl počtu přijatých z počtu uchazečů, kteří se účastní přijímacího řízení (čím je tento podíl nižší, tím větší je konkurence mezi uchazeči a tím větší je i selekce ze strany škol). Zadruhé jde o podíl počtu zapsaných z počtu přijatých (čím je tedy tento podíl nižší, tím častěji se přijatí rozhodují o zápisu na jinou fakultu nebo jiný SPO). Prvním experimentálním ukazatelem je koeficient kvality uchazečů (dále jen KKU), který vyjadřuje kvalitu uchazečů prostřednictvím jejich celkové úspěšnosti při všech přijímacích řízeních, kterých se zúčastnili. Výsledky tohoto ukazatele prezentujeme nejen pro všechny uchazeče, ale také pouze pro přijaté a pouze pro zaspané. Druhým experimentálním ukazatelem je koeficient relativního zájmu (dále jen KRZ), který vyjadřuje, do jaké míry jsou jednotlivé fakulty nebo skupiny fakult, studijní programy či studijní obory preferovány při rozhodování kam se zapsat, pokud uchazeči byli přijatí na více fakult či SPO a mají tedy možnost volby.
Jan Koucký a Martin Zelenka Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Pedagogické fakulty, ale i další fakulty připravující učitele čelily od roku 1990 třem výrazným výzvám, jejichž dopady na přípravu učitelů především základních a středních škol jsme se pokusili analyzovat. V chronologickém pořadí šlo o regionalizaci vysokého školství a vznik nových univerzit (především v 90. letech), zavádění strukturovaného studia jako důsledku přijetí a implementace Boloňské deklarace (po roce 2000) a naplňování kvalifikačních požadavků nového zákona o pedagogických pracovnících (po roce 2004).
V českém vysokém školství docházelo od počátku 90. let k institucionální expanzi, která měla mimo jiné podobu vzniku nových univerzit v jednotlivých regionech/krajích České republiky. Regionalizace vysokého školství často probíhala tak, že se samostatné pedagogické fakulty stávaly základnami pro vznik nových regionálních univerzit nebo se z jejich součástí (ústavů, kateder a dalších pracovišť) stávaly nové (nepedagogické) fakulty těchto univerzit. Pro pedagogické fakulty to přirozeně mělo řadu negativních důsledků. Přicházeli totiž o kvalitní pracoviště (katedry), opouštěli je mnozí kvalifikovaní odborníci a ztráceli také uchazeče o studium, nebo již přijaté studenty a absolventy díky jejich převodu na jiné fakulty. V důsledku toho byly pedagogické fakulty kráceny i po materiální a finanční stránce. Postupně se také změnila jejich oborová struktura. V důsledku odchodu některých pracovišť přicházely o možnost výuky příslušných aprobací a na druhé straně začaly ve větší míře nabízet nejen studium učitelství, ale také ostatní pedagogické nebo i nepedagogické obory.
Souvislost profesních plánů studentů s jejich motivačními faktory pro volbu učitelské profese
Miroslav Procházka, Michaela Röschová, Anna Zelinková
V následujícím textu se věnujeme analýze plánů studentů v souvislosti s motivacemi k volbě učitelské profese. Studie navazuje na předchozí analýzy, kde byly představovány jak názory studentů na to, proč se mladí lidé obecně rozhodují či nerozhodují pro učitelskou profesi, tak důvody, kvůli kterým se studenti sami chtějí či nechtějí stát učiteli, dalším tématem našich analýz byly budoucí plány studentů.
Nyní se zaměříme se na to, jakým způsobem se motivace přetavují do profesních plánů a perspektiv. V této analýze se pokusíme identifikovat faktory, které jsou významné pro vstup studentů do učitelské profese (ačkoli je potřeba brát v potaz, že se jedná o deklarované plány a nemáme informaci o tom, zda studenti skutečně začnou v učitelské profesi působit a jak dlouho v ní setrvají). Bude nás zajímat, jak se plány ohledně uplatnění v učitelské profesi liší podle toho, jakou důležitost studenti přikládají jednotlivým důvodům pro výkon učitelského povolání.
V této analýze se soustředíme primárně na důvody pro vlastní rozhodování o výkonu učitelské profese, neboť otázky na kariérní perspektivy se rovněž týkají vlastních záměrů. Otázky na vnímání důležitosti důvodů pro rozhodování mladých lidí obecně pro srovnání rovněž vyhodnotíme, ale tyto závěry pouze krátce okomentujeme.
Představy studentů o budoucím uplatnění v učitelské profesi
Miroslav Procházka, Michaela Röschová, Anna Zelinková
Zatímco v rámci předchozích analýz z šetření studentů vysokých škol z jara 2022 jsme se zabývali důvody, které vedou studenty k volbě učitelské profese nebo které od ní naopak odrazují, současný text se věnuje profesním plánům studentů do budoucna. V první části textu se zaměříme na to, jakou představu mají studenti o svém budoucím uplatnění v roli učitele. Na své profesní vyhlídky v oblasti učitelství byli dotazováni jak studenti učitelských programů, tak studenti neučitelských a nepedagogických programů.
