Prohlášení děkana PedF UK

Prohlášení děkana fakulty ke konfliktu na Ukrajině

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

nedávné události daly naší době zcela jinou dynamiku než tu, na jakou jsme byli zvyklí. Těšili jsme se na dobu bez izolací a karantén, těšili jsme se, že budeme žít znovu tak, jak jsme byli zvyklí před dvěma lety. Místo toho přichází další zkouška – otevřená válka, která přímo v Evropě přináší utrpení, boje, útěky a k tomu otázky co bude dál. Obracím se proto na tomto místě k našim ukrajinským i ruským zaměstnancům a studentům.

Vážené kolegyně, vážení kolegové z Ukrajiny,

v souvislosti s událostmi, které se odehrávají ve vaší zemi, si stále silněji uvědomuji, jaké mám štěstí, že se každý den vracím do klidného a bezpečného domova. Ale když vím, co se právě teď odehrává v Mariupolu nebo Charkově, uvědomuji si i to, že se mé bezpečí může ze dne na den proměnit v pravý opak. Ujišťuji vás, že toto všechno mám na mysli nejen ve chvíli, kdy píši tyto řádky. Znovu a znovu také přemýšlím i o tom, jaká podpora je pro vás ta nejlepší. Základní formu pomoci fakulta připravila, ale pokud vy sami objevíte další možnosti, dejte mi vědět. To nejpotřebnější, konec války, zařídit nedokážeme, ale budeme se snažit udělat všechno, co je v našich silách.

Vážené kolegyně, vážení kolegové z Ruska,

neumím si představit, jaké to je, žít s vědomím, že země, odkud pocházím, je agresorem. Tím zásadním pocitem by byla nejspíš bezmoc. Věřím, že většina z vás s touto válkou nesouhlasí. Je mi také jasné, že vinou ruské propagandy, může současná situace působit nejeden rozkol v rodinách nebo mezi přáteli. Ubezpečuji vás však, že vaše národnost není důvodem k tomu, abychom uplatňovali princip kolektivní viny. Stejně tak ale není u nás místo ani pro schvalování či snad podporu agrese, kterou na Ukrajině trpí miliony lidí. Máme to štěstí, že se společně nacházíme na půdě vzdělávání. A zde zvláště silně vnímám, že právě vzdělání a kritické myšlení jsou proti dezinformacím a autokratickým projevům zásadní zbraní.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, zaměstnanci, studenti,

každý z nás si v těchto dnech klade otázku, co vlastně zmůže jednotlivec v soukolí despocie a nenávisti. Mějme na paměti, že udělat může každý něco. Pomáhat v asistenčních centrech i ve školách. Věnovat finance ukrajinské vládě nebo charitativním organizacím. Účastnit se demonstrací, protestů, akcí na podporu Ukrajině. Můžeme takové akce i sami organizovat a v každém případě vždy veřejně ukázat, že podobné chování je pro nás naprosto nepřijatelné. Všechny tyto kroky můžeme činit společně, bez ohledu na národnost, rasu, etnicitu nebo náboženské přesvědčení. Mysleme však na to, že naše pomoc bude potřebná dlouhodobě. Předcházejme proto vyhoření a věnujme se i sami sobě a svým blízkým. Současná situace se jistě brzy promítne do našich životů. Minimálně tím, že vlivem sankcí se sníží naše dosavadní životní úroveň. Mějme ale vždy na paměti, že se jedná o cenu, kterou platíme za naši svobodu a bezpečnost. Vím, že takoví jsme, i když na spoustu věcí máme různé názory, vím, že v zásadních postojích a chápání hodnot se nelišíme a že pomáhat umíme.

Je mi nesmírnou ctí, že mohu být děkanem fakulty, která toto všechno dokáže.

Michal Nedělka

děkan fakulty