Přednáška seznámí s různými aspekty celého 18. století, s důrazem na středoevropskou oblast a habsburskou monarchii, která zažila v té době největší rozmach i úpadek.

18. století se většinou zkoumá jako období osvícenské, pozornost se pak věnuje většinou jen jeho druhé polovině.  Není ale možné vynechávat, co je s touto základní interpretací v rozporu, resp. co ji přesahuje. Ne všechny fenomény 18. století se dají zahrnout do kategorie osvícenství, např. dvorská kultura rokoka, nová zbožnost, sklon k okultismu. (Ostatně i jednotlivé pohledy na to, co je osvícenství, se liší. Soudobí pozorovatelé rozlišovali také „pravé“ i „falešné“ osvícenství.) Proto je třeba ukázat 18. století v jeho komplexnosti a „od začátku“.
V zásadě by měla přednáška pokrýt celou Evropu i některé mimoevropské oblasti (Severní Ameriku, Čínu, Turecko, Rusko). Hlavní pozornost by se měla soustředit na Habsburskou monarchii, která v této době zažila největší rozmach, ale také stanula na pokraji zániku. V žádném případě se však nebudeme zabývat „dějinami českých zemí“.
Přednášku je možno chápat jako doplněk kurzovní přednášky Obecné dějiny.

Kritéria hodnocení

zápočet po ZS, na základě testu nebo kolokvia.

Literatura:

Jeremy Black, Evropa 18. století, Praha 2003.
Esther-Beate Körber, Die Zeit der Aufklärung. Eine Geschichte des 18. Jahrhunderts, Darmstadt 2006.
Barbora Stollberg-Rillinger, Europa im Jahrhundert des Aufklärung, Stuttgart 2000.
Josef Šusta, Bronzová skála moci státní 1650-1789, Praha 1939 (= Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, d. 6)
Alexis de Tocqueville, Starý režim a revoluce, Praha 2003.