U studentů učitelských programů budeme hodnotit závaznost jejich rozhodnutí vstoupit do učitelského povolání a jeho potenciální stabilitu. Porovnáme, zda se ukazují rozdíly u studentů pedagogických a nepedagogických fakult. U studentů neučitelských programů pak zhodnotíme postoj k možnému výkonu učitelského povolání v budoucnu.
Obdobě jako v dosavadních analýzách se zaměříme také na rozdíly, které se u studentů projevují podle následujících oblastí:
forma studia (prezenční/kombinovaná)
pohlaví
věk
u studentů učitelských programů: škola, na které budou moci díky studiu vyučovat
Jan Koucký a Martin Zelenka Středisko vzdělávací politiky, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Ve studii, zpracované v rámci řešení projektu o důvodech nedostatku učitelů, se věnujeme dvěma stěžejním a nejčastěji kladeným otázkám v souvislosti s (ne)dostatkem učitelů v českém školství. Zaprvé jde o otázku, nakolik absolventi učitelských a šířeji pedagogických oborů po ukončení studia skutečně nastupují do povolání, která odpovídají jejich vystudovanému oboru (pracují v oboru, nebo mimo obor); jedná se tedy o problematiku kvalifikačního souladu mezi vzděláním a povoláním absolventů pedagogických oborů. Zadruhé jde o otázku, nakolik učitelé a další pedagogičtí pracovníci zůstávají, či nezůstávají pracovat v odpovídajících povoláních (v oboru), zda příliš často neodcházejí pracovat do jiných povolání (mimo obor); v tomto případě jde tedy o vývoj kvalifikačního souladu v jejich profesní mobilitě při odchodu z odpovídajících povolání (mimo obor), ale i při příchodu do nich.
Text studie je rozdělen do tří hlavních částí. V první (Nastupují absolventi do povolání učitele?) se zaměříme především na to, zda absolventi pedagogických oborů vysokých škol nastupují do povolání učitele či do příbuzných pedagogických povolání. Ve druhé části (Pedagogické vzdělání na pracovním trhu) podrobněji rozebereme, kde a jak dlouho působí absolventi pedagogických oborů během svého ekonomicky aktivního života (tedy zhruba od 25 do 65 let). A konečně ve třetí části (Odcházejí učitelé ze svého povolání?) budeme analyzovat profesní mobilitu těchto absolventů, tedy nakolik, kdy a kam z pedagogických povolání odcházejí, ale nejen to, také nakolik, kdy a odkud do nich přicházejí. Použijeme pro to údaje z řady různých mezinárodních (například EU LFS, EU SILC, OECD TALIS) i národních databází (výzkumy učitelů 2009 a 2021, výzkumy studentů vysokých škol 2009 a 2022, Absolvent 2018 a VŠPS ČSÚ). Výsledky analýz ve studii většinou shrnujeme a představujeme ve formě grafů.
Názory studentů učitelských programů vysokých škol na to, proč se podle nich lidé obecně a oni sami chtějí stát učiteli
Miroslav Procházka, Michaela Röschová, Anna Zelinková
V dosavadních analýzách, které jsou založeny na šetření studentů vysokých škol z jara 2022, jsme se nejprve zabývali názory studentů učitelských programů na to, proč se podle nich mladí lidé obecně chtějí či naopak nechtějí stát učiteli (Analýza 1), a poté názory na to, proč oni sami se chtějí, či nechtějí stát učiteli (Analýzu 2). Tyto úvodní analýzy byly především přehledové, to znamená, že se snažily poskytnout základní informaci o datech a o charakteristikách jednotlivých skupin studentů, které jsou v získaných datech k dispozici. V této analýze poněkud změníme optiku a zaměříme se pouze na studenty učitelských programů, protože jejich motivace stát se učitelem, či naopak bariéry, které by jim v tom bránily, je to, co nás zajímá nejvíce. Nebudeme znovu opakovat informace obsažené v analýzách předchozích, ale podíváme se ještě jednou na otázky q13 až q16 dotazníku zmíněného šetření, na jejich koncepční uchopení a vztahy mezi nimi. Přesné znění otázek (a odpovídající baterie) je možné nalézt ve výše uvedených analýzách či přímo v dotazníku. Připomeneme pouze, že první dvě otázky zkoumají názory studentů na to, proč se mladí lidé obecně rozhodují pro učitelskou profesi (q13) a naopak proč se pro ni nerozhodují (q14). Další dvě otázky se ptají na totéž, ale studenti měli vyjádřit svůj názor, proč se oni sami chtějí (či nechtějí) stát učiteli[1].
Studie, kterou zpracoval Jan Koucký s přispěním dalších pracovníků Pedagogické fakulty UK a České školní inspekce, se věnuje jednomu z témat, která umožňují analyzovat data získaná v rámci rozsáhlého společného šetření PedF UK a ČŠI na konci roku 2021. Zahrnuje podrobný rozbor odpovědí téměř pěti tisíc učitelů na tři okruhy otázek: jak učitelé zpětně hodnotí zaměření a náplň svého počátečního vzdělávání na vysokých (nebo jiných) školách, jak zpětně posuzují svou připravenost pro práci učitele na počátku své kariéry a jak v současnosti zvládají požadavky, které jsou na učitele kladeny.
Podrobnější rozbor těchto tří okruhů otázek ukázal, že odpovědi učitelů lze koncentrovat do tří základních dimenzí, které pokrývají rozhodující pracovní kompetence učitele:
schopnosti učitele při práci se třídou a s individuálními žáky, jejich vedení, rozvíjení, motivace a kontrola, při současném zvládání rozmanitosti a změny (Výuka, žáci a třídy – koho učit);
dovednosti učitele v obecné didaktice, v oborových didaktikách vyučovaných předmětů a v psychologii (Didaktiky a psychologie – jak učit);
znalosti a vědomosti učitele v obsahu předmětů/oblastí/oborů, které vyučují (Obsah vyučovaných předmětů – co učit).
Odpovědi studentů VŠ na otázku, proč se právě oni chtějí či nechtějí stát učiteli
Miroslav Procházka, Michaela Röschová, Anna Zelinková
V první z našich analýz jsme se zabývali názory studentů[1] na to, proč se lidé podle nich rozhodují či nerozhodují pro povolání učitele. Otázky (q13 a q14 v dotazníku) tedy směřovaly k tomu, jak studenti vidí celkový postoj veřejnosti k otázce být či nebýt učitelem. Další dvě otázky (q15 a q16 v dotazníku) se ptaly obsahově na totéž. Studenti ale měli vyjádřit své vlastní postoje – jaké faktory jsou pro ně důležité v rozhodnutí stát se učitelem či nikoliv. Kromě jiného bude jistě zajímavé posoudit, nakolik se obecný názor liší od individuálního postoje. Budeme se tedy dále zabývat odpověďmi na dvě následující otázky:
q15: Nyní prosím vyberte 5 důvodů, kvůli kterým chcete nebo byste chtěl/a vykonávat učitelské povolání Vy osobně a seřaďte je v pořadí od nejdůležitějšího po nejméně důležitý[2].
q16: Nyní prosím vyberte 5 důvodů, kvůli kterým nechcete nebo byste nechtěl/a vykonávat učitelské povolání a seřaďte je v pořadí od nejdůležitějšího po nejméně důležitý[3] .
Tak jako dříve zanalyzujeme odpovědi na obě otázky primárně pro dvě hlavní skupiny studentů:
Ti, kteří studují učitelské programy na pedagogických fakultách a na nepedagogických fakultách (bylo jich celkem 880), tuto skupinu označujeme dále jako Učitelé.
Ti, kteří studují neučitelské pedagogické programy na pedagogických fakultách, dále ti, kteří studují tytéž programy na nepedagogických fakultách, a nakonec ti, kteří studují nepedagogické programy na nepedagogických fakultách (celkem jich bylo 580)[4], tuto skupinu označujeme dále jako Ne-učitelé.
Pokud se uvnitř hlavních skupin ukáží jako zajímavé některé rozdíly mezi dílčími skupinami, upozorníme i na ně. Nakonec porovnáme odpovědi mezi oběma hlavními skupinami.
Názory studentů vysokých škol na to, proč se mladí lidé chtějí či nechtějí stát učiteli
Miroslav Procházka, Michaela Röschová, Anna Zelinková
Učitelů je nedostatek, dozvídáme se to pravidelně z médií či z vyjádření nejrůznějších expertů a úředníků. Ať už se jedná o učitele obecně – učitelská populace stárne a mnoho z nich brzy odejde do důchodu, což je ostatně pravda. Nebo se tato vyjádření týkají některých „nedostatkových“ aprobací (matematika, fyzika, informatika). Zda tato vyjádření odpovídají skutečnosti (nepochybně v některých regionech či místech ano), nebo je to jen určitý mýtus, zkoumáme v rámci našeho projektu jinde.
Je ale nepochybně pravda, že je potřeba připravovat učitele nové, ať už na doplnění stávajícího nedostatku, nebo přinejmenším pro přirozenou obměnu. Příprava učitelů je proto velmi důležitou součástí vzdělávací politiky. Aby se ke studiu učitelství rozhodovali a posléze se učiteli stávali (a zůstali jimi), je potřeba znát důvody, které mladé lidi vedou ke studiu učitelských oborů, nebo naopak důvody, které je od takového studia odrazují.
Jedním z projektů, který se již delší dobu zabývá zkoumáním statusu učitelské profese v mezinárodním srovnání, je projekt s názvem Global Teacher Status Index(GTSI) realizovaný globální charitativní nadací Varkey Foundation, kterou založil v roce 2010 indický podnikatel Sunny Varkey. Aktivity nadace vycházejí z premisy, že sociální status učitelů je životně důležitý pro kvalitní fungování škol a pro navození důvěry rodičů a veřejnosti ve vzdělávací systém. Nadace sespolečně se svými partnery zaměřila na podporu budování statusu učitelské profese s cílem přispět tím ke zvýšení kvality vzdělávání a zlepšení výsledků žáků a studentů. Její vizí je dosáhnout kvalitního vzdělání pro každé dítě prostřednictvím posílení postavení učitelů a ocenění jejich profese. Nadace propaguje heslo: „Každý si zaslouží vynikajícího učitele“.
Projekt Global Teacher Status Index, který nadace realizuje, představuje nejkomplexnější komparativní výzkum, který byl kdy proveden s cílem důkladně zmapovat sociální postavení učitelů v mezinárodním měřítku. Konkrétně si projekt klade za cíl porozumět následujícím oblastem:
Postavení učitelů ve společnosti;
Statusu učitelů ve vztahu ke statusu jiných povolání
Názorům veřejnosti na to, jaké by mělo být platové ohodnocení učitelů a jejich pracovní doba;
Názorům veřejnosti na to, zda by mělo být platové ohodnocení učitelů vztahováno k výsledkům jejich žáků;
Míře důvěry v učitele, že žákům dokáží poskytovat kvalitní vzdělání;
Názorům rodičů na to, zda by podpořili vlastní dítě v tom, aby se stalo učitelem;
Vnímané míře respektu dětí k učitelům.
Zatím poslední šetření, které nadace realizovala v roce 2018, shromáždilo údaje o statusu učitelů v 35 zemích ze všech světových kontinentů. Nadace tím navázala na šetření z roku 2013, který zdokumentoval status učitelů v 21 zemích. V obou případech byla do šetření zahrnuta i Česká republika.
Studie pojednává o přechodu absolventů pedagogických oborů vysokých škol do pedagogických povolání v letech 2004-2021, přičemž k analýze tohoto tématu využívá data Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS), která každoročně shromažďuje a zpracovává Český statistický úřad (ČSÚ).
Studie má dvě základních částí. V první metodologické je nejprve představeno Výběrové šetření pracovních sil. Dále jsou pak postupně popsány Klasifikace úrovní a oborů vzdělání ISCED, Klasifikace zaměstnání (povolání) CZ-ISCO a Klasifikace ekonomických činností CZ-NACE. Na tento popis je vždy navázáno vysvětlení, jakým způsobem s pomocí těchto klasifikací definujeme pedagogické obory a pedagogická povolání.
V druhé části analyzujeme absolventy vysokoškolského vzdělání v pedagogických oborech a jejich přechod do pedagogických povolání. Jedná se o absolventy, kteří absolvovali v období pěti let před datem dotazování. Museli jsme však pracovat s dvěma metodologickými limity. Za prvé, každoroční počty respondentů, na základě, kterých jsou výsledky počítané, nejsou příliš vysoké (ročně 500 až 700 pozorování). Proto také většinou pracujeme s tříletým klouzavým průměrem. Za druhé, datové soubory z let 2011, 2012 a 2013 neobsahují některé důležité údaje, tudíž výsledky za tyto roky chybí.
Na základě výsledků mezinárodního šetření učitelů TALIS 2018, ale také mnoha dalších pramenů a zdrojů zveřejnila OECD v roce 2020 rozsáhlou mezinárodní zprávu o učitelích v současném světě, která byla publikována ve dvou částech. Zprávu, na jejímž zpracování se pod vedením Andrease Schleichera (ředitel Direktorátu OECD pro vzdělávání a kvalifikace), podílela celá řada předních odborníků z vyspělých zemí světa (práce pro OECD je pro ně totiž velmi prestižní a významná pro další kariéru), považujeme za mimořádné kvalitní a komplexní pohled na současnou situaci učitelů a problematiku učitelské profese. A to nejen z perspektivy celku zemí OECD, ale i z hlediska jednotlivých zemí, v nichž může být situace učitelů i velmi odlišná. Proto jsme se rozhodli v rámci projektu zpřístupnit zprávu OECD širšímu okruhu čtenářů v České republice.
Podkladová přehledová studie textů zaměřených na odchody učitelů z profese
Problematika fluktuace učitelů a jejich odchodů z profese je v odborných textech stále více akcentovanou problematikou. Důvodem jsou snahy národních politik a ekonomik o dosažení globální konkurenceschopnosti, blahobytu a ekonomické prosperity a zároveň rovnítko, které se klade mezi dosahováním těchto cílů a kvalitou vzdělávacích systémů. Je totiž zřejmé, že jakékoliv pokusy o zlepšování kvality vzdělávání musí začít budováním kvalitní, stabilní a dostatečně robustní učitelské základny. Tato skutečnost je ovšem pro mnoho ekonomik obrovským úskalím, protože řada zemí aktuálně bojuje s nedostatkem kvalitních učitelů, a to především z důvodů jejich fluktuace a dobrovolných odchodů z profese. To vytváří tlak na politiky a výzkumné pracovníky, aby porozuměli situaci na trhu práce učitelů a našli vhodné mechanismy k udržení kvalitních učitelů v profesi. V České republice není problematice odchodů učitelů z profese věnována pozornost, jakou by si tato problematika zasloužila. Upozorňuje se, že chybí státem garantované statistiky i odpovídající výzkum, a to navzdory tomu, že je nedostatek učitelů patrný již dnes a předpokládá se, že se situace bude dále zhoršovat.
Od začátku roku 2020 se svět potýká s pandemií viru SARS-CoV-2 a vládní opatření přijatá s cílem omezit šíření tohoto viru zásadním způsobem ovlivnila školní vzdělávání. V mnoha zemích včetně České republiky došlo ke kompletnímu uzavření škol a nucenému přechodu na distanční výuku. Kromě nových výzev, které tato opatření kladla a kladou na ředitele, učitele, žáky, rodiče i tvůrce vzdělávacích politik, pandemie zvýraznila a zhoršila i problémy stávající, v českém školství dlouhodobě existující a často systémové. Ať již jde o nerovnosti ve vzdělávání, nízkou míru kolaborativního učení či vhodného využívání ICT ve vyučování, nebo o nedostatek (kvalifikovaných) učitelů.
Tento příspěvek se zabývá právě posledním zmíněným problémem. V českém kontextu dosud ovšem existuje spíše jen hrstka (publikovaných) výzkumných zjištění zabývajících se dopady protipandemických opatření na školní vzdělávání v jeho širších souvislostech (např. Brom et al., 2020; Švaříček et al., 2020). Většina výzkumů týkajících se rozhodování českých učitelů o tom, zda ze školy či z profese odejít, či naopak setrvat (např. Hanušová et al. 2017), byla provedena ještě před vypuknutím pandemie, a tedy nemohla tento faktor zohlednit. V zahraničí, zejména v USA, se výzkumníci již tímto tématem intenzivně zabývají a jejich zjištění mohou být do značné míry relevantní i pro náš domácí kontext. Proto jsme se v rámci projektu OP VVV Důvody nedostatku učitelů rozhodli české širší veřejnosti usnadnit přístup k nedávno zveřejněným závěrům rozsáhlého výzkumu v USA. Jedná se o výsledky šetření americké RAND Corporation,[1] v originále prezentované v publikacích Dilibertiové, Schwartzové a Granta (2021) a Steinerové a Wooové (2021). V tomto textu prezentujeme výběr z jejich hlavních zjištění a implikace pro vzdělávací politiku, rovněž stručně představujeme tematicky relevantní výsledky výzkumu PAQ Research (Bicanová, Gargulák, & Prokop, 2021), který byl na toto téma nedávno publikován v České republice.
Země potýkající se s nedostatkem učitelů zavádějí velké množství různých strategií, které mají za cíl snížit míru odchodu učitelů z profese. Kvalita vzdělávání se totiž odvíjí především od kvality učitele, a nedostatek kvalitních učitelů – také v důsledku jejich odchodů ze vzdělávacího systému – tak může negativně ovlivnit kvalitu celého vzdělávacího systému.
Znalost faktorů, které nedostatek učitelů ve vzdělávacím systému ovlivňují, je při formulaci vhodných politik a strategií zásadní, neboť umožňuje stanovit priority a opatření správně zacílit na řešení v těch oblastech, které může centrální vzdělávací politika přímo, či nepřímo ovlivnit, a zároveň cílit na takové faktory, které s odchody učitelů souvisejí nejvíce. Je například zřejmé, že uvažování o odchodu z profese či ze školy a jeho realizace do značné míry závisí na rodinné situaci učitele, na niž má vzdělávací politika jen zanedbatelný a pouze nepřímý vliv. Proto je potřeba soustředit se na ty faktory, u nichž je prokázána silná souvislost s odchodem z profese či ze školy, a které jsou zároveň vzdělávací politikou ovlivnitelné. Současně je ovšem potřeba mít na paměti, že problém nedostatku učitelů v Českém školství je do značné míry regionální a týká se zejména některých aprobací, proto plošná a nezacílená řešení nemusí být vždy ta nejvhodnější.
Cílem tohoto textu je proto přinést základní vhled do problematiky determinant odchodů učitelů ze škol a z profese, vycházející ze souhrnného srovnání výsledků výzkumných studií z celého světa. Snaží se objasnit, jaké charakteristiky učitelů, škol nebo externích politik potenciálně souvisejí s odchody učitelů ze škol (ze zaměstnání) i z profese (z povolání).
Studie se zabývá tématem přechodu absolventů pedagogických programů, oborů a fakult do učitelských a pedagogických povolání, přičemž neřeší jen to, do jaké míry tito absolventi taková povolání vykonávají, ale také, co dělají, pokud v takovém povolání nepracují. Zda vykonávají jiné povolání (a jaké), či jsou nezaměstnaní nebo ekonomicky neaktivní. Tyto jevy sleduje a analyzuje v prvních pěti letech po absolvování vysoké školy a vykresluje tak obrázek o profesně-ekonomické mobilitě čerstvých absolventů pedagogických programů, oborů a fakult. Studie je založena na datech ze dvou velkých šetření absolventů vysokých škol – REFLEX 2013, ve kterém byli dotazováni absolventi vysokých škol z let 2008 až 2012, a Absolvent 2018, v rámci něhož byli dotazováni absolventi z let 2013 až 2017. Vzhledem k aktuálnosti a vhodnější metodologii je podstatně větší důraz kladen na výsledky dat a jejich interpretaci z šetření Absolvent 2018.
V první řadě byly definovány základní analytické kategorie. Na jedné straně byla definována klasifikace pedagogických studijních programů a oborů (dále SPaO), které jsou členěny na učitelské, neučitelské pedagogické a ostatní. Velmi podstatné pro další analýzy je zjištění, že absolventi učitelských SPaO na pedagogických fakultách netvoří ani polovinu ze všech absolventů, převažují absolventi neučitelských pedagogických SPaO. Na druhé straně pak byla definována klasifikace pedagogických povolání, která v jedné podobě má pět kategorií (učitelská povolání, řídící pracovníci v oblasti vzdělávání, ostatní pedagogická povolání, povolání blízká pedagogickým a ostatní povolání) a v druhé podobě má dichotomickou podobu (pedagogická povolání a ostatní povolání).
Srovnání mzdového vývoje ve školství a v české ekonomice 2015–2020.
Mezi roky 2017–2021 se v českém školství konečně výrazně absolutně i relativně zvýšily platy učitelů a některých dalších pracovníků ve vzdělávání. Současné vládě se však přesto nepodaří naplnit své programové prohlášení, v němž se zavázala, že „platy učitelů a nepedagogů se na konci volebního období v roce 2021 dostanou minimálně na 150 procent jejich výše pro rok 2017.“ Nepodaří se jí to především proto, že sice upřednostnila učitele v regionálním školství, ale současně zanedbala vysoké školy a některé další skupiny pracovníků ve školství.
Dosažené zvýšení platů se samozřejmě odráží i ve zvyšování podílu výdajů na vzdělávání z hrubého domácího produktu, ve kterém jsme dlouhá léta zaostávali za většinou rozvinutých zemí světa i Evropy. Růst mzdových prostředků ve školství přinesl zvýšení tohoto podílu o zhruba tři čtvrtiny procenta HDP, čímž jsme se přiblížili průměru zemí EU. Při pokračování tohoto trendu se již během několika let můžeme dostat na průměrnou úroveň vyspělých zemí světa kolem 5 % HDP. Vzhledem k nadcházejícím rozpočtově úsporným rokům to však nebude vůbec jednoduché, neboť naopak hrozí, že se také školství dotknou úsporná opatření. A proto je třeba podporu vzdělávání stále zdůrazňovat.
Klíčovou otázkou této studie bylo, jaké mají hodnotové orientace čeští učitelé ve srovnání s učiteli v jiných evropských zemích, jak se tyto orientace v čase vyvíjejí a zda se rozevírají nůžky mezi profesními skupinami z hlediska preferovaných hodnot bez ohledu na pohlaví či věk sledovaných jedinců. Ke studiu základních lidských hodnot jsme využili sociálně psychologický přístup Shaloma Schwartze, který rozlišuje deset základních hodnotových typů, tj. samostatnost, stimulace, požitkářství, úspěch, moc, bezpečnost, konformizmus, tradice, benevolence a univerzalizmus, a sdružuje je dále do čtyř hodnotových dimenzí vyššího řádu (tj. otevřenost vůči změnám, konzervatismus, orientace na úspěch a orientace na druhé osoby). V analýze jsme využili oba dva přístupy dělení hodnot.
Použitý výzkum
Odpovědi nám poskytly ve skrze explorativní analýzy založené na datech z mezinárodního reprezentativního výzkumu European Social Survey z let 2002–2018. Hodnoty byly měřeny pomocí tzv. PVQ škály (Portrait Values Questionnaire) sestávající z 21 položek. Na základě první, druhé a třetí úrovně klasifikace ISCO88 a ISCO08 bylo možné zohlednit samostatnou skupinu učitelů a dalších specialistů a porovnat mezi sebou různé profesní skupiny. Celkově jsme ve všech vlnách a evropských zemích pracovali s 17 735 učiteli, souhrnem s 336 057 respondenty.
Hodnotové nastavení českých učitelů napříč evropskými zeměmi
Učitelé ze zemí západní Evropy jako Německo, Nizozemsko, Rakousko, Švýcarsko a Francie se vyznačují mírným konzervatismem a vysokou orientací na druhé osoby; v těchto zemích tyto preference u učitelů dokonce v čase narůstají. Naopak čeští učitelé stabilně preferují ve srovnání s učiteli z ostatních evropských států mnohem více konzervativní hodnoty. Naopak hodnotová orientace na druhé osoby (tj. universalismus, benevolence) je u učitelů ze zemí střední a východní Evropy v čele s Českou republikou velice nízká, preference těchto hodnot u českých učitelů dokonce v čase klesá, což ze strany českých učitelů nepřímo prokazuje nedocenění principů rovnosti, všeobecné tolerance a orientace na kolektivní zájmy, které jsou základním kamenem přenosu žádoucích hodnot v kvalitním vzdělávání.
Tyto rozdíly mírně vyrovnávají učitelé na vysokých a vyšších odborných školách, kteří mají oproti učitelům na základních a středních školách nižší míru preference konzervativních hodnot a jsou nejvíce otevření změně a orientovaní na úspěch. Naopak učitelé na 1. stupni základních škol jsou značně konzervativní, příliš nepreferují hodnoty universalismu (tj. tolerance, porozumění), samostatnosti a hodnoty, které vedou k objevování a k preferenci úspěchu, což není příliš příznivý signál, pokud zvažujeme, že kvalitní vzdělávání by mělo započít již od útlého věku dětí. Tyto rozdíly mezi učiteli jsou značně specifické pro Českou republiku, v ostatních evropských zemích dochází ke značné variabilitě v naznačeném trendu.
Vzhledem k často diskutované feminizaci školství a vyššímu průměrnému věku učitelů bylo také zajímavé se podívat na rozdílnou preferenci hodnotových orientací mezi českými učiteli a učitelkami a mezi věkovými skupinami. Učitelé znatelně méně preferují hodnoty bezpečnosti, tradice a konformismu a výrazně více preferují samostatnost, stimulaci, požitkářství a hodnoty orientované na úspěch a moc ve srovnání s učitelkami. Na druhou stranu učitelky s převahou více preferují hodnoty benevolence a universalismu a jsou tudíž více orientované na druhé osoby, více preferují konzervativní hodnoty a o poznání méně jsou pro ně důležité hodnoty úspěchu a moci. Rozdíly ve věku učitelů do značné míry kopírují v hodnotovém nastavení genderové rozdíly s tím, že starší učitelé jsou více orientovaní na druhé osoby, více preferují konzervativní hodnoty a jsou pro ně méně důležité hodnoty úspěchu.
Jaký je vývoj hodnotového nastavení českých učitelů v kontextu středoevropských zemí?
Z hlediska hodnotových změn v čase lze konstatovat, že jsme měli k dispozici data z relativně krátké časové řady a pro tak stabilní sociální fenomén, jako jsou základní lidské hodnoty, které se viditelně proměňují až v rámci několika desetiletí, není 16 let příliš dlouhá doba, aby se v analýzách projevily výraznější odchylky. Nicméně nelze opomenout naznačené trendy. Obecně v české populaci klesá preference tradičních hodnot, ale ne již tak strmě u českých učitelů, kteří si stále poměrně vysokou míru konzervatismu ponechávají, naproti tomu preference hodnot orientovaných na druhé osoby u nich v čase klesají.
Hodnotové orientace profesních skupin v České republice a ostatních evropských zemích a jejich změna v čase
Z hlediska srovnání s ostatními profesními skupinami analýzy ukazují, že v případě preference hodnotové orientace na druhé (benevolence, universalismus) vykazují učitelé jednu z nejvyšších pravděpodobností, že budou tyto hodnoty zastávat, mezi všemi profesními skupinami. Tyto hodnoty u nich mají o něco menší zastoupení než např. u specialistů v oblasti vědy a fyziky, nicméně všechny ostatní profesní skupiny se umísťují v pořadí až pod nimi. Pro srovnání, učitelé v Rakousku, Německu, Belgii, Finsku, Francii, Spojeném království, Švýcarsku, Irsku, Nizozemsku, Norsku, Portugalsku, nebo Slovinsku v preferencích těchto hodnot dokonce zdaleka převyšují ostatní profesní skupiny. Ve srovnání s učiteli ve zbytku Evropy tak čeští učitelé vykazují extrémně nízkou preferenci hodnot orientovaných na druhé, avšak v porovnání s ostatními skupinami povolání v české populaci si v zastávání těchto hodnot vedou učitelé velice dobře, což je značně pozitivní zpráva z hlediska udržitelnosti přenosu hodnot tolerance, respektu a soudržnosti v rámci výuky v českém školství. Učitelé mají také větší pravděpodobnost více preferovat konzervativní hodnoty a nízkou preferenci hodnot orientovaných na úspěch a otevřenost změně ve srovnání s ostatními specialisty nebo manažery a řediteli. Tento trend zůstává v čase poměrně stabilní.
Předkládaný text je úvodní studií projektu, který pod názvem Důvody nenastoupení absolventů pedagogických fakult do profese učitele/pedagogického pracovníka vyhlásil Řídící orgán OP VVV v roce 2019 v rámci výzvy Inovace v pedagogice.
Již v projektové žádosti jsme ovšem upozornili, že „důvodů kritického nedostatku učitelů je celá řada. Jedním z nich je nepochybně i vysoký podíl absolventů pedagogických programů, kteří nenastupují do povolání učitele nebo pedagogického pracovníka. …. Za nedostatkem učitelů na českých školách jsou však i mnohé další důvody, jimž je nutné věnovat pozornost. Jsou to například strukturální i programové změny v přípravě učitelů (nejen mateřských škol) a dalších pedagogických pracovníků nebo demografické příčiny, kdy silnou generaci učitelů, která v současné době odchází do důchodu, nestačí nahrazovat mladí absolventi z demograficky slabých ročníků apod. Také těmito dalšími důvody se v projektu budeme zabývat.“ Proto jsme pojetí projektové žádosti vlastně rozšířili na téma důvody nedostatku učitelů v českém školství, samozřejmě včetně důvodů nenastoupení absolventů. S tímto pojetím jsme také projekt získali. Proto dlouhý název projektu věcně rozšiřujeme a současně zkracujeme do pracovní verze: Důvody nedostatku učitelů.
Vedle tohoto věcného rozšíření zadaní ovšem považujeme za významné pro co nejkvalitnější řešení projektu ještě dvě jeho charakteristiky. Zaprvé řešení bude respektovat vývojové změny v čase, závěry tedy nebudeme vyvozovat pouze z výsledků jednorázových šetření, ale ve srovnání s jinými výsledky obdobných dřívějších výzkumů a šetření. Proto se snažíme o navázání našeho řešení na významné úspěšné projekty řešené již dříve.
Zadruhé je pro adekvátní hodnocení výsledků výzkumů a pro jejich zasazení do odpovídajícího společenského kontextu důležité mezinárodní srovnání těchto výsledků. Poučení z jiných zemí je ovšem významné i pro inspiraci při hledání účinných a efektivních odpovědí na zjištěné problémy. Proto usilujeme o využití relevantních mezinárodních výzkumů, šetření a dat.
V předkládané úvodní studii projektu formulujeme takto rozšířený návrh věcného postupu jeho řešení, obohacený o vývojovou a srovnávací perspektivu, který obsahuje několik základních linií, jež se promítají do jednotlivých kapitol studie.
V první kapitole – Souvislosti vývoje českého školství a nabídky a poptávky po učitelích – předkládáme tři základní linie vývojových analýz, které je třeba realizovat v průběhu řešení projektu. Zaprvé jde o rozbor vývoje strany poptávky po učitelích v návaznosti na vývoj českého školství včetně draftu projekce této poptávky na příštích deset let. Zadruhé se jedná o analýzu vývoje strany nabídky učitelů, nejen z demografického hlediska, ale i s drobnohledem zaměřeným na absolventy pedagogického a učitelského studia; opět s draftem desetileté projekce této nabídky. A konečně zatřetí se jedná o analýzu přechodu absolventů těchto (ale i dalších) oborů studia do odvětví školství a povolání učitele a jejich setrvání v něm (rozbor tzv. incomers, stayers, movers a leavers).
Ve druhé kapitole – Vybrané výzkumy zaměřené na učitele – představujeme několik nových empirických šetření, která v rámci projektu provedeme. Zaprvé jde o nová šetření mezi učiteli a mezi studenty učitelství a kontrolním vzorkem studentů ostatních oborů, která budou v řadě směrů navazovat na obdobné české šetření z roku 2009 a na šetření TALIS 2018. Zadruhé jde o robustní šetření mezi absolventy vysokých škol do pěti let po ukončení studia, které naváže na obdobná šetření Absolvent 2018 a Reflex 2013. V obou případech považujeme za důležitou možnost srovnání s výsledky předchozích výzkumů a tedy i analýzy změn klíčových ukazatelů a jejich citlivosti na vnější okolnosti. Za třetí půjde o důkladné sekundární využití výsledků různých výzkumů, jako je například šetření uchazečů o studium na pedagogických fakultách, která opakovaně realizovala agentura SCIO.
Ve třetí kapitole – OECD: TALIS a další projekty o učitelích – se zaměřujeme především na představení mimořádně bohatých možností, které využití nejen výstupů (reportů a rozborů) projektu OECD TALIS, ale především jeho rozsáhlé databáze ze šetření z roku 2013 a z roku 2018. Databáze totiž zahrnuje také reprezentativní, korektně získaný a skutečně robustní vzorek ředitelů a učitelů českých škol, který je navíc dokonale připravený pro analýzy, na nichž už také v rámci projektu pracujeme. Avšak nejen to. Údaje v databázi TALIS jsou sebrané za několik desítek dalších zemí, s nimiž tedy můžeme české výsledky srovnávat a v tomto kontextu hodnotit. Další výhodou je, že na konci letošního roku bude propojena s databází ze šetření PISA 2018, což dále znásobí naše možnosti využití. V rámci této kapitoly však upozorňujeme na některé další projekty OECD zaměřené na učitele, jejichž výstupy považujeme také za velice přínosné pro námi řešený projekt.
Ve čtvrté kapitole – Evropská komise a Eurydice – pokračujeme ve výkladu možností využití získaných poznatků, faktů a údajů z dalšího zdroje, kterým je Evropská komise a především její agentura Eurydice. Již od začátku tohoto století jsou totiž v Eurydice systematicky řešeny projekty zaměřené na povolání učitele v evropských zemích (včetně České republiky). V posledních letech je toto úsilí Eurydice soustředěno na přípravu studií zacílených na nejvýznamnější charakteristiky a nejvážnější problémy profese učitele v dnešní Evropě, a po výstupech v roce 2015 a 2018 se proto můžeme těšit na další studii na přelomu letošního a příštího roku. Vedle toho však v Eurydice běží dlouhodobý projekt srovnávající a hodnotící platy a odměny učitelů a ředitelů škol v Evropě a některé další přínosné aktivity. Stejně jako u OECD, také v tomto případě považujeme za velice důležité připravit důkladný rozbor výsledků práce Eurydice a vytěžit z něj co nejvíce pro řešení našeho projektu.
Tyto stránky používají cookies. Ukládáme pouze tzv. funkční cookies, které jsou nezbytné pro správné fungování webové stránky (např. nastavení preferovaného jazyka).Beru na vědomí
